Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2419/2008

U S N E S E N Í

RPG Byty, s. r. o.

K. M.

, zastoupenému Mgr. Alicjí Klimešovou, advokátkou se sídlem v Havířově-Městě, J. Wericha 3/400, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. října 2007, č. j. -62, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 3.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Jirouska.

Odůvodnění:

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 24. 11. 2006, č. j. -39, vyhověl žalobě a uložil žalovanému, aby do patnácti dnů od právní moci rozsudku vyklidil

„byt č. 7, I. kategorie, o velkosti kuchyně a dvou pokojů s příslušenstvím na ulici S. K. Neumana 5 v domě č. p. 802 v Havířov-Městě“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. 10. 2007, č. j. -62, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Z provedených důkazů vzaly oba soudy shodně za zjištěno, že ohledně předmětného bytu uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně jako pronajímatelka a žalovaný jako nájemce dne 22. 3. 1999 nájemní smlouvu (dále jen „nájemní smlouva“) na dobu určitou od 1. 4. 1999 do 31. 3. 2000, že v nájemní smlouvě se zároveň dohodli, že bude-li žalovaný řádně platit nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu (tj. nebude mít dluh na nájemném a úhradách za služby v jakékoli výši), prodlouží se nájemní smlouva automaticky vždy o dalších dvanáct měsíců, počínaje dnem 1. dubna 2000, že k 31. 3. 2006 dlužil žalovaný na nájemném a úhradách za služby spojené s užíváním bytu částku 13.040,- Kč a že v bytě stále bydlí.

Na tomto skutkovém základě soudy dovodily, že nájemní smlouvou byl sjednán nájemní poměr na dobu určitou, který po prodloužení skončil ke dni 31. března 2006. Žalovaný užívá byt bez právního důvodu a žalobkyni přísluší ochrana vlastnického práva podle (dále „obč. zák.“).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , , ve znění před novelou provedenou (dále „ “). Uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle Nesouhlasí s názorem, že nájemní smlouvou byl sjednán nájemní poměr na dobu určitou. Z projevu vůle účastníků smlouvy vyplývá, že si přejí, aby nájemní poměr trval pod dobu řádného placení nájemného. Skončení nájmu je tak vázáno na skutečnost, o které není jisté, zda nastane, jde tedy o ujednání neurčité. Takové ujednání navíc obchází zákon. Nájemce je sankcionován pro jakýkoliv dluh na nájemném, tedy přísněji, než stanoví obč. zák., který důvod k výpovědi z nájmu spatřuje v neplacení trojnásobku měsíčního nájemného a úhrad za plnění spojených s užíváním bytu. Výpovědí z nájmu dochází k zániku nájmu až uplynutím výpovědní lhůty a zákon stanoví, kdy je vyklizení vázáno na zajištění bytové náhrady. Doba nájmu tak nebyla v nájemní smlouvě platně sjednána, částečná neplatnost však nemá za následek neplatnost celé nájemní smlouvy a důsledkem je vznik nájemního vztahu na dobu neurčitou. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 1. 2001, sp. zn. , a Krajský soud v Ostravě v označených rozhodnutích. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , v němž je uvedeno, že část nájemní smlouvy, podle které se nájemní smlouva uzavírá na dobu určitou, může obstát samostatně, jde-li o dobu nájmu a je oddělitelná od zbývající části smlouvy. I kdyby byla předmětná nájemní smlouva v další části o prodloužení nájmu neplatná, s čímž žalobkyně nesouhlasí, pak podle obč. zák. docházelo k obnovení nájmu, a to naposledy do 31. 3. 2006, což nadále po účinnosti již možné nebylo.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (čl. II, bod 12. tohoto zákona) - dále opět jen „ “.

Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; není jim naopak dovolací důvod podle , jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu.

Takový důvod však žalovaný podle obsahu ( ) v dovolání rovněž uplatnil, když dovozuje, že vůle účastníků nájemní smlouvy (mimo její neplatnou část o prodloužení nájmu) směřovala k uzavření nájemní smlouvy na dobu časově neomezenou. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. , a ze dne 7. října 2004, sp. zn. ). Dovolací soud je tak vázán skutkovým zjištěním, že vůle účastníků smlouvy směřovala k uzavření smlouvy na dobu určitou (od 1. 4. 1999 do 31. 3. 2000) a další část smlouvy upravovala „prodloužení“ nájmu.

Právní závěr odvolacího soudu, že na základě zjištěné vůle účastníků uzavřeli účastníci dne 22. 3. 1999 nájemní smlouvu na dobu určitou a že nájemní poměr zanikl 31. 3. 2006 je v souladu s hmotným právem a judikaturou dovolacího soudu.

Nejvyšší soud uvedl v rozsudku ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. , že rozhodovací praxe je ustálena v názoru, že při posuzování otázky, zda část právního úkonu postiženou důvodem neplatnosti lze oddělit od ostatního jeho obsahu, je zapotřebí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení účastníci sledovali. Vztahuje-li se důvod neplatnosti smlouvy o nájmu bytu pouze na ujednání o podmínkách změny nájemního vztahu z doby určité na dobu neurčitou, je neplatná jen tato část, nikoli i ta, v níž účastníci (platně) vyjádřili vůli uzavřít nájemní vztah na dobu určitou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 9. 4. 2002, sp. zn. , uveřejněný pod C 1132 ve svazku 16 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu /citované rozhodnutí bylo uveřejněno i v publikaci Přehled judikatury ve věcech nájmu bytu, ASPI Publishing s. r. o, Praha 2003, str. 20/ - dále jen „uveřejněné rozhodnutí“, a dále např. rozhodnutí z 21. 10. 2004, sp. zn. , z 25. 7. 2006, sp. zn. , a ze 16. 11. 2006, sp. zn. ). Naproti tomu není aplikovatelný právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. , a to vzhledem k diametrálně odlišnému skutkovému stavu ohledně tam uvedeného ujednání o době nájmu (nesrozumitelné /a tudíž neplatné podle § 37 odst. 1 obč. zák./ ujednání o době nájmu v nájemní smlouvě, v níž bylo sjednáno, že se uzavírá „na dobu neurčitou, od 1. 7. 1999 do 30. 6. 2000“).

V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyl za právního stavu v době před novelou provedenou zaznamenán odklon od názoru, že obecné ustanovení obč. zák. před novelou (týkající se obnovování nájemní smlouvy za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně) platilo i pro nájem bytu. Nepostupoval-li pronajímatel proti nájemci, který byt dále užíval, způsobem uvedeným v ustanovení obč. zák. před novelou, nájem bytu se obnovil a nezanikl tedy uplynutím doby, na kterou byl sjednán (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 2. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999, a ze dne 25. 11. 1998, sp. zn. ). Pro úplnost zbývá dodat, že v rozsudku ze dne 6. 2. 1998, sp. zn. , pak Nejvyšší soud dovodil, že podle obč. zák. před novelou se nájemní smlouva obnovuje za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně, a proto takto obnovený nájem je třeba pokládat za týž, jako byl vztah založený nájemní smlouvou. Obnovením nájemní smlouvy ve smyslu ustanovení obč. zák. před novelou je tedy třeba rozumět pokračování předchozího nájemního vztahu. Nejde zde o vznik nového nájemního vztahu na základě nové nájemní smlouvy a ani o dílčí změnu v obsahu nájemního vztahu (době jeho trvání), ale o obnovení nájemního vztahu ve všech jeho obsahových prvcích, i když s časovým omezením daným tímto ustanovením.

Dále Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. dospěl k závěru, že ujednání o prodloužení nájemní smlouvy, téměř totožného obsahu (doba prodloužení byla jen 6 měsíční) je neplatné pro neurčitost podle § 37 odst. 1 obč. zák. před novelou. Navíc shledal, že toto ujednání je neplatné také podle § 39 obč. zák. před novelou pro obcházení zákona; obcházení zákona spatřuje v tom, že vázali-li účastníci možnost obnovování (prodlužování) nájemní smlouvy na řádné placení nájemného a úhrad za služby, ve skutečnosti tím obešli ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák. před novelou, v němž jsou upraveny odlišně podmínky, za nichž v době uzavření nájemní smlouvy (a v době do 30. 3. 2006) docházelo k jejímu obnovování ze zákona. Uvedl také, že uvedené ujednání, které ostatně výslovně nějakou povinnost nestanoví, nezakládá automatické prodlužování (obnovování) nájemní smlouvy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 27. 5. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod C 1321 ve svazku 19 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, a z 7. 1. 2008, sp. zn. ).

Pro daný případ z toho vyplývá, že nájemní vztah tak byl platně (uvedením příslušného období) sjednán na dobu určitou (od 1. dubna 1999 do 31. 3. 2000). Protože žalovaný předmětný byt užíval i po uplynutí sjednané doby nájmu a žalobkyně nepodala proti němu do třiceti dnů žalobu o vyklizení u soudu, nájemní smlouva se opakovaně obnovovala podle § 676 odst. 2 obč. zák. před novelou za týchž podmínek, tj. vždy o 12 měsíců, naposledy od 1. 4. 2005, přičemž nájemní poměr pak skončil dne 31. 3. 2006. Poté se již obnovit nemohl, neboť tato možnost je od 31. 3. 2006 výslovně vyloučena ustanovením § 686a odst. 6 obč. zák.; proto od 1. 4. 2006 užívá žalovaný předmětný byt bez právního důvodu.

Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu není rozhodnutím zásadního právního významu. Dovolání proti tomuto rozhodnutí tak není podle přípustné a Nejvyšší soud je odmítl ( a ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle věty první, , a Zavázal žalovaného, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, který převzal zastoupení v dovolacím řízení. Náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.000,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s vyhl. č. ve znění pozdějších předpisů) a z paušální náhrady hotových výdajů 300,- Kč ( , a 3 vyhl. č. ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 26. srpna 2010

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu