Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2948/2014

30 Cdo 2948/2014

U S N E S E N Í

CASPER CONSULTING a. s.,

M. M.,

zastoupenému JUDr. Slavomírem Vlachem, advokátem se sídlem v Sušici, Nuželická 60/III, pro 57.303,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. srpna 2013, č. j. -176, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 21. 5. 2013, č. j. -149, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2012, č. j. -36, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 2. 2013, č. j. -111 (výrok I.), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o návrhu na zastavení exekuce (výrok II.). Uzavřel, že povinný nedoložil a ani netvrdil, že by oprávněné dluh zcela nebo z části uhradil. Nepřípustnost výkonu dovozoval z toho, že po vydání rozsudku oprávněné sdělil, že je ochoten dluh zaplatit a žádal o sdělení čísla účtu. Vyjádření ochoty dluh uhradit nemůže být důvodem, pro který nelze exekuci vykonat.

Krajský soud k odvolání oprávněné i povinného usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a ve výroku II. usnesení změnil tak, že se tento výrok zrušuje. Po přezkoumání odvolacích námitek povinného (oprávněná napadla odvoláním pouze výroku II. usnesení okresního soudu) krajský soud dospěl k závěru, že žádný z důvodů pro zastavení exekuce není dán. Jde-li o výtku povinného, že rozhodnutí bylo vydáno vyšší soudní úřednicí, odvolací soud odkázal na , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, kde v je uvedeno, že vyšší soudní úředník smí provádět stanovené úkony soudu prvního stupně v občanském soudním řízení tam, kde nemusí být nařízeno jednání. Usnesení o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) může soud vydat bez nařízení jednání. Jednání nařídí, jestliže je to nutné. Má-li být výkon rozhodnutí zastaven podle a h) , stanoví zákon, že vydání rozhodnutí má zpravidla předcházet jednání. Jednání nařídí vždy, provádí-li dokazování ke zjištění, zda nastal některý z důvodů zastavení výkonu rozhodnutí. Takový důvod se nenaznačoval, a proto soud prvého stupně nepochybil, pokud ve věci rozhodl, aniž jednání nařídil neb nařízení jednání nemusí předcházet bezpodmínečně v každém případě, zejména tehdy, neprovádí-li se dokazování. V dalším se odvolací soud ztotožnil s odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně.

Povinný napadl rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku I. dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která v rozhodnutí soudu dosud nebyla vyřešena. Povinný vytýká, že k jeho návrhu na zastavení exekuce dle ustanovení nebylo nařízeno jednání. Podle ustanovení se v případě postupu podle rozhoduje zpravidla po předchozím jednání. Jde tedy o pravidlo a jakákoli výjimka z něj musí být řádně odůvodněna. Skutečnost, zda byl soud správně obsazen vyšším soudním úředníkem či nikoli, plně závisí na tom, zda ve věci mělo být nařízeno jednání. Touto otázkou se zabýval též Krajský soud v Hradci Králové pod sp. zn. a dospěl k závěru, že je-li třeba provést dokazování, je nutno jednání nařídit. Celá problematika věci tedy směřuje k tomu, zda mělo dojít k dokazování, jehož důsledkem by muselo být nařízení jednání. K tomu uvedl Nejvyšší soud ČR pod sp. zn. , že „…o zastavení výkonu rozhodnutí podle a h) soud může rozhodnout i bez jednání, jestliže tvrzení účastníků o těch skutečnostech, v nichž soud spatřuje důvod zastavení výkonu rozhodnutí, jsou shodná.“ Povinný je však toho názoru, že taková situace v projednávané věci nenastala. Soud svým postupem odňal povinnému možnost jednat před soudem. Proto povinný navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí ve výroku I. zrušil včetně usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dle ní není dovolání přípustné ve smyslu Povinný vytýká pouze vadu řízení spočívající v nenařízení jednání o jeho návrhu na zastavení exekuce. Sama však považuje postup soudu prvního stupně i odvolacího soudu za správný, ztotožňuje se s odůvodněními rozhodnutí soudů obou stupňů. Navrhla, aby dovolací soud dovolání jako vadné či nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. a část první, čl. II, bod 2. ).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Dovolatel soudům vytýká, že rozhodovaly bez nařízení jednání, aniž provedly dokazování ohledně informování povinného o platebním místě.

Ohledně výkladu a aplikace příslušných procesních ustanovení je judikatura Nejvyššího soudu již ustálena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2004, sp. zn. , publikované pod číslem 3/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 30. března 2011, sp. zn. ). To, zda soud nařídí jednání či rozhodne bez nařízení jednání, posoudí soud podle obsahu návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) v závislosti na tom, zda jsou či nejsou navrhovány důkazy.

Dovolatel však svou výtkou neuplatnil jediný možný dovolací důvod, totiž nesprávné právní posouzení věci, nýbrž fakticky namítl zmatečnost řízení, spočívající v odnětí možnosti jednat v důsledku nesprávného postupu soudu v průběhu řízení podle (k tomu též Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1816); o zmatečnost podle tohoto ustanovení totiž jde například tehdy, jestliže odvolací soud o odvolání rozhodl bez nařízení jednání, ačkoliv nešlo o žádný z případů, kdy je podle nebylo třeba nařizovat (viz též usnesení Nejvyššího soudu z 27. října 2010, sp. zn. ).

Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle , odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 přihlédnout (a to i kdyby v dovolání uplatněny nebyly), avšak jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ). Uvedený předpoklad v projednávané věci naplněn není. Má-li dovolatel za to, že mu nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednání před soudem, případně, že soud byl nesprávně obsazen, mohl svou námitku uplatnit (při zachování zákonné lhůty) prostřednictvím žaloby pro zmatečnost.

Protože tedy jediný zákonem připuštěný dovolací důvod (podle ) ve skutečnosti uplatněn nebyl, Nejvyšší soud dovolání podle ( ) odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. prosince 2014

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , Ph.D. předsedkyně senátu