Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 85/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Matco, s.r.o., se sídlem vPraze 1 - Malé Straně, Letenská 121/8, PSČ 118 00, identifikační číslo 26 42 50 33, zastoupené Mgr. Petrem Budzińskim, advokátem se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Letenská 121/8, proti žalovaným 1) Ing. J. P., zastoupenému JUDr. Pavlem Navrátilem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Na Hradbách 120/2, 2) Ing. M. V., zastoupenému Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 325/6 a 3) PaedDr. K. Š., o zaplacení částky 3 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. března 2012, č. j. -888, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. září 2005, č. j. -271, uložil každému ze žalovaných zaplatit žalobkyni částku 1 000 000 Kč (výrok I.), zamítl žalobu vůči každému ze žalovaných co do úroku z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně proti oběma výrokům) podal žalovaný 2) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále též jen „“) a namítá, že jsou dány dovolací důvody podle ustanovení a b) , tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že jde o „rozhodnutí, které vybočuje z ustáleného rozhodování obecných soudů a řeší otázku tzv. komplexního přeúvěrování bankovního úvěru“.

Navrhuje zrušení „usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2010, č. j. “ a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné podle ustanovení ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. bod 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v projednávané věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.

Z uplatněných dovolacích námitek je zřejmé, že dovolatel žádnou právní otázku, natož otázku zásadního právního významu ve smyslu ustanovení , nevymezuje.

Přestože dovolatel ohlásil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení , dovolacími námitkami nezpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, tedy správnost výkladu norem hmotného práva a jejich aplikaci na zjištěný skutkový stav věci. Ke správnosti právního posouzení věci nesměřuje žádná z námitek.

Nadto je třeba podotknout, že argumentuje-li dovolatel v dovolání jednáním a vědomím „žalovaného 3)“, pak patrně přehlédl, že byl v řízení označován jako žalovaný 2), nikoli jako žalovaný 3).

Námitkou, že jednání původní věřitelky, České spořitelny, a.s., tj. uplatnění nároku z ručitelského závazku, je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, dovolatel ve skutečnosti zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu, podle nichž žalovaní - tedy i dovolatel - byli zastoupeni v orgánech společností EMGRUP, a.s. a MILO HOLDING, a.s. a museli mít, resp. měli mít přehled o tom, jakým způsobem je uhrazován dluh z úvěru poskytnutého společnosti EMGRUP, a.s., a proto nejde o jednání v rozporu s poctivým obchodním stykem. Dovolatel naopak založil svou argumentaci na tvrzení, že původní věřitelka ručitelům nesdělila, že přeúvěrováním bude uhrazena pouze jistina původního úvěru, nikoli závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru 818-0135-97 jako celek, a uvádí, že žalovaný 3) podepsal ručitelské prohlášení ke smlouvě 818-0105-98 s vědomím, že nahrazuje původní ručitelský závazek k úvěru 818-0135-97, čímž tento původní ručitelský závazek zaniká. Uvedené námitky lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení o. s. ř, tedy že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, který však u dovolání přípustného podle ustanovení nemá dovolatel k dispozici, jak vyplývá z výslovného znění ustanovení části věty za středníkem

Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat z dovolatelovy polemiky nad naplněním znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu ze strany pracovníků České spořitelny, a.s. a nad rozhodnutími představenstva České spořitelny, a.s. ohledně modifikací zajištění úvěrových smluv, neboť odvolací soud se touto otázkou nezabýval, na řešení této otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje, že zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze připisovat otázkám, na nichž napadené rozhodnutí nespočívá a které nebyly odvolacím soudem řešeny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2013, sp. zn. , a ze dne 30. července 2013, sp. zn. , jež jsou - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná - veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách).

Přípustnost dovolání podle ustanovení nemůže založit ani námitka, že nebylo vyhověno návrhu na provedení důkazu výslechy svědků. Dovolatel pomíjí, že o tom, které z navrhovaných důkazů budou provedeny, rozhoduje soud (srov. ustanovení větu druhou , dále právní závěry vyjádřené například v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sp. zn. , ze dne 22. února 2011, sp. zn. , ze dne 18. října 2011, sp. zn. , ze dne 14. června 2012, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 24. května 2011, sp. zn. , či v judikatuře Ústavního soudu, například v nálezu ze dne 3. listopadu 1994, sp. zn. , ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. , a ze dne 8. července 1999, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici - stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu zde citovaná - na jeho webových stránkách). Tato námitka podřaditelná pod dovolací důvod podle ustanovení (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení , jestliže tvrzené vady nezahrnují (jako je tomu v projednávané věci) podmínku existence právní otázky zásadního významu (k tomu srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. ), a k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (i kdyby byly dány), dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ).

Zpochybňuje-li dovolatel závěr soudu, že svědci Ing. J., Ing. G. a Ing. Z. ve výpovědích učiněných v trestním řízení neměli relevantní podklady a že vyjadřovali pouze své domněnky, pak patrně přehlédl, že samotné hodnocení důkazů nelze napadnout ani dovolacím důvodem podle [který však, jak shora uvedeno, dovolatel nemá u dovolání přípustného podle k dispozici]. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů ( ) - jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, což dovolatel ani nečiní, pak není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. března 2014, sp. zn. ).

Dovolatel se mýlí, tvrdí-li, že celá záležitost „stojí“ na posouzení otázky, co přesně se má na mysli úvěrem ve smyslu vyjádření účelu smlouvy o úvěru č. 818-0105-98, zda pouze jistina, nebo i úroky a další příslušenství, a jaká byla vůle stran při jejím uzavření. Odvolací soud na posouzení této otázky své rozhodnutí nezaložil, neboť uvedl, že v dané věci je bezvýznamné, zda došlo k zániku závazků zajišťujících úvěr poskytnutý společnosti MILO HOLDING, a.s., protože tyto závazky nejsou předmětem řízení.

Tvrdí-li dovolatel, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci potřebný pro dané rozhodnutí, jde o námitku vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení , jejímž prostřednictvím nemůže být přípustnost dovolání podle ustanovení založena, jestliže tvrzená vada nezahrnuje právní otázku zásadního významu, jak již bylo uvedeno (srov. ustanovení ).

Jelikož dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzujícího výroku ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

K doplnění dovolání ze dne 11. února 2014, doručenému Nejvyššímu soudu dne 14. února 2014, ze dne 3. března 2014, doručenému dne 26. března 2014 a ze dne 6. listopadu 2014, doručenému téhož dne, dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť je dovolatel učinil až po uplynutí lhůty k dovolání (srov. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného 2) bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. května 2015

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu