Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 32 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (37)B2E95BA9FB1FF745C1257A4E00691CF1.html
HTML · 13.76 KB
No categories available
20 Cdo 2219/2005
U S N E S E N Í
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 5. 2004, č.j. 127 Nc 1163/2002 -22, jímž okresní soud zastavil exekuci (nařízenou usnesením ze dne 19. 8. 2002, č.j. 127 Nc 1163/2002 -9). Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že právo vymáhat platební povinnost stanovenou exekučními tituly se promlčelo. Exekuční tituly nabyly právní moci dne 8. 1. 1997; pětiletá promlčecí lhůta podle § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. , o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb. “), uplynula dne 8. 1. 2002, tedy před podáním návrhu na nařízení exekuce. Ustanovení § 112 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), se na souzenou věc nevztahuje, neboť vymáhané nároky jsou nároky veřejnoprávními.
V dovolání oprávněná namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je přesvědčena, že ustanovení § 112 obč. zák. se na souzenou věc vztahuje, a to vzhledem k § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož platební výměry zdravotních pojišťoven jsou vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních. Jelikož na základě stejných platebních výměrů byly již v minulosti vedeny výkony rozhodnutí, nemohlo k jejich promlčení dojít. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a bylo vysloveno, že námitka promlčení vznesená povinným je neúčinná.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb. , dále jen „o.s.ř. “).
Dovolání je podle § 238a odst. 1 písm. d) a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb. “), přípustné, neboť napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam; ten se připíná k otázce, jejíž řešení oprávněná prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. zpochybnila, tedy k otázce, zda ustanovení § 112 , věta druhá, obč. zák. se vztahuje na běh promlčecí lhůty podle § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb.
Podle § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. , právo vymáhat pojistné se promlčuje ve lhůtě pěti let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno.
Podle § 19 zákona č. 592/1992 Sb. , pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, vymáhání, promlčení a vracení přeplatku na penále, postupuje se stejně jako u pojistného.
Podle § 112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.
V usnesení ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1940/2004 , Nejvyšší soud vyložil, že při absenci bližší úpravy promlčení v ustanovení § 16 zákona č. 592/1992 Sb. je třeba obsah tohoto pojmu vykládat analogicky podle ustanovení § 100 až 114 občanského zákoníku jakožto obecného předpisu upravujícího institut promlčení. To platí i ohledně běhu promlčecí lhůty; jelikož § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. neobsahuje v tomto směru (na rozdíl od odstavce 1 u promlčení práva předepsat dlužné pojistné) zvláštní úpravu, je třeba zde použít ustanovení § 112 , větu druhou, obč. zák. Ke stejnému závěru dospívá i odborná literatura (Holub, M., Fiala, J., Bičovský, J.: Občanský zákoník . Poznámkové vydání s judikaturou a literaturou, 10. vydání, Linde Praha 2005, str. 140). Instituty promlčení a prekluze přitom nelze vzájemně zaměňovat a institutu promlčení nelze přiznávat právní důsledky charakteristické pro prekluzi. Jestliže v souzené věci odvolací soud dovodil, že uplynutím pětileté promlčecí lhůty došlo k promlčení vymáhaného nároku bez ohledu na to, že tentýž nárok byl již dříve vymáhán jinými výkony rozhodnutí, a že ustanovení § 112 obč. zák. se na tento nárok nevztahuje, vymezil obsah tohoto pojmu způsobem, jenž se neliší od prekluze; ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. však upravuje promlčení, nikoli prekluzi práva vymáhat pojistné.
Právní názor odvolacího soudu, že ustanovení § 112 obč. zák. se na běh promlčecí lhůty podle § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. nevztahuje, je tedy nesprávný.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil (§ 243b odst. 2 , část věty za středníkem, o.s.ř. ), a jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí také na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 , věta druhá, o.s.ř. ).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy v dalším řízení závazný (§ 243d odst. 1 , § 226 odst. 1 o.s.ř. ).
O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. července 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu