Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3287/2017-464

27 Cdo 3287/2017-464

U S N E S E N Í

J. V.

, se sídlem v Hodoníně, proti žalovanému

V. W.

, zastoupenému JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, se sídlem ve Veselí nad Moravou, Svatoplukova 519, PSČ 698 01, o zaplacení 27.265 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 2016, č. j. -363, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. ledna 2017, č. j. -427, takto:

I. Dovolání seodmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. září 2016, č. j. -406, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 2016, č. j. -363 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného usnesením ze dne 12. ledna 2017, č. j. -427, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobou pro zmatečnost napadené rozhodnutí tvrzenou zmatečnostní vadou ve smyslu netrpí, je zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, z níž se podává, že odnětím možnosti jednat před soudem se ve smyslu ustanovení rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizovat procesní práva, která mu dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.); o vadu ve smyslu ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv jen při rozhodování (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2012, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2015, sen. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách; www.nsoud.cz).

Argumentace dovolatele, podle níž mu postupem soudu, jenž vyloučil vzájemný návrh žalovaného k samostatnému řízení, byla odňata možnost jednat před soudem, nemůže být případná, a to již proto, že soud může vždy vyloučit vzájemnou žalobu k samostatnému řízení, má-li za to, že tu nejsou podmínky pro spojení věcí, zejména z důvodu procesní ekonomie. Rozhodnutím o vyloučení věci se procesní pozice účastníka řízení nemůže zhoršit a takový postup soudu pak nelze – ve smyslu shora uvedených judikatorních závěrů – považovat za nesprávný (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. dubna 2013, sp. zn. , dostupné na webových stránkách Ústavního soudu).

Zmatečnostní vadu ve smyslu pak (oproti úsudku dovolatele) nemůže založit ani to, že soudy opakovaně zamítly jeho žádosti o ustanovení zástupce. Případná nesprávnost závěru o neustanovení zástupce totiž není nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení”, nýbrž hodnotícím úsudkem projeveným v soudním rozhodnutí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 13, ročníku 1997, pod číslem 103, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2011, sp. zn. ).

Uvádí-li dovolatel, že „mu při jednáních před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem nebyla dána možnost vyjádřit se k jednotlivým skutečnostem a k provedeným důkazům“, vychází z odlišného skutkového stavu, než na kterém založil své rozhodnutí odvolací soud, který hodnotil provedené důkazy tak, že žalovaný „ve svém ústním projevu nebyl ze strany předsedy senátu nijak omezován“. Dovozuje-li dovolatel opak – aniž by v této souvislosti otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva – jde toliko o polemiku se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, k níž s účinností od 1. ledna 2013 nemá k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. ).

Ve vztahu k námitce dovolatele stran neprovedení jeho důkazních návrhů Nejvyšší soud uzavírá, že je výlučně věcí soudu, které z navrhovaných důkazů provede, a neprovedl-li soud účastníkem navrhovaný důkaz, nelze dovodit, že mu tím odňal možnost jednat před soudem (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2000, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2003 sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2016, sp. zn. ).

Konečně přípustnost dovolání nezakládá ani údajná nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, neboť dovolatel v souvislosti s touto vytýkanou vadou Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v S ohledem na obsah dovolání lze nadto uzavřít, že napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností ani netrpí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. října 2017

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu