Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 140/2010

26

Cdo 140/2010

ROZSUDEK

městské části Praha 8

,

se sídlem v Praze 8, Zenklova 1/35, zastoupené Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 23, proti žalovaným

1/ J. K.

a

2/ J. K.

, zastoupeným JUDr. Danuší Matěnovou, advokátkou se sídlem v Praze 2 – Nuslích, Jaromírova 40, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne ze dne 6. října 2009, č. j. -298, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2009, č. j. -298, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. dubna 2009, č. j. -281,

se zrušují

a věc

se vrací

Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. května 2006, č. j. -111, potvrdil rozsudek ze dne 22. září 2005, č. j. -89, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) vyhověl žalobě (doručené soudu prvního stupně dne 7. října 2002) a přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k

„bytu č. 16, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, I. kategorie, situovanému v pátém podlaží domu č. p. 101 v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská 101“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že výpovědní lhůta je tříměsíční a počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, žalovaným uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený odevzdat žalobkyni do šedesáti dnů po uplynutí výpovědní lhůty a zajištění přístřeší a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

K dovolání žalovaných Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozsudkem ze dne 19. prosince 2007, č. j. -134, rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc – se závazným právním názorem – vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poté soud prvního stupně rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 2. dubna 2009, č. j. -281, žalobě opětovně vyhověl a přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k předmětnému bytu, určil, že výpovědní lhůta je tříměsíční a počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, žalovaným uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený odevzdat žalobkyni do třiceti dnů po uplynutí výpovědní lhůty a zajištění přístřeší a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaných odvolací soud rozsudkem ze dne 6. října 2009, č. j. -298, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Z provedených důkazů vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především za zjištěno, že žalovaní uzavřeli manželství dne 15. dubna 1993, že dne 1. srpna 1993 byla ohledně předmětného bytu uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou, že dne 6. května 2002 uzavřeli žalovaní s T. H. „nájemní smlouvu“, na základě níž jí dali předmětný byt do nájmu na dobu od 6. května 2002 do 31. prosince 2002 za částku 8.000,- Kč měsíčně, že T. H. a N. J. učinily písemné prohlášení, že měly předmětný byt v užívání a zavázaly se uhradit žalované částku 11.192,- Kč, že žalovaný vyzval písemně T. H. k úhradě této částky a dále i dluhu za odběr plynu a elektřiny, že na základě darovací smlouvy vložené do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu vlastnického práva dne 13. srpna 2001 je žalovaná dvoutřetinovou spoluvlastnicí pozemku a domu čp. 59 (objektu bydlení) v obci S., že zdravotní stav žalovaných je značně narušen a že žalovanému byl lékařem doporučen pobyt v bezprašném a klidném nestresujícím prostředí. Vzal rovněž za zjištěno, že usnesením ze dne 20. června 2001, č. 0398/58.RMČ/2001, schválila rada městské části Praha 8 změny Organizačního řádu úřadu městské části Praha 8, jimiž zmocnila vedoucího majetkového odboru úřadu městské části Praha 8 mimo jiné k

„rozhodování o podání žalob na souhlas soudu s výpovědí z nájmu bytu a (

k

)

dávání v těchto věcech pokynů právním zástupcům městské části Praha 8 a správním firmám“

, a že usnesením ze dne 17. prosince 2008, č. Usn RMC 836/2008, dodatečně schválila výpověď z nájmu žalovaných k předmětnému bytu, která byla součástí žaloby podané v souzené věci z pokynu vedoucího majetkového odboru úřadu městské části Praha 8.

K námitce žalovaných, že rada městské části Praha 8 přenesla svou rozhodovací pravomoc na vedoucího majetkového odboru úřadu městské části Praha 8 v rozporu s ustanovením a , o hlavním městě Praze, ve znění účinném v době dání výpovědi z nájmu bytu (dále jen „ “), odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že rozhodování v záležitostech patřících do samostatné působnosti městské části může být naplněno i tím, že

„rada svým usnesením zmocní ke konkrétní rozhodovací činnosti v té které oblasti, o níž je oprávněna sama rozhodovat, jiný subjekt“

; takový postup jí podle odvolacího soudu žádné zákonné ustanovení nezakazuje. S přihlédnutím k uvedenému pak konstatoval, že usnesení rady městské části Praha 8 ze dne 20. června 2001, č. 0398/58.RMČ/2001, se nepříčí ustanovení ve spojení s Dodal, že se zřetelem k udělenému zmocnění je proto třeba pohlížet na výpověď danou žalovaným z pokynu vedoucího majetkového odboru úřadu městské části Praha 8 jako na

„rozhodovací činnost prováděnou jménem rady a tedy městské části Praha 8, nikoli jako na rozhodnutí úřadu městské části Praha 8“

.

Na shora uvedeném skutkovém základě pak odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že je naplněn výpovědní důvod podle , , ve znění účinném ke dni dání výpovědi z nájmu bytu /a ve znění před novelou provedenou / (dále jen „obč. zák.“), neboť žalovaní (společní nájemci předmětného bytu) hrubě porušili povinnosti nájemce tím, že bez souhlasu pronajímatelky dali předmětný byt do úplatného podnájmu třetí osobě. Za této situace pokládal za správný výrok o přivolení k výpovědi z nájmu bytu z důvodu podle ve spojení s ustanovením obč. zák. a ztotožnil se rovněž s názorem, že – vzhledem ke zdravotnímu stavu žalovaného – nebyly naplněny další uplatněné výpovědní důvody podle a h/ obč. zák. Správným shledal také výroky o určení, ke kterému datu nájemní poměr skončí ( ve spojení s ustanovením obč. zák.), a o vyklizovací povinnosti žalovaných z bytu s vázaností na poskytnutí přístřeší ( věta první obč. zák.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení a odst. 3 , , ve znění po novele provedené zákonem č. 7 /2009 Sb. (dále jen „ “). V dovolání především zpochybnili správnost právního závěru, že rozhodování v záležitostech patřících do samostatné působnosti městské části může být naplněno i tím, že rada městské části svým usnesením zmocní ke konkrétní rozhodovací činnosti jiný subjekt. Zejména namítli, že zatímco radě hlavního města Prahy je podle vyhrazeno ukládat Magistrátu hlavního města Prahy úkoly v oblasti samostatné působnosti hlavního města Prahy a kontrolovat jejich plnění,

„rada městské části tuto výhradní pravomoc nemá, a proto nemůže přenést svou rozhodovací pravomoc na kohokoliv“

. Měli tudíž za to, že k platnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu bylo zapotřebí, aby tento právní úkon schválila rada městské části, a to ještě před podáním žaloby. V této souvislosti odkázali na závazný právní názor, který Nejvyšší soud České republiky zaujal ve zrušujícím rozsudku ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. . Rovněž namítli, že i kdyby o výpovědi z nájmu bytu rozhodl vedoucí majetkového odboru úřadu městské části Praha 8 na základě platného zmocnění rady městské části Praha 8, musela by být tato skutečnost seznatelná z obsahu žaloby, neboť v takovém případě nedává výpověď z nájmu bytu městská část Praha 8, ale

„jménem městské části Prahy 8 vedoucí majetkového odboru úřadu městské části Praha 8“

. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a

„řízení zastavil“

.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c/

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně rozhodl stejně (žalobě vyhověl) jako ve svém předchozím rozsudku ze dne 22. září 2005, č. j. -89.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací soud dospěl k závěru, že napadenému potvrzujícímu rozhodnutí lze přisoudit zásadní právní význam pro řešení otázky, zda rada městské části je oprávněna vlastním rozhodnutím převést své rozhodovací pravomoci v záležitostech patřících do samostatné působnosti městské části (konkrétně v oblasti správy bytového fondu) na jiný subjekt; tato otázka je totiž soudy rozhodována rozdílně, byť již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu (v poměrech právní úpravy obsažené v a č. ) vyřešena. Je-li podle závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se tím dovolání – pro řešení uvedené otázky – přípustným podle

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b/ a , jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Existence uvedených vad namítána nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.

Dovolatelé – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnili dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V rozsudku ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. , uveřejněném pod č. 85 v sešitě č. 8 z roku 2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (tj. v rozhodnutí, jímž byly zrušeny předchozí rozhodnutí soudů obou stupňů vydaná v souzené věci), Nejvyšší soud České republiky – v poměrech právní úpravy obsažené v zákoně č. a zejména v zákoně č. – dovodil, že

dal-li starosta městské části hlavního města Prahy (obce) výpověď z nájmu bytu bez předchozího schválení v radě městské části (obce), jde o absolutně neplatný právní úkon podle obč. zák. pro rozpor se zákonem. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž uvedl, že do samostatné působnosti městské části náleží mimo jiné i správa bytového fondu ( ) a že o záležitostech patřících do samostatné působnosti městské části rozhoduje rada městské části, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu (u správy bytového fondu tomu tak není – ) nebo pokud si je zastupitelstvo nevyhradí (v řízení nebylo ani tvrzeno, že by si zastupitelstvo městské části Praha 8 vyhradilo rozhodování v oblasti správy bytového fondu). K uvedeným právním názorům se Nejvyšší soud přihlásil rovněž v rozsudcích z 20. května 2009, sp. zn. , a z 11. listopadu 2009, sp. zn. . V rozsudku ze dne 3. července 2009, sp. zn. , Nejvyšší soud – v poměrech právní úpravy obsažené v zákoně č. a především v zákoně č. , o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů – mimo jiné i s odkazem na svůj rozsudek ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. , dovodil, že obvodní rada nebyla oprávněna delegovat svou pravomoc v oblasti samostatné působnosti (v oblasti správy bytového fondu) na majetkoprávní odbor, že dodatečný souhlas obecní rady (resp. v daném případě rady městské části) s dáním výpovědi z nájmu bytu nemůže zhojit absolutní neplatnost tohoto právního úkonu ve smyslu obč. zák., jež působí ex tunc, a že tudíž absolutně neplatný právní úkon nemůže být konvalidován. Od uvedeného právního názoru se dovolací soud neodchyluje ani v poměrech právní úpravy obsažené v zákoně č. a především v zákoně č.

S přihlédnutím k uvedenému proto nemůže obstát právní názor, že rada městské části je oprávněna zmocnit svým rozhodnutím jiný subjekt ke konkrétní rozhodovací činnosti v záležitostech patřících do samostatné působnosti městské části (konkrétně v oblasti správy bytového fondu). V tomto směru tedy byl dovolací důvod podle uplatněn opodstatněně.

Za této situace Nejvyšší soud podle věty za středníkem napadené rozhodnutí zrušil, aniž se z důvodů nadbytečnosti a předčasnosti zabýval dalšími uplatněnými dovolacími námitkami. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně ( věta druhá ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. prosince 2010

JUDr. Miroslav F e r á k, v. r. předseda senátu