Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1413/2009

U S N E S E N Í

Ing. F. F.

M. H.,

pro 72.196,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soud v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. října 2008, č. j. - 41, takto:

I. Dovolání proti výroku usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. října 2008, č. j. - 41, jímž bylo usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. března 2008, č. j. - 7, změněno tak, že návrh na nařízení exekuce byl zamítnut,

se

z a m í t á

,

jinak

se

dovolání

o d m í t á

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením krajský soud změnil usnesení ze dne 18. 3. 2008, č. j. - 7 (kterým okresní soud nařídil podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 21. 2. 2003, č. j. - 11, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 72.196,20 Kč s 8 % úroky z částky 72.196,20 Kč od 10. 3. 2001 do zaplacení, jakož i pro náklady nalézacího řízení ve výši 18.370,- Kč, pro náklady exekuce a pro náklady oprávněného, jejich výši určí soudní exekutor příkazem k úhradě nákladů exekuce, exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil JUDr. Jiřího Štrincla, soudního exekutora) tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů a o nákladech exekuce. Odvolací soud k námitce povinného, že exekuční titul není vykonatelný, neboť mu nebyl doručen (z důvodu, že od 21. 2. 2003 do 2. 3. 2003 byl se svým otcem v Ch. za účelem rybaření), z nalézacího spisu zjistil, platební rozkaz byl povinnému doručován na adresu jeho trvalého bydliště a že doručenka s datem doručení dne 27. 2. 2003, obsahuje nečitelný podpis příjemce i nečitelný podpis doručovatele ( , ve znění v době doručování). Protože tuto doručenku nelze považovat za veřejnou u ( ) a vzhledem ke zjištění učiněnému ze zprávy České pošty s.p., z níž vyplývá, že veškeré doklady týkající se doručování exekučního titulu již byly skartovány, provedl krajský soud (při nařízeném jednání) důkazy navržené povinným, a to jeho výslechem jako účastníka řízení a dále výslechem svědků M. H., P. H. (rodičů povinného) a J. Š. (spolupracovníka povinného); po jejich zhodnocení dospěl k závěru, že v řízení bylo vyvráceno, že došlo k doručení exekučního titulu v den, který je uveden na doručence. S ohledem na všechny zjištěné skutečnosti, jakož i vzhledem k charakteru doručenky, považoval odvolací soud za nadbytečné a nehospodárné provedení důkazu písmoznaleckým posudkem a obsahem záznamů v cestovních dokladech povinného (již neplatného) a jeho otce, neboť ani tyto důkazy nemohou zásadně vyvrátit skutkové zjištění prokázané svědeckými výpověďmi. Odvolací soud uzavřel, že nebyl-li platební rozkaz povinnému doručen do vlastních rukou, nemohl nabýt účinků pravomocného rozsudku ( a ) a nelze tudíž podle něj nařídit exekuci podle a 2 exekučního řádu.

Oprávněný v dovolání, podaném z důvodů uvedených v , b), odst. 3 , namítá, že žádná z provedených svědeckých výpovědí ani výpověď povinného „neměly natolik zásadní přesvědčivost, aby svým obsahem či argumentační silou převážila závěr, že doručenka doručovatele České pošty a.s., kterou bylo prokazováno doručení platebního rozkazu do rukou povinného, a která zároveň nese jeho podpis, není dostatečným důkazem o skutečnosti, že povinnému do vlastních rukou doručeno bylo“. Všechny tyto výpovědi považuje dovolatel za účelové a poukazuje i na to, že povinný odvolacímu soudu nepředložil jediný písemný důkaz o svém pobytu v zahraničí, dovolával se pouze smlouvy o ubytování s turistickou agenturou Janjina, která však neosahovala jméno povinného, a tudíž ničeho neprokazovala. Odvolacímu soudu pak vytýká, že neprovedl jím navržené důkazy (cestovními pasy povinného a jeho otce a grafologickým posudkem). S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. nesouhlasí s povinností hradit náklady exekuce, neboť postupoval-li v dobré víře ve správnost pravomocného rozhodnutí, nelze mu ukládat povinnost k úhradě jakýchkoli nákladů. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně k dalšímu řízení.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první ) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání, které je proti výroku o věci samé přípustné podle , odst. 2 ve spojení s a , není důvodné.

Podle dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k tzv. zmatečnostním vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly dovoláním uplatněny [ ]. Existence zmatečnostních vad nebyla tvrzena a ani z obsahu spisu se nepodává.

Dovolatel předně namítá, že žádná z provedených svědeckých výpovědí ani výpověď povinného „neměly natolik zásadní přesvědčivost, aby svým obsahem či argumentační silou převážila závěr, že doručenka doručovatele České pošty a.s., kterou bylo prokazováno doručení platebního rozkazu do rukou povinného, a která zároveň nese jeho podpis, není dostatečným důkazem o skutečnosti, že povinnému do vlastních rukou doručeno bylo“, a že všechny tyto výpovědi považuje za účelové. Těmito námitkami však dovolatel ve skutečnosti neuplatňuje žádný z dovolacích důvodů, ale napadá hodnocení důkazů odvolacím soudem. Samotné hodnocení důkazů však se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů, zakotvené v , nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Tak je tomu např. v případech, kdy v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti je logický rozpor, nebo např. jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení až 135 ; nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení (a dovolání žádnou takovou výtku neobsahuje), pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. námitkou, že soud měl uvěřit jinému svědkovi či účastníku, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, případně že z provedených důkazů vyplývá skutkové zjištění jiné).

Dále dovolatel namítá, že odvolací soud neprovedl jím navržené důkazy (cestovními pasy povinného a jeho otce a grafologickým posudkem). Touto námitkou dovolatel uplatnil dovolací důvod podle , jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Podle druhé věty soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Ani podle konstantní judikatury Ústavního soudu (srov. nález tohoto soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. , či nález téhož soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. , či nález ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. ) nevyplývá ze zásad řádného procesu automaticky povinnost soudu provést všechny důkazy, které účastník řízení navrhl. Soud však musí nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl ( ). V dané věci odvolací soud řádně odůvodnil, že návrhu oprávněného na provedení důkazu písmoznaleckým posudkem a obsahem záznamů v cestovních dokladech povinného (již neplatného) a jeho otce nevyhověl proto, že ani tyto důkazy nemohou zásadně vyvrátit skutkové zjištění, které učinil ze svědeckých výpovědí. Dovolací soud je proto toho názoru, že řízení namítanou vadou netrpí.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je v napadeném výroku o věci samé správné, Nejvyšší soud dovolání oprávněného jako nedůvodné podle , věty před středníkem zamítl.

Dovolání proti výrokům, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (exekuce), není přípustné.

Podle ustanovení , a není přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení , neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4). Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného proti nákladovým výrokům podle , věty první, a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o , věty první, a , neboť oprávněný s ohledem na výsledek tohoto řízení na jejich náhradu nemá právo a povinnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. února 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu