Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2511/2011

U S N E S E N Í

K. L.

, zastoupenému Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 21, pro 83 188,- Kč, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 2. 2011, č. j. -55, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud usnesením ze dne 29. 10. 2010, č. j. -28, zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, sepsaný povinným dne 7. 12. 2009, doplněný podáními z 3. 2. 2010 a 3. 5. 2010. Zároveň žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Odvolací soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že v případě chybějící právní úpravy v , o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „“), ve znění účinném do 31. 12. 2008 (před novelou provedenou ), je třeba při vymáhání pojistného a penále podle postupovat analogicky podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“). Právo vymáhat pojistné a penále proto není dosud promlčeno, neboť od 21. 1. 2000 až dosud promlčecí doba neběžela z důvodu zahájení řízení o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a následně i tohoto výkonu rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), a podává je z důvodu uvedeného v Je přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam, spočívající v jeho rozporu s hmotným právem. Prosazuje názor, že vymáhaná pohledávka je „uplynutím desetileté prekluzívní lhůty od právní moci exekučního titulu, tzn. dne 6. 12. 2009“, promlčena. Uvedl, že aplikace občanskoprávní úpravy promlčení na zákon spadající do sféry veřejného práva, upravující výkon státní moci prostřednictvím orgánů státní správy ohledně odvodových povinností občana tohoto státu, je chybná a odporuje základním právním principům sledovanýmu id. Přitom odkázal například na nálezy Ústavního soudu sp. zn. , , a . Pokud by podle odvolatele bylo možné aplikovat ustanovení , pak by zákonodárce nemusel novelizovat; novelizované ustanovení současně nelze aplikovat na pohledávky existující již před účinností novely. Uvedl, že „stát nemůže ani pomocí extenzivního právního výkladu skrze moc soudní aplikovat normy v daňové oblasti šířeji, než byly koncipovány“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že v zákoně č. , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, ani v jiném právním předpisu není žádné ustanovení, z něhož by vyplývalo, že od účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2009) běží promlčecí doba u dosavadních pohledávek (pohledávek vzniklých do 31. 12. 2008) i po dobu řízení u soudu. Proto tedy promlčecí doba u exekučního titulu v projednávané věci (pravomocného ke dni 6. 12. 1999) neběží již od 21. 1. 2000, kdy bylo zahájeno řízení o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. V době do 31. 12. 2008 se uplatnilo pro tento případ ustanovení obč. zák. a od 1. 1. 2009 již novelizované ustanovení Promlčecí doba tudíž nemohla uplynout. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, ), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Posouzením námitek v dovolání obsažených nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud rozhodl zcela v souladu s ustálenou judikaturou.

Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. , uvedl, že při absenci bližší úpravy promlčení v ustanovení , o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, je třeba obsah tohoto pojmu vykládat analogicky podle ustanovení až 114 obč. zák., jakožto obecného předpisu upravujícího institut promlčení, což platí i ohledně běhu promlčecí lhůty. Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci je třeba vycházet z věty druhé , je tedy namístě (k tomu srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. , usnesení ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. , či usnesení ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. ).

Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud bez jednání ( věta první ) odmítl ( věta první, ).

Oprávněné podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (, a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. dubna 2012

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.předsedkyně senátu