Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 668/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně Mgr. V. M., P., zastoupené JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem se sídlem Praha 3, Korunní 127, proti žalovanému Mgr. A. P. K., P., zastoupenému Mgr. Antonínem Novotným, advokátem se sídlem Praha 1, Jakubská 647/2, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2013, č. j. -66, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně (zastoupena advokátem) podala proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání.

Nejvyšší soud podle , , ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení , a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále jen „“, dovolání odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( - ), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ). Z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatelka však pouze uvedla, že dovolání je přípustné podle , neboť napadeným rozhodnutím se řízení končí, aniž označila, který z předpokladů přípustnosti tam uvedených považuje za splněný. Z obsahu dovolání vyplývá, že požaduje, aby dovolací soud rozhodl jinak než soud odvolací, avšak ani toto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání v režimu ustanovení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. ).

Nad rámec uvedeného je možno poukázat na ustálenou judikaturu dovolacího soudu, která zaujala názor, že po marném uplynutí prekluzivní lhůty k podání žaloby na určení neplatnosti jednostranného zvýšení nájemného ve smyslu ustanovení nelze věcně přezkoumávat jeho platnost, a to ani jako otázku předběžnou v řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, neboť marným uplynutím této lhůty vzniká nájemci povinnost platit zvýšené nájemné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. , či ze dne 16. 4. 2014, č. j. ).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 24. července 2014

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu