Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3053/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce Bytového družstva Křižíkova 19,se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Křižíkova 19/2628, IČ: 61974714, zastoupeného JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem se sídlem v Bratčicích 137, proti žalovanému Ing. J. G., bytem v O., zastoupenému JUDr. Zuzanou Šmídovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Žerotínova 1155/3, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. května 2011, č. j. -148, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

„byt, sestávající ze čtyř pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházející se v O., zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví pro katastrální území M. O., obec a okres O.“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. ledna 2010, č. j. -78, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost předmětný byt vyklidit do patnácti dnů od zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

K dovolání žalovaného Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 9. února 2011, č. j. -131, citovaný rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Poté odvolací soud rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 6. května 2011, č. j. -148, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění po novele provedené – dále jen „ “ (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle (citované ustanovení bylo zrušeno uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. ).

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. věta za středníkem ). Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) dovolatel – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – rovněž uplatnil (dovolacími námitkami, že „z odůvodnění cit. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2007, č. j. -92, je zřejmé, že onen soud zjistil, že se výpověď z nájmu bytu z 28. 5. 2006 dostala do dispoziční sféry žalovaného“ … „ten se v době pokusu o doručení zásilky s touto výpovědí podanou žalobcem v této věci, v oné věci žalovaným doporučeně na poštu s dodejkou do vlastních rukou na adrese K. v O. dne 31. 5. 2006 prokázaně zdržoval, když zde dne 31. 5. 2006 převzal balíkovou poštovní zásilku č. BB 2356352374C“).

Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle , který dovolatel také uplatnil – dovolací námitkou, že odvolací soud (a ani dovolací soud) ve svém rozsudku ze dne 9. února 2011, č. j. -131, „nevzal v úvahu odůvodnění rozsudku“ Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. dubna 2007, č. j. -92 – pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. , z 28. února 2008, sp. zn. , a z 28. července 2010, sp. zn. ). Uvedená dovolací námitka však k výkladu procesního předpisu nesměřovala, a proto jí nelze přípustnost dovolání založit.

Napadené rozhodnutí spočívá na právních názorech (přijatých v pravomocném zamítavém rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. dubna 2007, č. j. -92), že nebyla-li výpověď z nájmu bytu žalovanému a jeho manželce doručena (nedostala se do sféry jejich dispozice), nemohla vyvolat zákonem předpokládané účinky včetně běhu výpovědní lhůty, a proto žalovanému a jeho manželce svědčilo i nadále právo společného nájmu bytu, resp. po úmrtí manželky se stal výlučným nájemcem bytu pouze žalovaný; nezanikl-li nájemní poměr žalovaného k předmětnému bytu, bydlí v něm po právu a žaloba na vyklizení bytu není proto důvodná.

Z uvedeného především vyplývá, že odvolací soud se otázkou platnosti výpovědi z nájmu bytu nezabýval a ani zabývat nemohl (a to proto, že vyšel z názoru přijatého v pravomocném rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. dubna 2007, č. j. -92, že výpověď z nájmu bytu se nedostala do dispoziční sféry žalovaného a jeho manželky). Za této situace se touto otázkou, k níž dovolatel směřoval většinu svých dovolacích námitek, a to navíc v řízení o vyklizení bytu, nemohl zabývat ani dovolací soud.

Otázky, o nichž přísluší rozhodovat jinému orgánu, může soud s výjimkou případů uvedených v posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází ( ). Za rozhodnutí jiného orgánu je třeba podle konstantní judikatury považovat i rozhodnutí soudu. V případě, že jde o rozhodnutí soudu, je třeba ustanovení vykládat v kontextu s ustanovením Podle nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Podle v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2010, sp. zn. ). Nejvyšší soud pak v usnesení ze dne 4. března 2003, sp. zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 24, pod C 1756, dovodil, že podle (nyní a 4 ) je závazný výrok pravomocného rozsudku a nikoliv jeho odůvodnění, avšak v případě zamítavého výroku je jinak nutno posoudit výrok v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí. Tím Nejvyšší soud navázal na závěry vyslovené již předtím v rozsudku ze dne 27. října 1999, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, pod č. 69, v němž dovodil, že i když je podle (nyní a 4 ) závazný výrok rozsudku, nikoliv jeho odůvodnění, v případě zamítavého výroku je nutno z hlediska závěru, zda předběžná otázka ve sporu mezi účastníky byla již závazně pravomocně rozhodnuta či nikoliv – posoudit rozsudečný výrok s odůvodněním rozhodnutí.

Odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu (v daném případě nezpochybnitelného prostřednictvím dovolacího důvodu podle ), dovodil (s poukazem na pravomocný zamítavý rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. dubna 2007, č. j. -92), že žalovanému a jeho manželce svědčilo i nadále právo společného nájmu bytu (po úmrtí manželky byl výlučným nájemcem bytu pouze žalovaný), neboť výpověď z nájmu předmětného bytu se nedostala do jejich dispoziční sféry, a proto nevyvolala zákonem předvídané účinky včetně běhu výpovědní lhůty; s přihlédnutím k výše uvedenému odpovídá jeho rozhodnutí standardní soudní praxi.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. května 2012

JUDr. Miroslav Ferákpředseda senátu