Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1844/2019

26 Cdo 1844/2019-245

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně Z. Č., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Praze 3, Domažlická 1256/1, proti žalovanému D. M., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Annou Márovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 2, Myslíkova 1998/30, o oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2018, č. j. -222, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 17. 10. 2018, č. j. -222, kterým potvrdil (druhý v pořadí) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (soud prvního stupně) ze dne 21. 3. 2018, č. j. -205, jímž zamítl žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi z tam specifikovaného bytu ze dne 15. 7. 2016 a rozhodl o náhradě nákladů řízení, současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud podle (ve spojení s ) , , ve znění pozdějších přepisů (dále jen „ “), odmítl, neboť není podle ustanovení přípustné.

Dovolatelka má za to, že dovolací soud doposud neřešil otázku, zda nájemce musí podat žalobu na určení neplatnosti zvýšení nájemného podle , o jednostranném zvýšení nájemného, ve znění účinném do 31. 12. 2012, ačkoli nájemné nezvýšil pronajímatel. V době, kdy dovolatelka oznámení o zvýšení nájemného obdržela, však ještě vůči ní nedošlo ke změně pronajímatele, neboť tato změna jí byla oznámena až po obdržení oznámení o zvýšení nájemného (ohledně účinnosti převodu vlastnického práva viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 57/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ohledně účinnosti převodu oznámením viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 38/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V době oznámení o zvýšení nájemného teprve probíhalo vkladové řízení a pronajímatelka, která dovolatelce oznámila zvýšení nájemného, byla stále zapsána jako vlastník nemovitosti. Byť se odvolací soud zabýval i touto otázkou, ve skutečnosti na ní napadené rozhodnutí nespočívá.

Pokud dovolatelka nesouhlasila se zvýšením nájemného, měla podat žalobu podle v prekluzivní lhůtě 3 měsíců (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. , ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. , ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. ). Jelikož tak neučinila, byla povinna platit zvýšené nájemné podle oznámení pronajímatelky. Dlouhodobým řádným neplacením nájemného hrubě porušila své povinnosti nájemce bytu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. ), výpověď z nájmu bytu byla tudíž oprávněná. Rozhodnutí je tak v konečném důsledku v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 8. 2019

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu