Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1619/2009

U S N E S E N Í

a) V. S.

, advokátem se sídlem Praha 2, Přemyslova 5, a

b) I. S.

, proti žalovanému

hlavnímu městu Praze

, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2008, č. j. -59, takto:

I. Dovolání

se zamítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci Vladimíru Svobodovi na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.300,-Kč, k rukám JUDr. Jana Havlíčka, advokáta se sídlem Praha 2, Přemyslova 5, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní Ivou Svobodovou a žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 2. 2008, č. j. -41, zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu č. 14, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, v 6. podlaží domu č.p. 1035, V. č. 22, P. 5 (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), datované 17. 1. 2007, kterou žalovaný dal žalobcům; současně rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázáno, že žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného domu, že dne 30. 5. 1996 uzavřel se žalobci smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou, že dne 1. 5. 2006 se do bytu jako další osoba přihlásila Šárka Svobodová, dcera žalobce a), že k témuž dni se žalobci z bytu odstěhovali do svého domu v Putimi, kde trvale bydlí, že jmenovaná požádala žalovaného přípisem ze dne 23. 10. 2006 o vydání osvědčení o přechodu práva nájmu bytu, že žalovaný této žádosti nevyhověl, a že dne 17. 1. 2007 dal žalobcům výpověď z nájmu bytu (dále též „Výpověď“) z důvodů, že byt bez vážných důvodu neužívají a že mají dva byty, která byla žalobci a) doručena dne 29.1. 2007 a žalobkyni b) dne 24. 1. 2007, že Výpověď obsahovala určení výpovědní lhůty a poučení o možnosti podat ve lhůtě 60 dnů žalobu na její neplatnost. Po obsáhlém dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že právo nájmu bytu svědčící žalobcům nepřešlo opuštěním společné domácnosti na Šárku Svobodovou, neboť v řízení nebylo prokázáno naplnění podmínek stanovených v ve spojení s ve znění účinném před novelou provedenou , a e žalobci jsou stále společnými nájemci předmětného bytu. Dovodil, že uplatněné výpovědní důvody byly naplněny a že Výpověď je platná, přičemž shledal neopodstatněnou námitku žalobců, dovozující její neplatnost ze skutečnosti, že byla dána bytovým odborem magistrátu hlavního města Prahy; na základě toho žalobu zamítl.

K odvolání žalobců Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 1. 10. 008, č. j. -59, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že shora označená výpověď z nájmu předmětného bytu je neplatná; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že na Šárku Svobodovou nepřešlo právo nájmu bytu, na rozdíl od něho však dovodil, že Výpověď je neplatná. Zaujal názor, že postavení žalovaného a městských částí upravuje , o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), podle jehož ustanovení rozhoduje rada hlavního města Prahy (dále též „rada“) v záležitostech samostatné působnosti, pokud nejsou zákonem vyhrazeny zastupitelstvu nebo pokud si je zastupitelstvo nevyhradí. Uvedl, že „soudní judikatura“ se sjednotila v názoru, že právní úkon, jakým je dání výpovědi z nájmu bytu, je vyhrazen radě a nemůže jej učinit bytový odbor magistrátu hlavního města Prahy (dále též „magistrát“), a pokud se tak stalo, jde o právní úkon absolutně neplatný. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , v němž byla řešena obdobná problematika ve vztahu ke starostovi, a na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věci sp. zn. .

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a uplatnil v něm dovolací důvod podle Uvádí, že podle stanoviska, vypracovaného legislativním odborem magistrátu, není delegování rozhodovací pravomoci rady ve věcech samostatné působnosti, o kterých tento orgán rozhoduje na základě , ze zákona vyloučeno. Konstatuje, že dání výpovědi z nájmu bytu patří do samostatné působnosti obce ( a 3 zákona č. 131/200 Sb.), že nejde o oblast, která by náležela do výlučné působnosti zastupitelstva, a že byla v rámci tzv. „zbytkové klauzule“ svěřena podle uvedeného zákona radě. V takových věcech nemusí rada rozhodovat sama, ale může na základě delegovat záležitosti spadající do její pravomoci podle uvedeného zákona na magistrát, a to včetně rozhodování o nich. Uvádí dále, že na základě usnesení rady ze dne 5. 6. 2001 byla (v souladu s a ) určena jednotlivým odborům magistrátu náplň jejich činnosti na úseku dispozic s bytovým fondem, a to rozhodování o výpovědích nájemních smluv k bytům a nebytovým prostorám. V dané věci byl tedy bytový odbor magistrátu oprávněn dát žalobcům jménem žalovaného Výpověď; právní názor odvolacího soudu nemůže proto obstát. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce a) ve vyjádření k dovolání uvedl, že napadený rozsudek je v souladu se zákonem i s ustálenou judikaturou a navrhl, aby bylo odmítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 1. října 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení ( ), za něhož jedná osoba s právnickým vzděláním ( a 4 ), a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ); obligatorně posuzované vady nebyly v dovolání namítány a jejich existence se nepodává ani z obsahu spisu.

Dovolací soud se proto zaměřil na přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) obč. zák., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Napadené rozhodnutí spočívá na závěru, že výpověď z nájmu bytu patří mezi záležitosti v rámci samostatné působnosti hlavního města Prahy, přičemž rozhodování o nich náleží radě ( , o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „ “). Uvedený právní názor nebyl dovoláním zpochybněn a dovolací soud z něho proto vychází. Dovolatel však brojí proti dalšímu závěru odvolacího soudu, podle něhož je Výpověď neplatná, neboť o ní nerozhodla rada, ale bytový odbor magistrátu.

Nejvyšší soud v poměrech dřívější právní úpravy (tj. /jež byl zrušen / ve spojení se o hlavním městě Praze /zrušeném / Sb.) dovodil, že může-li obvodní rada podle svěřit příslušnému odboru obvodního úřadu zcela nebo zčásti pouze pravomoci uvedené v , a , nemůže mu svěřit rovněž další pravomoci, které pro ni ze zákona vyplývají, tudíž ani pravomoc uvedenou v téhož zákona (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2003, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. , a ze dne 11. 8. 2004, sp. zn. ). V rozsudku ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. (ústavní stížnost podaná proti citovanému rozsudku byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 8. 3. 2006, sp.zn. ), pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že učinil-li starosta městské části právní úkon směřující k „ukončení nájmu“ nemovitostí, aniž tomu předcházelo rozhodnutí místní rady o ukončení nájemní smlouvy, jde o absolutně neplatný právní úkon podle obč. zák. pro rozpor se zákonem. K závěrům vyjádřeným v rozsudcích sp. zn. a sp. zn. se pak Nejvyšší soud výslovně přihlásil v rozsudku ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. , uveřejněném pod č. 85 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2008 (dále jen „R 85/2008“). Právní názor, že obvodní rada (resp. rada městské části hl. m. Prahy) nebyla oprávněna delegovat svou pravomoc (rozhodovat o dání výpovědi z nájmu bytu) na majetkový odbor úřadu městské části hl. m. Prahy byl vyjádřen rovněž v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2009, sp.zn. .

Dovolací soud je toho názoru, že z posléze uvedeného právního názoru lze vycházet i za současné právní úpravy, tj. za účinnosti , jak ostatně dovodil i odvolací soud v napadeném rozsudku.

Opačný právní názor nelze dovodit ani z ustanovení či f) , jak namítá dovolatel. Uvedená ustanovení hovoří toliko o oprávnění rady ukládat magistrátu úkoly a kontrolovat jejich plnění, resp. zřizovat a rušit jeho odbory, nikoliv o pravomoci odboru magistrátu rozhodovat o ukončení nájemního (hmotněprávního) vztahu (byť na základě vnitřního předpisu vydaného radou). Ostatně není-li oprávněn bez předchozího schválení v radě městské části dát platně výpověď z nájmu bytu ani sám její starosta (srov. R 85/2008), tím spíše tak nemůže učinit odbor magistrátu hlavního města Prahy.

Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle nebyl uplatněn opodstatněně.

Za tohoto stavu Nejvyšší soud proto – aniž ve věci nařídil jednání ( ) – dovolání jako nedůvodné zamítl ( věta před středníkem a odst. 6 ).

O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalovaného, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci a) vznikly v souvislosti s podáním vyjádření prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.000,-Kč ( , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že žalobkyně b) nebyla účastnicí dovolacího řízení, rozhodl dovolací soud tak, že ve vztahu mezí ní a žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 26. října 2010

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v. r. předsedkyně senátu