Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1103/2011

26

Cdo 1103/2011

ROZSUDEK

M. N.

, proti žalovaným

1. M. S.

,

2. M. P.

, zastoupeným Mgr. Jiřím Lukešem, advokátem se sídlem v Praze 10, Vršovická 27/7, o určení neplatnosti jednostranného zvýšení nájemného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010, č. j. -94, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010, č. j. -94, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. prosince 2009, č. j. -76,

se zrušují

a věc

se vrací

obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 19. 10. 2010, č. j. -94, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 1. 12. 2009, č. j. -76, ve znění usnesení ze dne 14. 1. 2010, č. j. -79, kterým bylo určeno, že jednostranné zvýšení nájemného v roce 2008 na částku 4.079,- Kč a v roce 2009 na částku 6.216,- Kč měsíčně u bytu č. 7 o velikosti 3 + 1 o započitatelné výměře 81,5 m2, nacházejícího se ve 3. nadzemním podlaží domu čp. 424 v ulici S., P. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), je neplatné a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázáno, že předmětný byt byl v minulosti administrativně rozdělen, že žalobkyně užívala nejdříve byt (rozdělenou část) o velikosti 1+1, a to i po odstěhování svého otce J. J. v roce 1969, že jí posléze byly postupně rozhodnutím ONV v Praze 4 přiděleny do užívání i zbývající části rozděleného bytu (v roce 1977), že existencí nájemního vztahu žalobkyně k předmětnému bytu se zabýval soud prvního stupně již v řízení vedeném pod sp. zn. , že v říjnu 2006 převzala oznámení žalovaných o jednostranném zvýšení nájemného v roce 2007 na částku 2.978,- Kč, že nájemné v této výši hradila. Další jednostranné zvýšení nájemného jí bylo oznámeno sdělením ze dne 10. 9. 2007 na částku 4.637,- Kč pro rok 2008 a sdělením ze dne 31. 8. 2008 na částku 6.774,- Kč pro rok 2009, že žaloby na určení neplatnosti podala vždy do tří měsíců od jejich doručení. Ze znaleckého posudku dále zjistil, že nájemné mohlo být podle , o jednostranném zvyšování nájemného z bytu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen ), v roce 2007 zvýšeno na částku 2.437,- Kč, v roce 2008 na 3.600,- Kč a v roce 2009 na 5.919,- Kč. Uzavřel, že pokud žalované při výpočtu nájemného pro rok 2008 a 2009 nevycházely z nájemného za rok 2007 určeného v souladu se , neprovedly ho v souladu se , a jednostranné zvýšení nájemného je proto neplatné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalované dovolání, jehož přípustnost opřely o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “ (zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spojily s otázkou existence nájemního vztahu žalobkyně k předmětnému bytu a s tím, že závěry znaleckého posudku, z něhož soud zjistil výši nájemného, vycházely z chybného zadání), a uplatnily v něm dovolací důvod podle Poukázaly na judikaturu soudů, podle níž předmětem nájmu bytu ( a násl. , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.“), může být jen byt. Namítaly, že předmětný byt o velikosti 3+1 v dřívější době neexistoval, nemohl být proto administrativně rozdělen a žalobkyně se nemohla stát jeho nájemkyní. Namítaly rovněž, že oznámení o jednostranném zvýšení nájemného v letech 2008 a 2009 bylo v souladu se , neboť první oznámení o zvýšení nájemného bylo žalobkyni doručeno již v roce 2006, v něm bylo vypočteno nájemné pro rok 2007 a žalobkyně se u soudu neplatnosti zvýšení nájemného nedomáhala; soud měl proto z takto stanoveného nájemného při výpočtu výše nájemného pro další roky vycházet. Navrhly, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastnicemi řízení ( ), řádně zastoupenými advokátem ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c) Protože ustanovení přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, do této doby zůstává i nadále aplikovatelným právním předpisem pro posouzení přípustnosti dovolání, jež byla podána v době jeho účinnosti – srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6. 3.2012, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle (nesprávné právní posouzení); k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.

Dovolatelky sice namítají nesprávné právní posouzení, jejich námitky vztahující se k závěru odvolacího soudu, že žalobkyně je nájemkyní předmětného bytu, jsou však založeny na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Podle obsahu dovolání ( ) tak uplatnily nepřípustný dovolací důvod podle Skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; napadnout jej lze jen tehdy, je-li dovolání již jinak (podle , b/ nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) přípustné ( ). Dovolatelky tak zpochybňují právní posouzení vzniku práva osobního užívání předmětného bytu (vznik nájmu) podle , obč. zák. ve znění do 31. 12. 1991, obč. zák., odvolacím soudem, prostřednictvím námitek skutkových. Uplatňují tedy (posouzeno podle obsahu dovolání - ) nepřípustný dovolací důvod podle

Otázku vzniku práva osobního užívání předmětného bytu, které se s účinností od 1. 1. 1992 změnilo na nájem bytu ( , ve znění do 31. 12. 1991 a obč. zák.), vyřešil soud prvního stupně již v předcházejících (pravomocně skončených) řízeních a dovolací soud se s jeho závěrem, že žalobkyně je nájemkyní předmětného bytu ztotožňuje.

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle zpochybnily dovolatelky správnost závěru odvolacího soudu o neplatnosti jednostranného zvýšení nájemného. Otázka, zda soud při hodnocení správnosti výpočtu jednostranného zvýšení nájemného učiněného pronajímatelem, přezkoumává výši doposud placeného nájemného, nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu (jednoznačně) vyřešena. Napadené rozhodnutí má proto zásadní právní význam, a dovolání se tím stává – pro řešení zmíněné otázky – přípustným podle

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly dovoláním uplatněny. Existenci uvedených vad dovolatelky nenamítly a tyto vady nebyly zjištěny ani z obsahu spisu.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle , povinnost platit zvýšené nájemné vzniká dnem, který je uveden v oznámení o zvýšení nájemného, nejdříve však prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po uplynutí tří kalendářních měsíců od jeho doručení nájemci. V této lhůtě je nájemce oprávněn podat žalobu k soudu na určení neplatnosti zvýšení nájemného.

, dává (po stanovenou dobu – viz , ) pronajímatelům možnost jedenkrát ročně jednostranně zvýšit nájemné a zasáhnout tak do jedné z obsahových složek nájemního vztahu k bytu. Předpokladem pro jednostranné zvýšení nájemného podle , je jeho písemné a zdůvodněné oznámení doručené nájemci ( ). Doručením písemného oznámení pronajímatele o zvýšení nájemného nájemci bytu počíná běžet prekluzívní lhůta pro podání žaloby na neplatnost zvýšení nájemného ve smyslu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. , a ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. ). Uplynutím této lhůty vzniká nájemci povinnost platit zvýšené nájemné, a pokud nájemce se zvýšením nájemného nesouhlasí, může v této lhůtě podat žalobu na neplatnost jednostranného zvýšení nájemného. Jediným způsobem, jak nájemce může zabránit vzniku povinnosti platit zvýšené nájemné, je podání žaloby v zákonné lhůtě; jejím marným uplynutím nájemci vzniká (ze zákona) povinnost platit zvýšené nájemné (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. ).

Podle skutkových zjištění odvolacího soudu (soudu prvního stupně), jež nebyla zpochybněna (a se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání ani být nemohla), doručily dovolatelky (pronajímatelky) žalobkyni v říjnu 2006 oznámení o jednostranném zvýšení nájemného pro rok 2007 na částku 2.978,- Kč, žalobkyně nepodala žalobu na určení neplatnosti takto zvýšeného nájemného a v roce 2007 ho platila. Účastnice si tak sjednaly ( ) měsíční nájemné pro rok 2007 ve výši 2.978,- Kč a tato výše je rozhodná i pro výpočet zvýšeného nájemného v následujících letech podle ( , b/, ).

Dospěl-li odvolací soud k závěru, že v roce 2007 si účastnice sjednaly nájemné (cena za užívání bytu – viz ) ve výši 2.978,- Kč, měl při stanovení aktuálního nájemného ( ) pro výpočet jednostranného zvýšení nájemného pro rok 2008, 2009 ( , 4 ) vycházet z této výše. Po marném uplynutí prekluzívní lhůty ( ) k podání žaloby o určení neplatnosti zvýšení nájemného, již nelze správnost výpočtu zvýšeného nájemného přezkoumat.

Napadený rozsudek tak není z hlediska uplatněných dovolacích námitek podřazených dovolacímu důvodu podle správný. Nejvyšší soud proto podle věty za středníkem napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně ( věta druhá ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( věta první ).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. června 2012

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu