Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3905/2011

U S N E S E N Í

P. Z.

1) Pozemkovému fondu České republiky

se sídlem v Praze 3, Husinecká č. 1024/11a, IČO 45797072, a

2) Lesům České republiky, s.p.

se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova č. 1106, IČO 42196451, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o vydání náhradních pozemků, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. července 2008 č.j. -143, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2011 č.j. -100, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 8.11.2007 č.j. -123 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaným byla uložena povinnost uzavřít s ním smlouvu o převodu pozemků označených v žalobě podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci samé dospěl k závěru, že právo žalobce na převod pozemků ve vlastnictví státu, které nabyl smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 16.6.2005 s RNDr. Luďkem Liškou jako postupitelem, zaniklo dnem 31.12.2005 podle ustanovení a 7 uvedeného zákona a ustanovení Čl. VI.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10.7.2008 č.j. -143 potvrdil rozsudek obvodního soudu jako věcně správný a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Dovolání podané žalobcem proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 13.8.2009 č.j. -178 odmítl. Ústavní soud České republiky usnesením ze dne 11.3.2010 sp. zn. odmítl návrh žalobce na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti uvedenému usnesení Nejvyššího soudu České republiky.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10.7.2008 č.j. -143 podal žalobce žalobu pro zmatečnost. Namítal v ní, že mu byla nesprávným postupem soudu v průběhu odvolacího řízení odňata možnost jednat před soudem. Při jednání odvolacího soudu, na které bylo vyhrazeno 20 minut a jež trvalo asi 15 minut, zástupce žalobce požádal o možnost pokračovat v další právní argumentaci ohledně tzv. "restituční tečky", předseda senátu odvolacího soudu však usnesením rozhodl, že "další přednesy žalobce se nepřipouštějí"; poté, co zástupce žalobce chtěl navrhnout "nějaké nové důkazy", mu předseda senátu odvolacího soudu odebral slovo a odvolací soud se "nepokusil dovést účastníky ke smíru".

Městský soud v Praze usnesením ze dne 15.10.2010 č.j. -58 zamítl žalobu pro zmatečnost a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že rozhodnutím odvolacího soudu o nepřipuštění dalších přednesů žalobce u jednání odvolacího soudu nebyla žalobci odňata možnost jednat před soudem, neboť takový postup je v souladu s ustanovením ; podle zásady arbitrárního pořádku soud rozhoduje o tom, jaký bude postup řízení a zda se "ten který důkaz provede či neprovede". Smírné řešení sporu nepřicházelo podle soudu prvního stupně v úvahu v důsledku tzv. "restituční tečky".

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5.5.2011 č.j. -100 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8.11.2007 č.j. -123 obsahovalo kromě podrobného zdůvodnění a právního rozboru věci i návrh na provedení důkazů výslechem žalobce a svědka K. S., který byl obvodním soudem zamítnut, a že při jednání u městského soudu zástupce žalobce toto odvolání (včetně odvolacího návrhu) "v plném rozsahu" přednesl. V tom, že nebyl připuštěn další přednes žalobce, jímž chtěl "právně argumentovat proti novele zákona o půdě, která nastolila tzv. restituční tečku", nelze podle názoru odvolacího soudu spatřovat důvod zmatečnosti uvedený v ustanovení , neboť žalobce nebyl nesprávným postupem soudu v odvolacím řízení zkrácen. Nezdaří-li se smír ani ve stadiu odvolacího řízení, nejde podle názoru odvolacího soudu o vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci později přijaté, a to ani tehdy, kdyby se předseda senátu řádně nebo vůbec o smír mezi účastníky nepokusil.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Opětovně namítal, že městský soud porušil jeho právo jednat před soudem a činit procesní úkony (argumentovat a navrhovat důkazy). Argument, že na jeho případ tzv. restituční tečka nedopadá, žalobce zformuloval až po podání odvolání; městský soud si jej však "kvůli zákazu další argumentace" ani nevyslechl. Aplikace zásady arbitrárního pořádku podle žalobce nemůže vést k popření základních procesních práv účastníka řízení (právo navrhovat důkazy, právo vyjádřit se a vznášet argumenty); soud má respektovat právo účastníka řízení vyjádřit se k průběhu řízení a k provedeným důkazům, vyslovit svůj právní názor a vznášet argumenty kdykoliv v průběhu řízení. Dovolatel nepokládá za možné, aby soud na základě oprávnění udílet a odnímat slovo "pro futuro zakázal" účastníku řízení vznášet v průběhu jednání další argumenty, které nejsou a ani nemohou být soudu známy, a aby zakázal provedení dalších důkazů, aniž byly nějaké navrženy. Žalobce dovozuje přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu z ustanovení a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby "věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení".

Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl, neboť usnesení odvolacího soudu je správné.

Žalovaný 2) navrhl, aby dovolací soud dovolání proti usnesení odvolacího soudu odmítl, neboť se nejedná o rozhodnutí, které by mělo po právní stránce zásadní význam.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení , a v a 3

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [ , a ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [ , a ], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení , a a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [ , a ].

Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení , a dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , a

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží [238a odst. 1 písm. b), a ].

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), a není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm.b), a , dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Podle ustanovení žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se ve smyslu ustanovení rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizovat procesní práva, která mu dává (např. právo účastnit se jednání, činit ;přednesy, navrhovat důkazy apod.) o vadu ve smyslu ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv jen při rozhodování (srov. například usnesení bývalého Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.8.1992 sp. zn. , uveřejněné pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1993, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.1996 sp. zn. , uveřejněné pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.4.1997 sp. zn. , uveřejněné pod č. 1 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).

V posuzovaném případě - jak vyplývá ze zjištění učiněných odvolacím soudem - bylo žalobci při jednání u městského soudu jako soudu odvolacího umožněno přednést jeho odvolání proti rozsudku obvodního soudu, které kromě podrobného zdůvodnění a právní argumentace obsahovalo i návrh na provedení důkazů, který byl obvodním soudem zamítnut. Žalobce tedy měl možnost činit při jednání u městského soudu přednesy a v rámci nich navrhovat důkazy. Právo účastníka řízení činit přednesy však není neomezené; nesměřuje-li přednes účastníka ke splnění účelu jednání, tj. k tomu, aby věc mohla být úplně, spravedlivě a bez průtahů projednána, je předseda senátu oprávněn účastníku odejmout slovo, popř. mu neudělit slovo k dalšímu přednesu (srov. ). Ze skutečnosti, že městský soud nepřipustil další přednesy žalobce (jeho zástupce) k právní stránce věci ohledně tzv. "restituční tečky" poté, co se k této otázce již závěrem vyjádřil, proto nelze dovozovat, že by mu odvolací soud svým nesprávným postupem znemožnil realizaci procesních práv účastníka řízení činit přednesy a navrhovat důkazy.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu ze shora uvedených východisek, vyjadřujících ustálenou judikaturu soudů, vychází, nemůže mít po právní stránce zásadní význam. Z toho vyplývá, že dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení , a

Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. června 2012

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu