Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3360/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 4. 2008, č. j. -170, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 30. 11. 2007, č. j. -161, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň-jih k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

I.

Krajský soud v Plzni svým rozsudkem shora označeným  potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 30. 11. 2007, č. j. -161, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr č. 48, díl 1 o výměře 1.300 m2 a pozemku ve zjednodušené evidenci - původ grafický příděl č. 425, díl 2 o výměře 7.937 m2 v obci N. V., katastrální území N. V. u P. Odvolací soud rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit žalovanému na nákladech řízení o odvolání částku 392,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odvolací soud dovodil, že stát (žalovaný) mohl nemovitosti vydržet. V této věci se tak stalo; byly naplněny podmínky obč. zák. Žalobce musel vědět, že na něj pozemky přešly (24. 5. 1991) a měl jednat s P. f. o jejich vydání. Nedělo-li se tak, pak 10-ti letá vydržecí doba uplynula (žaloba byla podána v roce 2006). (Podle soudu prvního stupně navíc ukládal obcím povinnost do jednoho roku od nabytí vlastnictví k nemovitostem učinit návrh katastru na zápis těchto nemovitostí; zákon tedy v zájmu právní jistoty ukládal obci povinnost, jejíž splnění mělo zamezit pozdějším nejasnostem při posouzení právních vztahů.)

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které opíral o otázku zásadního právního významu. Pro věc určující zásadní právní význam spatřoval v tom, že je nutno vyřešit otázku vydržení obecního majetku státem. Žalobce neměl k dispozici přídělovéy a mohl uplatnit restituční nárok až podle po novele č. Popíral předpoklad dobré víry ze strany státu při uchopení držby. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil tomuto věc k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

II.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (, ). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení , odst. 3 a uplatněný dovolací důvod, jenž by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod (nesprávné právní posouzení věci).

Dovolání je přípustné a důvodné.

Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.). Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost (§ 134 odst. 1 obč. zák.).

Na straně žalovaného mohla - v obecné rovině - existovat dobrá víra podle § 130 odst. 1 obč. zák., že je oprávněným držitelem pozemku. Pokud soud prvního stupně v tomto smyslu odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. a odvolací soud tuto konstrukci přijal, pak je ovšem nutno zdůraznit, že skutkové okolnosti i některé právní aspekty jsou v nyní posuzované věci odlišné.

Podle , 4 , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (ve znění ), obce (3) prokáží existenci přídělu zejména

a) vydanou přídělovouu svědčící obci nebo příslušnému národnímu výboru působícímu na území obce,

b)  schváleným přídělovým plánem, nebo

c)  schváleným grafickým přídělovým plánem.

(4) Nelze-li příděl doložit listinami shora uvedenými, považuje se za doklad o přídělu vyhotovená příslušným státním orgánem s uvedením jednacího čísla přídělového rozhodnutí, je-li z ní zřejmý rozsah přídělu i přídělce.

Teprve novela , vydaná pod č. , tedy umožnila žalobci uplatnit restituční nárok. Žalobce neměl k dispozici předtím nezbytně požadované důkazy o svém vlastnictví před 31. 12. 1949 – ani přídělovouu ani přídělový plán. Od účinnosti , tj. od 1. 7. 2000, však k uplatnění nároku postačily žalobcem dohledané dokumenty (návrh přídělu a další).

Jestliže navíc v meziobdobí žalobce vyzval již v roce 1999 Státní statek K., s. p., pak stát tím spíše nemohl mít od 24. 5. 1991 (den účinnosti ) nepřerušenou desetiletou dobrou víru ve své vlastnictví tak, jak dovodil odvolací soud.

Nejvyšší soud proto shledává pro zásadní právní význam (judikatorní novost řešení určující právní otázky) napadeného rozsudku dovolání žalobce přípustným (, odst. 3 ), a pro nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem také důvodným ( ). Napadený rozsudek byl následkem tohoto zrušen; protože se shodného pochybení v právním posouzení věci dopustila i první instance, bylo zrušeno i její rozhodnutí a věc jí vrácena k dalšímu řízení ( věta za středníkem, odst. 3 ).

V dalším průběhu řízení, v němž budou obě nižší instance vázány právním názorem Nejvyššího soudu, bude rozhodnuto též o nákladech řízení před dovolacím soudem.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 19. února 2009

JUDr. Ludvík  D a v i d , CSc.

předseda senátu