Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 758/2024

-175

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně ISSO - Inženýrské stavby Sokolov, s. r. o., se sídlem ve Svatavě, Pohraniční stráže 255, identifikační číslo osoby 18248675, zastoupené Mgr. Barborou Musilovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Závodní 391/96, proti žalované Prosecké skály s.r.o., se sídlem v Praze 9, Freyova 1/12, identifikační číslo osoby 24243108, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, o nahrazení souhlasu se zápisem o kontrole díla, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2023, č. j. -136, takto:I. Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 6. 4. 2023, č. j. -73, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 nahradil projev vůle žalované k učinění souhlasu se zápisem o kontrole díla blíže specifikovaný v předmětném výroku a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25 484 Kč (výrok I), a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6 935,20 Kč (výrok II).

2. Rozsudek odvolacího soudu, výslovně ve všech jeho výrocích, napadla žalovaná včasným dovoláním, v němž navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Namítla nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky „zániku povinnosti žalobkyně k odstranění reklamovaných vad díla“, při jejímž řešení se podle ní odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

3. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „“.

5. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

7. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení nepostačují. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a též od které konkrétní „ustálené rozhodovací praxe“ (ať již vymezené uvedením spisové značky rozhodnutí Nejvyššího soudu, které danou rozhodovací praxi reprezentuje, nebo dostatečně určitým slovním popisem této rozhodovací praxe) se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., nebo ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. , ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. , a ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na http://www.nsoud.cz).

8. Požadavek uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle , je odlišný od požadavku na vymezení dovolacího důvodu, jenž spočívá obvykle ve vylíčení právní argumentace, pro kterou považuje dovolatel právní posouzení věci za nesprávné. Jestliže zákonodárce kromě této argumentace požaduje také vyjádření se k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu, pak nelze z pouhého vylíčení dovolacího důvodu usuzovat, že dovolatel již nemusí plnit požadavek plynoucí z (srov. například stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. , a ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. ).

9. Těmto požadavkům žalovaná v posuzované věci nedostála. V dovolání vyjádřila nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že podmínky pro podepsání zápisu o kontrole díla byly splněny. Podle názoru žalované ze strany žalobkyně nedošlo k odstranění reklamovaných vad dvou skleněných výplní. Rovněž namítla, že nemůže obstát argumentace odvolacího soudu, že nárok na odstranění reklamovaných vad byl nahrazen nárokem žalované na zaplacení částky ve výši 447 841 Kč a účinným započtením proti pohledávce žalobkyně z pozastávky, neboť o důvodnosti a účinnosti provedeného zápočtu se vede jiný soudní spor. Při vymezení předpokladu přípustnosti dovolání pak žalovaná pouze obecně konstatovala, že odvolací soud se „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v tom směru, pokud uzavřel, že nárok žalované na odstranění reklamovaných vad dvou skleněných výplní byl nahrazen nárokem žalované na zaplacení částky ve výši 447 841 Kč a účinným zápočtem tohoto nároku oproti nároku žalobkyně na uvolnění pozastávky“, aniž však jakkoliv blíže upřesnila či označila konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu (ať již uvedením spisové značky konkrétního rozhodnutí, nebo dostatečně určitým slovním popisem obsahu této rozhodovací praxe), od níž se měl podle přesvědčení žalované odvolací soud při řešení dané otázky odchýlit. Jinou právní otázku v dovolání neformulovala a jiný předpoklad přípustnosti dle nevymezila.

10. Vytčené nedostatky obligatorních náležitostí dovolání již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.

11. Ačkoliv v úvodu dovolání žalovaná avizovala, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu“, dovolací soud posoudil rozsah dovolání žalované s přihlédnutím k jeho celkovému obsahu ( ) a dovodil, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání žalované ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k těmto výrokům v dovolání není obsažena žádná argumentace a žalovaná se tak zjevně domáhá jejich zrušení pouze jako výroků akcesorických. Ostatně proti těmto výrokům napadeného rozsudku by nebylo dovolání přípustné podle

12. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalované odmítl podle pro vady.

13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 11. 2024

Mgr. Jiří Němecpředseda senátu