Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1096/2023

28 Cdo 1096/2023-593

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce T. Ř., narozeného XY, bytem v XY, proti žalovanému J. L., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému opatrovnicí Mgr. Terezou Lackovou, B.A., advokátkou se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Římská 2575/31a, o vyklizení nemovitostí, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, č. j. -316, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, č. j. -567, t a k t o :

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

1. Žalobou pro zmatečnost žalovaný napadl pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, č. j. -316 [jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 5. 2019, č. j. -248 (ve znění označeného opravného usnesení), ve výroku o věci samé, kterým byla žalovanému uložena povinnost vyklidit, a vyklizené žalobci předat, tam uvedené nemovitosti v katastrálním území XY, spolu s povinností nevstupovat na tam označené pozemky a jejich součásti a příslušenství], s tvrzením, že mu v průběhu řízení měla být nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem (s odkazem na zmatečnostní důvod dle , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “). Současně žalovaný navrhl odklad vykonatelnosti zmatečnostní žalobou napadeného rozsudku.

2. Usnesením ze dne 1. 2. 2022, č. j. -480, Městský soud v Praze návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku téhož soudu ze dne 18. 2. 2021, č. j. -316, podle zamítl; k odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze (dále jen jako „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. 9. 2022, č. j. -567, usnesení Městského soudu v Praze potvrdil.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (dále i jen jako „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost spatřuje v odklonu napadeného usnesení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce naplnění jím uplatňovaného důvodu zmatečnosti, namítaje, že jeho zdravotní stav mu znemožňoval náležité uplatňování a obranu práv již v řízení před soudem prvního stupně, že jednání před odvolacím soudem proběhlo bez jeho účasti a nebylo vyhověno jeho žádosti na odročení jednání. Spolu s dovolacím návrhem dovolatel učinil i návrh na odložení vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného usnesení.

4. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a 2 jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

5. K předpokladům, za nichž soud může nařídit odklad vykonatelnosti (žalobou pro zmatečnost) napadeného rozhodnutí o věci, lze odkázat např. na závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. , dle nichž ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Posouzení otázky, zda je pravděpodobné, že žalobě na obnovu řízení (pro zmatečnost) bude vyhověno, a zda je namístě nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, je tak věcí úvahy soudu v řízení o této žalobě, neboť závisí na konkrétních skutkových okolnostech projednávané věci.

6. V posuzované věci se odvolací soud zabýval žalobou uplatněným důvodem zmatečnosti, na podkladě konkrétních skutkových okolností, prizmatem relevantních zákonných ustanovení, a přesvědčivě odůvodnil, proč nemá za pravděpodobné, že žalobě bude vyhověno, pročež jím v tomto směru přijaté závěry korespondují ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu týkající se žalobou uplatňovaného důvodu zmatečnosti [podle níž o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu nejde v případě zastoupeného účastníka tehdy, jestliže účastník může realizovat svá procesní práva prostřednictvím svého zástupce; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 1996, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, pod číslem 111, ročník 1997, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. ].

7. Výklad podávaný soudní praxí je jednotný i v tom, že není rozhodné, zda účastníku řízení byla odňata možnost jednat před soudem v odvolacím řízení nebo v řízení před soudem prvního stupně; uvedená zmatečnost je dána i tehdy, jestliže odvolací soud pochybení soudu prvního stupně, které ji zakládá, přehlédl a – ač tak mohl učinit – nevyvodil z něj důsledky (srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, pod číslem 16, ročník 1998). Zmatečnost podle ustanovení ovšem není dána, jestliže možnost učinit procesní úkony, kterou účastníku řízení nesprávným postupem odňal soud prvního stupně, mu byla poskytnuta v odvolacím řízení (srovnej též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 1998, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura, pod číslem 123, ročník 1998, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 53, ročník 2001, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. ).

8. Odvolacím soudem přijaté závěry přitom nelze mít ve skutkových poměrech nyní posuzované věci za rozporné s dovolatelem odkazovanými usneseními Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. , ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. , a ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. , jestliže k ochraně jeho práv a zájmů byla žalovanému v průběhu odvolacího řízení ustanovena kvalifikovaná opatrovnice z řad advokátů (jakmile byl tento důvod k ustanovení opatrovníka spolehlivě prokázán, kdy žalovaný ze zdravotních důvodů nebyl schopen řádně vykonávat práva a povinnosti účastníka řízení; srov. , ), jež žalovaného zastupovala v odvolacím řízení a byla přítomna i jednání odvolacího soudu (rozhodnutí tak není v kolizi ani s dovolatelem naposled odkazovým rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2000, sp. zn. ), nehledě na to, že žádost žalovaného o odročení jednání soudy současně vyhodnotily jako obstrukční [k výkladu ustanovení srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. , které bylo uveřejněno v časopise Soudní judikatura, pod číslem 21, ročník 2009, v němž byl vysloven právní názor, že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu a že, i když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení , ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených].

9. Z uvedeného vyplývá závěr o nepřípustnosti dovolání (ve smyslu , není-li naplněno žádné z tam uvedených hledisek).

10. V situaci, kdy dovolací soud v přiměřené lhůtě přikročil přímo k rozhodnutí o dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o dovolatelem současně podaném návrhu na odložení vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí ( , písm. b/ ), jenž sdílí osud nepřípustného (meritorně neprojednatelného) dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

11. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (srov. , a , věta první, ; dále pak i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 4. 2023

Mgr. Petr Kraus předseda senátu