Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2192/2025

-1519

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné CASPER CONSULTING a. s., se sídlem v Praze 6 - Bubenči, náměstí Borise Němcova 510/3, identifikační číslo osoby 63980401, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinnému J. H., zastoupenému Mgr. Michalem Průžkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrské náměstí 1186/1, pro 2 626 572 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. září 2024, č. j. -1466, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1/ Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 17. 9. 2024, č. j. -1466, k odvolání povinného potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 11. 6. 2024, č. j. -1448, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce.

2/ Odvolací soud vyšel (ve shodě se soudem prvního stupně) ze zjištění, že posuzovaná exekuce je aktuálně vedena ode dne 28. 12. 2009 soudem pověřeným soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, podle vykonatelného rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze (dále „KOS“) ze dne 3. 10. 1997, č. j. -61, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále „VS“) ze dne 6. 1. 1999, č. j. -94 (dále „exekuční titul 1“), pro pohledávku oprávněné ve výši 3 243 237,10 Kč s úroky z prodlení v sazbě 16 % z uvedené jistiny ode dne 1. 10. 1994 do 9. 6. 1995 a s úroky z prodlení v téže sazbě z částky 3 188 437,10 Kč ode dne 10. 6. 1995 do zaplacení a pro náklady předcházejícího řízení ve výši 129 732 Kč, dále podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 1997, č. j. -22 (dále „exekuční titul 2“), pro pohledávku oprávněné ve výši 148 130,30 Kč s úrokem prodlení v sazbě 24 % z částky 135 000 Kč ode dne 21. 2. 1995 do zaplacení a pro náklady předcházejícího řízení ve výši 5 928 Kč, jakož pro náklady exekuce, které budou určeny.

3/ K námitkám povinného proti exekučnímu titulu 1 odvolací soud konstatoval, že ve výroku rozsudku KOS je příslušenství jistiny označeno jako „úrok z prodlení“, zatímco ve výroku rozsudku VS je uvedeno jako „úrok“. Hlediskem určitosti exekučního titulu je zřejmé, že oba soudy měly na mysli totéž příslušenství, což je patrné zejména ze stejné procentní sazby, téhož počátku prodlení a stejných částek, ze kterých je příslušenství požadováno. Námitce povinného, že vydáním exekučního titulu se hmotněprávní pohledávka změnila na judiciální pohledávku, odvolací soud (aprobující závěr soudu prvního stupně) nepřisvědčil. Přiznáním pohledávky z exekučního titulu (zde pohledávky z úvěrové smlouvy) nedochází ke změně, jde stále o tutéž pohledávku, která je „navíc“ exekučně vymahatelná. Postupováním této pohledávky (původním oprávněným byla Česká spořitelna a. s.) současně s odkazem na exekuční titul nebylo protiprávním jednáním, nespecifikoval-li povinný mimo jiné, „jaká právní povinnost by měla být takovým odkazem porušena“. K tvrzení povinného o absenci aktivní legitimace oprávněné odvolací soud zdůraznil, že není pochyb o tom, v jakém rozsahu byla exekuce zastavena (usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 9. 2004, č. j. -100) a v jakém pokračuje.

4/ Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost vymezil tak, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to:

a/ „zda je materiálně vykonatelný výrok nalézacího soudu, jestliže ve výroku rozhodnutí prvoinstančního soudu je přiznaný nárok jinak právně označen než v potvrzujícím rozhodnutí odvolacího soudu“;

b/ „zda může být exekuce vedena k vymožení právně jiného nároku, než jaký byl přiznán exekučním titulem“, a

c/ „zda má v případě rozporu v právním označení nároku, který je přiznán exekučním titulem, a nároku, k jehož vymožení je nařízena a vedena exekuce, nalézací soud a exekuční soud postupovat“ podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále „“), „a opravit rozhodnutí tak, aby byl v obou rozhodnutích nárok stejně právně označen“.

5/ K předestřeným právním otázkám dovolatel upřesnil, že v posuzované věci „je exekuce nařízena k vymožení jinak právně označeného nároku (úroku), než jak zní materiálně vykonatelný výrok exekučního titulu (příslušenství bez označení toho, zda se jedná o úrok nebo úrok z prodlení)“. Správným postupem měla být podle názoru dovolatele oprava exekučního titulu a usnesení o nařízení exekuce ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále „“). O „nejasnosti“ vymáhaného příslušenství svědčí i postup exekučního soudu, který exekuci částečně zastavil „co do úroku z prodlení“, a soudního exekutora, jenž „v rozvrhu uspokojoval pohledávku oprávněné, kterou představuje úrok z prodlení za 3 roky zpětně“.

6/ K dovolání se oprávněná vyjádřila tak, že dovolání je zjevně nepřípustné (mělo by tak být odmítnuto), neboť směřuje k přezkumu pravomocného rozhodnutí nalézacího soudu (exekučního titulu). Případné nejasnosti v označení úroku byly odstraněny soudním výkladem a nelze je považovat za vady zakládající materiální nevykonatelnost exekučního titulu. Na posouzení dalších otázek dovolatele není napadené usnesení založeno.

7/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz ) rozhodl o dovolání povinného podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „“, načež po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl bez jednání ( věta první ) k závěru, že posuzované dovolání není přípustné ( a contrario).

8/ V širším kontextu je namístě předeslat, že rozhodovací praxe dovolacího soudu dlouhodobě setrvává na závěru, že věcnou správnost exekučního titulu již nelze v exekučním řízení přezkoumávat, jeho obsahem je exekuční soud vázán a je povinen z něj vycházet. Exekuční řízení je totiž ze své podstaty určeno pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva; stejně tak není řízením přezkumným (z mnoha rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2024, sp. zn. , dále rovněž nálezy Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. , nebo ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. ).

9/ Na rozdíl od věcné správnosti exekuční soud posuzuje formální a materiální vykonatelnost exekučního titulu, tedy zda má potřebnou formu a obsah, který ukládá určitému subjektu něco plnit, a zda přesně vymezuje rozsah povinností, které mají být splněny, tj. zda obsahuje přesné vymezení práv a povinností k plnění, přesný rozsah a obsah plněnía přesně stanovenou lhůtu k plnění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.).

10/ Judikatura je rovněž dlouhodobě konzistentní v tom směru, že případné vady nalézacího řízení se do exekučního řízení nepřenášejí a věcná správnost vykonávaného rozhodnutí nemůže být jakkoliv, tedy ani nepřímo prostřednictvím výtky vad nalézacího řízení, v exekučním řízení zpochybněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2005, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2013, sp. zn. ). Pro posouzení materiální vykonatelnosti je tudíž relevantní, zda byla stanovena určitě, jasně a srozumitelně ukládaná povinnost (peněžité plnění), nikoli právní důvod jejího stanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2006, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2017, sp. zn. ).

11/ Z uvedených judikaturních závěrů je zřejmé, že za stavu, kdy exekučním titulem byly úroky z prodlení řádně vyčísleny (úrokovou sazbou a jistinou, ze které jsou počítány, jakož i počátkem a koncem jejich běhu - viz narace shora), nemá označení vynucované povinnosti jejím právním důvodem ve výroku exekučního titulu na materiální a formální vykonatelnost exekučního titulu žádný vliv. Jinými slovy vyjádřeno, na řešení předestřených otázek materiální vykonatelnosti posuzovaného exekučního titulu ad a) a b) napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí, neboť rozdíl u označení vymáhaného nároku ve znění rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodnutí odvolacího soudu („úrok z prodlení“ a „úrok“) je pro vykonatelnost exekučního titulu bezvýznamná.

12/ Obstát coby rozhodná otázka ve smyslu proto nemůže ani námitka dovolatele ad c), tj. zda mělo dojít k opravě exekučního titulu postupem podle (opravě vedoucí ke sjednocení označení právního důvodu vymáhané povinnosti). Podstata námitky ostatně směřuje spíše k ohlášení vady řízení (vzniklé postupem nalézacích soudů), ke které dovolací soud u nepřípustného dovolání nepřihlíží (srov. větu druhou ).

13/ Nejvyšší soud na základě výše uvedených důvodů dovolání povinného podle odmítl.

14/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).