Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3601/2010

26

Cdo 3601/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

RPG Byty, s.r.o.

,

se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Gregorova 3/2582, zastoupeného Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Čs. Legií 5, proti žalované

M. F.

, zastoupené JUDr. Pavlínou Sglundovou, advokátkou se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Smetanovo nám. 7, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. března 2008, č.j. -49, ve znění opravného usnesení ze dne 3. srpna 2010, č.j. -94, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.960,- Kč, k rukám Mgr. Petra Kausty, advokáta se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Čs. Legií 5, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 10. 2007, č. j. -25, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost vyklidit byt č. 3, I. kategorie, sestávající ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, ve 2. podlaží domu č.p. na ulici P. 36, O. – P. (dále předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“); současně rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování vzal zejména za zjištěno, že žalobce (vlastník předmětného domu) uzavřel s žalovanou dne 27. 6. 2005 smlouvu o nájmu předmětného bytu (dále jen „Smlouva“) na dobu určitou od 1. 7. 2005 do 30. 6. 2006 (čl. II. bod 1. věta první Smlouvy), že Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož bude-li nájemce řádně platit nájemné a služby a nebude-li mít dluh na nájmu a na službách v jakékoliv výši, prodlouží se nájemní smlouva automaticky vždy každoročně o dalších 12 měsíců, počínaje dnem 1. 7. (čl. II. bod 1. věta druhá Smlouvy) a že žalovaná ke dni 30. 6. 2006 nedlužila žalobci na nájemném a úhradách za služby ničeho. Na tomto skutkovém podkladě dospěl k závěru, že žalovaná je nájemkyní předmětného bytu, neboť došlo k automatickému prodloužení Smlouvy a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 10. 3. 2008, č. j. -49, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 8. 2010, č. j. -94, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost vyklidit byt do 3 měsíců od právní moci rozsudku; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, poté, co zopakoval důkaz Smlouvou a úředním záznamem ze dne 16. 6. 2006, dospěl na rozdíl od něj k závěru, že žalovaná užívá předmětný byt od 1. 7. 2006 bez právního důvodu, neboť její nájemní poměr k bytu zanikl ke dni 30. 6. 2006. Za rozhodnou považoval otázku, zda Smlouva byla platně sjednána na dobu určitou. Dovodil, že z obsahu Smlouvy nelze dovodit úmysl účastníků uzavřít nájemní poměr na dobu neurčitou (zcela jasně a určitě totiž projevili svůj úmysl uzavřít nájemní smlouvu na dobu jednoho roku). Ujednání o obnovení nájmu považoval za neplatné ( ve znění před novelou provedenou – dále jen obč.zák.“); nájemní poměr tak byl sjednán na dobu určitou – do 30. 6. 2006. Žalovaná proto užívá byt po uplynutí dohodnuté doby nájmu bez právního důvodu. Za této situace zamítavý rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl a vyklizovací povinnost žalované vázal s poukazem na obč.zák. na delší (tříměsíční) lhůtu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustností se blíže nezabývala a uplatnila v něm dovolací důvod podle Namítá, že ačkoli bylo ujednání o době nájmu neplatné, vůle stran směřovala k uzavření nájemní smlouvy na dobu neurčitou a „jen pojištěnou tak, aby byl řádně placen nájem“. Dovolatelka má za to, že vůli žalobce k uzavření nájemní smlouvy na dobu neurčitou je nutno dovodit (za použití obč.zák.) z formulace o době trvání nájmu obsažené ve Smlouvě; poukazuje rovněž na rozsudek „NS “, z jehož odůvodnění cituje. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se ve svém obsáhlém vyjádření k dovolání především ztotožnil s napadeným rozhodnutím a vyjádřil nesouhlas s právním názorem žalované, že šlo o nájem na dobu neurčitou, přičemž v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. . Zdůraznil, že žalovaná navíc neuhradila nájemné včas a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 10. března 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly dovoláním uplatněny. Existence uvedených vad nebyla dovolatelkou namítána a nevyplývá ani z obsahu spisu.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Dovoláním nebyl zpochybněn závěr odvolacího soudu, že ujednání o „obnovování nájmu“ nájmu, obsažené ve Smlouvě, je neplatné, a dovolací soud z něho proto vychází. Napadené rozhodnutí vychází dále ze závěru, že je-li toto ujednání neplatné, byl nájemní poměr sjednán na dobu určitou a že po jejím uplynutí užívá dovolatelka byt bez právního důvodu. Dovolatelka posléze uvedený závěr zpochybňuje námitkou, že z vůle účastníků Smlouvy lze výkladem ( obč.zák.) dovodit, že směřovala k uzavření nájemní smlouvy na dobu neurčitou; ve skutečnosti tak dle obsahu dovolání ( ) uplatňuje rovněž dovolací důvod podle , podle něhož lze dovolání (je-li přípustné podle nebo b/ ) odůvodnit též tím, že vychází ze skutkových zjištění, jež nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení až

Nic takového dovolatelka však odvolacímu soudu nevytýká. Její námitka je založena na odlišném hodnocení důkazů (dovolatelka z obsahu Smlouvy dovozuje, k čemu směřovala vůle jejích účastníků). Pokud však odvolací soud nevybočil z mezí zásady volného hodnocení důkazů (což ani není v dovolání tvrzeno), není taková argumentace způsobilá zpochybnit skutková zjištění, na nichž je založeno dovoláním napadené rozhodnutí. Dovolací důvod podle tak nebyl uplatněn důvodně.

Se zřetelem k tomu obstojí i právní závěr odvolacího soudu, že nájemní vztah k bytu byl platně sjednán na dobu určitou (do 30. 6. 2006), a že po jejím uplynutí užívá dovolatelka byt bez právního důvodu.

Pro úplnost lze dodat, že ujednání o „obnovování nájmu“ by bylo neplatné i podle § 39 obč.zák. pro obcházení zákona (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 21. 4. 2010, sp. zn. , z 26. 8. 2008, sp. zn. , a z 24. 11. 2008, sp. zn. ). Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je dále ustálena v názoru, že vztahuje-li se důvod neplatnosti smlouvy o nájmu bytu pouze na ujednání o podmínkách změny nájemního vztahu z doby určité na dobu neurčitou, je neplatná jen tato část, nikoli i ta, v níž účastníci (platně) vyjádřili vůli uzavřít nájemní vztah na dobu určitou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 9. 4. 2002, sp.zn. , uveřejněný pod C 1132 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále např. rozhodnutí z 21. 10. 2004, sp. zn. , z 25. 7. 2006, sp. zn. , a z 16. 11. 2006, sp. zn. ).

Zbývá dodat, že odkaz dovolatelky na rozhodnutí Nejvyšší soudu ve věci sp. zn. , je nepřípadný, neboť označené rozhodnutí se týká případu skutkově odlišného, kdy byla doba trvání nájmu na dobu určitou vázána na skončení pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou (tj. na skutečnost, která v budoucnu nastane).

Jelikož rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle , odst. 3 a jejich obsahové konkretizace správný, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání ( ) – dovolání jako nedůvodné zamítl ( věta před středníkem a odst. 6 ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení věty první, , a a procesně neúspěšné žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.000,- Kč ( , ve spojení s a , ve znění před novelou provedenou ), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 660,- Kč představující 20% DPH ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Brně dne 18. července 2012

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu