Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2179/2011

U S N E S E N Í

hlavního města Prahy

České republice – Ministerstvu vnitra ČR,

se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, za ni jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2011, č. j. -71, takto:

I. Dovolání se

odmítá.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení o dovolání do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně částku 6.360,- Kč.

O d ů v o d n ě n í :

Předmětem řízení byla žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem domu č. p. 500, pozemku parc. č. 773 (zastavěné plochy) a pozemku parc. č. 774 (zahrady), vše v kat. úz. B., jak blíže identifikováno ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.

Soud prvního stupně žalobu dne 3. 6. 2011 pod č. j. -43 zamítl, odvolací soud jeho rozsudek následně potvrdil (údaje viz výše). Žalovaná byla zavázána k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolací instance podala žalovaná do všech výroků ve lhůtě dovolání, v němž brojila zejména proti závěru odvolacího soudu o přechodu vlastnictví k předmětným věcem na obec (hlavní město) ještě do 31. 12. 1949 a též proti závěru o nesplnění podmínky vydržení na straně žalované, ač ta měla být v dobré víře; běh vydržecí doby však označil odvolací soud za nedovršený (běžící od 1. 7. 2000) podáním předmětné žaloby. Žalovaná žádala, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku, poté jej zrušil a věc vrátil druhé či první instanci k dalšímu řízení.

Strana žalující se k dovolání prostřednictvím své právní zástupkyně písemně vyjádřila a žádala, aby bylo dovolání odmítnuto, eventuálně zamítnuto.

Rozhodly-li nižší instance shodně bez předchozí kasace odvolacím soudem s jeho závazným právním názorem, mohlo být dovolání přípustné jen podle ustanovení , odst. 3 , ve znění (viz datum rozhodnutí odvolacího soudu). Rozsudek odvolacího soudu by musel mít zásadní právní význam, musel by tedy řešit právní otázku dosud Nejvyšším soudem neřešenou nebo soudy rozdílně rozhodovanou nebo by dovolací soud měl připustit dovolání z toho důvodu, že chce k již řešené právní otázce zaujmout odlišný právní názor. Tato přípustnost dovolání se tedy neváže ke skutkovému základu věci (ten byl závazně zjištěn nižšími instancemi) ani ke všem jejím právním aspektům, ale předpokládá judikatorní přesah napadeného rozhodnutí.

V oblasti obecních restitucí podle jsou ve zbylých případech opakovaně řešeny tři problémové okruhy právních otázek.

Prvním z nich je ten, zda ze sporných přídělů lze uznat za naplňující podmínku tzv. historického majetku obce ty, které se uskutečnily v den či bezprostředně přede dnem zániku obecního vlastnictví (31. 12. 1949). Nejvyšší soud tu učinil více výjimek, v nichž tyto příděly z funkčních důvodů za příděly podle § 2 citovaného zákona neuznal (srov. rozhodnutí sp. zn. a další). Tento judikatorní přístup však nehodlá rozšiřovat. V posuzované věci se odvolací soud a nepřímo i dovolatel shodli na tom, že předmětný správní akt ve prospěch obce (někdejší příděl) nelze posuzovat podle Jde tedy o právní posouzení pro dovolatele v tomto ohledu nikoli nevýhodné.

Druhým problémem, resp. právní otázkou je rozsah aplikace novelou č. doplněného ustanovení citovaného zákona z hlediska okamžiku existence vlastnictví České republiky buď již k datu nabytí účinnosti v původní verzi (24. 5. 1991), nebo k datu nabytí účinnosti zmíněné novely (1. 7. 2000). Dovolací soud zde opakovaně judikoval, že rozhodné ustanovení nelze vykládat retroaktivně a že podmínka vlastnictví České republiky musí být splněna k datu účinnosti novely. Plyne z toho, že nemovitosti, u nichž přichází v úvahu restituce obci, mohly být ke dni 24. 5. 1991 ještě ve vlastnictví československé federace (ČSFR), ale pokud po sukcesi na Českou republiku ke dni 1. 1. 1993 zůstaly v jejím vlastnictví i ke dni 1. 7. 2000, restituce ve prospěch obce se tak stala možnou (viz rozhodnutí sp. zn. a z poslední doby a série dalších). Splnění podmínky vlastnictví ČR k posledně uvedenému dni je v nyní posuzované věci nepochybné.

Třetí okruh právních otázek je spojen s eventualitou vydržení potenciálního obecního majetku státem. Tuto možnost Nejvyšší soud opakovaně připustil – viz rozhodnutí sp. zn. , , . Současně však judikoval, že si obce nemohou nárokovat vlastnictví, byť vzniklé ex lege ke dni 24. 5. 1991, po období časově neomezené (rozhodnutí sp. zn. ). S uplatněním nároku obcí jsou spojeny další právní úkony (viz ); kromě toho může nastat situace, v níž lze u nabyvatele v mezidobí (z privatizace apod.) dovodit dobrou víru při nabytí předmětného vlastnictví. Právě v nyní posuzované věci se žalovaná brání námitkou vydržení – žaloba byla podána v roce 2009 a v mezidobí nastalo podle ní hned několik právních skutečností, od nichž se může datovat uplynutí desetileté vydržecí doby ve prospěch žalované. Ani z dovolání, jinak obsahujícího podrobný právní rozbor situace, ale zejména ani ze závěrů odvolací instance však nevyplývají zcela konkrétní skutečnosti, jež by mohly podepřít závěr o takovém vydržení. Jde zejména o žádoucí popisy okolností nepřerušeného užívání, konkrétního způsobu užívání nemovitostí apod. V posuzované věci se všichni podrobně zabývali právními aspekty věci, aniž by se věnovali též konkrétnímu stavu „na místě samém“. O něm, při vázanosti skutkovými zjištěními nižších instancí, dovolací soud neví nic více, než že má jít o „administrativní budovu“.

Ze všech uvedených závěrů nelze než dovodit, že věc postrádá potřebný judikatorní přesah a přípustnost dovolání podle , odst. 3 tu není dána. Nejvyšší soud proto dovolání strany žalované odmítl ( věta první, ).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanoveními , , a Žalovaná nebyla v řízení o dovolání úspěšná, žalobci vznikly náklady řízení spočívající v odměně právní zástupkyně za vyjádření k dovolání. Podle představovala odměna za jeden úkon právní služby částku výchozích 20.000,- Kč, jež však bylo nutné dvakrát krátit o polovinu pro odmítnutí dovolání a jediný úkon v řízení na 5.000,- Kč ( , , cit. vyhl.). S přičtením 300,- Kč režijního paušálu ( vyhl. č. ) a DPH představovala odměna zástupkyně strany žalující částku 6.360,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 11. ledna 2012

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.

předseda senátu