Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 902/2018

-234

USNESENÍ

Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky

P. B.

, T., zastoupenému JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem se sídlem v Teplicích, Dubská č. 390/4, pro 77 704 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. listopadu 2015, č. j. -200, takto:

Dovolání povinného

se

odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ) :

Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. května 2015, č. j. -183, který zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, nařízené usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. května 2008, č. j. -4. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nejsou dány důvody pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení a h) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť exekuční titul je vykonatelný a námitka promlčení práva vymáhat pojistné je nedůvodná.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, ve kterém namítá, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily námitku prekluze vymáhaného nedoplatku dle ustanovení , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „ “), když prekluzivní lhůtu vyložily jako lhůtu promlčecí. Přípustnost dovolání je dle dovolatele dána tím, že uvedená otázka „je v judikatuře Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu rozhodována rozdílně, a především pak právní otázka promlčení měla být posouzena ze strany rozhodujících soudů stejně jako soudu Nejvyššího jinak“. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. a část první, čl. II, bod 2. ), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť postup obecných soudů při posouzení námitky promlčení práva vymáhat pojistné dle ustanovení , je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sp. zn. , a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2013, sp. zn. ).

Dovolací soud ve výše uvedených rozhodnutích uvedl, že zatímco uplynutí času při promlčení nemá samo o sobě vliv na existenci práva (oprávnění, nároku), jestliže k němu nepřistoupí kvalifikovaný úkon povinného ze závazku (uplatnění námitky promlčení), při prekluzi (zániku, propadu práva) uplynutím stanoveného času právo (oprávnění, nárok) bez dalšího (tedy i bez jakéhokoli úkonu povinného ze závazku) zaniká. Z uvedeného je zřejmé nejen to, že promlčení a prekluze jsou rozdílné důsledky uplynutí času v právu, ale také to, že tyto rozdílné instituty nelze mezi sebou vzájemně zaměňovat. Jestliže tedy ustanovení stanoví, že uplynutím času se tam označená práva promlčují, nelze ani výkladem dovozovat z tohoto promlčení právní důsledky, jež právní řád přikládá pouze prekluzi.

Dovolací soud neshledal důvod k tomu, aby dovolatelem napadená právní otázka byla posouzena jinak, proto nebyl důvod předkládat věc velkému senátu [srov. ustanovení , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů], na což oproti očekávání dovolatele nemá vliv ani případná rozdílná judikatura Nejvyššího správního soudu, neboť ta nemůže sama o sobě vést ke změně ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Dovolací soud k dalším námitkám dovolatele dodává, že Ústavní soud není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví, jejímž úkolem by byl přezkum celkové zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. července 2012, sp. zn. ) a neslouží ke sjednocování judikatury Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu.

S ohledem na výše uvedené v dovolacím řízení nelze pokračovat a Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 5. 2018

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu