Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1639/2009

U S N E S E N Í

Jednoty, spotřebního družstva ve Zlíně

Z. V.

, pro částku 1.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 30. 10. 2008, č. j. -101, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 12. 5. 2008, č. j. -73, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na úplné zastavení exekuce, odůvodněný tvrzením, že k vymáhání nákladů spojených s nařízením exekuce není důvodu, jelikož vymáhaná pohledávka (náhrada nákladů odvolacího nalézacího řízení) byla zaplacena před podáním návrhu na nařízení exekuce. Podle krajského soudu „je totiž tvrzení povinného, že platbou částky 3.750,- Kč ze dne 20. 9. 2007, chtěl oprávněnému uhradit právě náklady odvolacího řízení, skutečně účelové, které povinný používá ve snaze vyhnout se dokončení exekučního řízení pro náklady oprávněného a náklady exekuce.“ Platby, které do podání návrhu na nařízení exekuce povinný uhradil poštovní poukázkou na účet zástupce oprávněného v září roku 2007, podle odvolacího soudu nenaznačují nic o tom, zda byly určeny k úhradě pohledávky oprávněného z titulu náhrady nákladů řízení před okresním soudem či na jeho pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení před soudem odvolacím, a povinný na ústřižcích poštovních poukázek také nic jako účel platby neurčil. Jestliže tedy oprávněný do podání návrhu na nařízení exekuce získal částku, která mu pokryla náklady před okresním soudem ve výši 5.250,- Kč (a pro tuto částku oprávněný ani nepodal návrh na nařízení exekuce, i když povinný přistoupil k úhradě opožděně), pak zbývající částku si oprávněný pochopitelně započetl na část nákladů odvolacího řízení a v neuhrazeném zbytku 1.600,- Kč podal návrh na nařízení exekuce k vymožení zbytku nákladů odvolacího řízení. Tento postup podle odvolacího soudu neodporuje zákonu a je logický a správný. V závěru odůvodnění svého rozhodnutí pak krajský soud dodává, že „pokud by povinný zaplatil náklady řízení před okresním soudem a náklady odvolacího řízení tak, jak mu bylo uloženo, totiž do tří dnů od právní moci rozhodnutí, byl by to nejjistější způsob, jak se vyhnout provedení exekuce a vzniku dalších nákladů oprávněného i soudního exekutora.“

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z rozporu napadeného usnesení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. , povinný namítá především, že rozhodnutím bez jednání, „ačkoli okolnosti byly sporné“, mu byla odňata možnost jednat před soudem. Trvá na svém tvrzení z návrhu na zastavení exekuce i z odvolání, že platbou částky 3.750,- Kč dne 20. 9. 2007 uhradil i vymáhanou pohledávku, k čemuž kromě předložených listinných důkazů poštovními složenkami a výdajovými pokladními doklady opakovaně navrhoval svědecký výslech Heleny Janouškové; tento důkaz však odvolací soud – protože nenařídil jednání – neprovedl, v důsledku čehož pak rozhodl nesprávně.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12,

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení odst. l lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení , je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž (vyjma případu, o který se však v projednávané věci nejedná, kdy by vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních - k tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. ; nález ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. ) jen důvod podle , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( věta první ).

Nejvyšší soud hodnocením námitek obsažených v dovolání nedospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

V dovolání pak povinný v zásadě vytýká pouze to, že odvolací soud – tím, že nenařídil jednání, při němž by měly být provedeny jím v odvolání navržené důkazy listinami a svědeckou výpovědí – mu odňal možnost jednat před soudem.

Tímto argumentem dovolatel uplatnil „zmatečnostní“ důvod podřaditelný pod ustanovení (k tomu též Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1816); o zmatečnost podle jde totiž například tehdy, jestliže odvolací soud rozhodl o odvolání bez nařízení jednání, ačkoliv nešlo o žádný z případů, kdy podle jednání nebylo třeba nařizovat (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. ).

Nejvyšší soud také ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 3/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uvedl, že odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu přiznává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.), přičemž není rozhodné, zda byla účastníku odňata možnost jednat před soudem prvního stupně nebo soudem odvolacím (srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 25/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O vadu podle jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, tj. v činnosti, která vydání konečného rozhodnutí předchází (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tak tomu je zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno.

V řízení upraveném v části šesté platí, že soud nařídí jednání, jen považuje-li to za nutné nebo stanoví-li to zákon ( ). Obecnou povinnost nařídit k projednání věci samé jednání, k němuž je třeba předvolat účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba ( , , věta první, ), zákon – ve vztahu k řízení o zastavení výkonu rozhodnutí – soudům neukládá; jestliže však důvody zastavení spočívají v nebo h) , rozhoduje se zpravidla po předchozím jednání ( ).

Podle usnesení Nejvyššího soudu z 15. 12. 2005, sp. zn. , zmatečnosti nejsou podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 - jak vyplývá z ustanovení a 3 - způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle , odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 přihlédnout (a to i kdyby nebyly v dovolání uplatněny), avšak jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ). Uvedený předpoklad v projednávané věci není naplněn, neboť jinou námitku, z níž by bylo možno zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovodit, ani dovolatel nepřednesl. Má-li povinný za to, že mu nesprávným postupem odvolacího soudu byla odňata možnost jednání před soudem, může svou námitku uplatnit (za předpokladu, že mu dosud neuplynula lhůta) prostřednictvím žaloby pro zmatečnost.

Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2011

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu