Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2225/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců a/ V. L. a b/ S. K., zastoupených JUDr. Ladislavem Labanczem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253/3, proti žalované městské části Praha 8, se sídlem v Praze 8, Zenklova 1/35, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. února 2010, č. j. -191, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. září 2009, č. j. -174, vyhověl žalobě a určil, že je neplatná výpověď žalované ze dne 19. listopadu 2007 z nájmu žalobců k

„bytu č. 4, sestávajícímu z 2+1 s částečným příslušenstvím, nacházejícímu se v 1. podlaží domu v katastrálním území

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. února 2010, č. j. -191, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná – v té době řádně zastoupená advokátkou – dovolání.

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. věta za středníkem ). Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) dovolatelka – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnila (námitkami, že „v souzené věci je najisto postaveno, že usnesením Rady městské části Praha 8 ze dne 18.5.2005 byla schválena změna Provozního řádu správy domovního a bytového majetku“, že „podle nové přílohy č. 1 a 2 organizačního řádu Úřadu MČ Praha 8 schválené usnesením rady městské části s účinností od 1.1.2007 byl vedoucí odboru zmocněn rozhodovat o výpovědích z nájmu bytu a dávat v těchto věcech pokyny právním zástupců městské části a že takový pokyn byl /v dané věci/ dán“, že „Rada MČ Praha 8 svoji vůli ztvrdila ještě ze dne 25.2.2009“, jakož i námitkami, že „předmětný obecní byt s regulovaným nájmem neslouží nájemcům manželům L., K. k uspokojení jejich bytových potřeb, od roku 2004 není jimi užíván, byl ke dni doručení výpovědi pronajímán bez souhlasu vlastníka nemovitosti cizím osobám a toto jednání je předmětem stížností ostatních nájemníků v domě“ a že „nájemci v bytě nebydlí a nastávají komplikace s údržbou domu“). Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle (který dovolatelka – opět vzhledem k obsahu dovolání – uplatnila námitkou týkající se „nepředvídatelnostirozhodnutí soudu“) pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopise Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. , z 28. února 2008, sp. zn. , a z 28. července 2010, sp. zn. ). O takovou situaci však v posuzovaném případě zjevně nejde, neboť se nejedná bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu; není proto splněna podmínka existence (procesně)právní otázky zásadního významu.

Napadené rozhodnutí spočívá na právním názoru, že výpověď z nájmu předmětného bytu, daná na základě pokynu vedoucího bytového odboru městské části Praha 8 bez předchozího souhlasného rozhodnutí rady městské části Praha 8, je pro rozpor se zákonem absolutně neplatným právním úkonem a že tento stav působící od samého počátku „nemohla zhojit následná rozhodnutí rady městské části Praha 8 výpověď dodatečně schvalující“.

V rozsudku ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. , uveřejněném pod č. 85 v sešitě č. 8 z roku 2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud České republiky – v poměrech právní úpravy obsažené v zákoně č. a zejména v zákoně č. – dovodil, žedal-li starosta městské části hlavního města Prahy (obce) výpověď z nájmu bytu bez předchozího schválení v radě městské části (obce), jde o absolutně neplatný právní úkon podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), pro rozpor se zákonem. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž uvedl, že do samostatné působnosti městské části náleží mimo jiné i správa bytového fondu ( ) a že o záležitostech patřících do samostatné působnosti městské části rozhoduje rada městské části, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu (u správy bytového fondu tomu tak není – ) nebo pokud si je zastupitelstvo nevyhradí (v řízení nebylo ani tvrzeno, že by si zastupitelstvo městské části Praha 8 vyhradilo rozhodování v oblasti správy bytového fondu). K uvedeným právním názorům se Nejvyšší soud přihlásil rovněž v rozhodnutích z 20. května 2009, sp. zn. , z 11. listopadu 2009, sp. zn. , z 22. září 2009, sp. zn. , a z 26. října 2010, sp. zn. (ústavní stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 14. března 2011, sp. zn. ). V rozsudku ze dne 3. července 2009, sp. zn. , Nejvyšší soud – v poměrech právní úpravy obsažené v zákoně č. a především v zákoně č. , o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů – mimo jiné i s odkazem na svůj rozsudek ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. , dovodil, že obvodní rada nebyla oprávněna delegovat svou pravomoc v oblasti samostatné působnosti (v oblasti správy bytového fondu) na majetkoprávní odbor, že dodatečný souhlas obecní rady (resp. v daném případě rady městské části) s dáním výpovědi z nájmu bytu nemůže zhojit absolutní neplatnost tohoto právního úkonu ve smyslu obč. zák., jež působí ex tunc, a že tudíž absolutně neplatný právní úkon nemůže být konvalidován (obdobně – v poměrech právní úpravy obsažené v zákoně č. a především v zákoně č. – srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. prosince 2010, sp. zn. ).

Jestliže se tedy odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu (v daném případě nezpochybnitelného prostřednictvím dovolacího důvodu podle ) přiklonil k uvedenému právnímu názoru, neodchýlil se od již ustálené judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobcům nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. dubna 2011JUDr. Miroslav Ferákpředseda senátu