Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4240/2008

U S N E S E N Í

České republiky – Vězeňské služby ČR

P. K.

pro 3.320,- Kč s příslušenstvím, srážkami z odměny, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze z 30. 5. 2008, č. j. -15, takto:

Dovolání

se zamítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 31. 3. 2008, č. j. -6, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí, tak, že návrh na jeho nařízení zamítl. Své rozhodnutí – bez dalšího – odůvodnil závěrem, že „i když podle , o výkonu trestu odnětí svobody, se na řízení podle tohoto zákona nevztahuje , výkon těchto rozhodnutí již podléhá.“ Protože oba exekuční tituly – rozhodnutí ředitele věznice Valdice z 23. 3. 2000, č. j. 75/00, jimiž byly stanoveny náklady výkonu trestu – nabyly vykonatelnosti 8. 4. 2000, došlo dnem 8. 4. 2003 k prekluzi práva podle , bylo tedy nutno návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podaný 28. 3. 2008 zamítnout.

V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že v dané věci je nutno aplikovat , včetně jeho ustanovení o prekluzi práva. Podle jejího názoru se s ohledem na ustanovení , o výkonu trestu odnětí svobody, a , neuplatní , ale ustanovení , podle něhož se právo přiznané pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu promlčuje za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, části první ).

Dovolání, přípustné podle ustanovení odst. 2 ve spojení s ustanovením , není důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že ve věci nutno aplikovat ustanovení .

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Oprávněná (v dovolání ostatně sama poukazující na ustanovení , o vězeňské službě a justiční stráži České republiky, podle něhož věznice, rozhoduje-li ve správním řízení, má postavení správního úřadu) dovozuje nutnost použití o promlčení, nikoli tedy ustanovení , , o prekluzi, z předpokladu, že „ředitel věznice v otázkách úhrad nákladů výkonu trestu odnětí svobody postupuje podle zvláštních právních předpisů, kterými jsou , o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a , o srážkách z odměn osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a úhradě dalších nákladů ve znění pozdějších předpisů.“ Argumentuje pak ustanovením , podle něhož se na řízení podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody nevztahuje . Přitom však pomíjí, že vyloučení se vztahuje právě na řízení upravená zákonem o výkonu trestu odnětí svobody, předmětem jehož úpravy je (viz ustanovení , 2 uvedeného zákona) výkon trestu odnětí svobody ve věznicích a zvláštních odděleních vazebních věznic, jímž se sleduje dosažení účelu trestu odnětí svobody ve smyslu trestního zákona prostředky stanovenými v tomto zákoně (k tomu srov. názvy jednotlivých hlav první části zákona věnované výkonu trestu odnětí svobody, např. „práva odsouzených“, „zacházení s odsouzenými“, „odlišnosti výkonu trestu u některých skupin odsouzených“, „propuštění z výkonu trestu“, atd.). I když vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány a o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob, byla vydána na základě (kromě ustanovení jiných právních předpisů, jako např. trestního řádu a ) zmocňovacího ustanovení a 5 , o výkonu trestu odnětí svobody, neznamená to, že by pro řízení, v jehož rámci jsou vydávána rozhodnutí, kterými se stanoví náklady za výkon trestu (a o takové exekuční tituly jde v souzené věci), platil právě , a tedy i jeho ustanovení o vyloučení .

Podle ustanovení , o vězeňské službě a justiční stráži, ve znění účinném do 31. 12. 2000 (oba vykonávané exekuční tituly byly vydány dne 23. 3. 2000), je Vězeňská služba rozpočtovou organizací. Tento zákon byl novelizován , účinným od 1. 1. 2001, podle jehož ustanovení Čl. I. bodu 1. zní „Generální ředitelství Vězeňské služby, vazební věznice a věznice, pokud rozhodují ve správním řízení, mají postavení správních úřadů. Vězeňská služba hospodaří s majetkem státu, který potřebuje k plnění svých úkolů a je účetní jednotkou“. Podle důvodové zprávy k této části novely „se zároveň zdůrazňuje skutečnost, že generální ředitelství Vězeňské služby, vazební věznice a věznice, pokud rozhodují ve správním řízení, mají postavení správních úřadů. Tyto orgány při plnění úkolů státu rozhodují ve správním řízení (nejde jen o právní postavení příslušníků Vězeňské služby, ale o širokou oblast rozhodování o poměrech osob ve vazbě a výkonu trestu odnětí svobody).“ Z uvedeného plyne, že rozhodnutí ředitele věznice, jímž jsou stanoveny náklady výkonu trestu, je rozhodnutím správního úřadu vydaným ve správním řízení, a že se tudíž na ně vztahuje zákon č. 71/ 1967 Sb., o správním řízení, . Za tohoto stavu se pak uplatní i ustanovení tohoto předpisu, podle něhož lze rozhodnutí vykonat nejpozději do tří let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti. Závěr odvolacího soudu, byť odůvodněný poněkud kuse, je tedy správný.

Protože oprávněnou uplatněný dovolací důvod podle naplněn nebyl, Nejvyšší soud dovolání podle část věty před středníkem zamítl.

Oprávněná procesně úspěšná nebyla, ve smyslu ustanovení , a by tedy měla povinnému nahradit náklady dovolacího řízení; protože u něj žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) zjištěny nebyly, platí, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. září 2010

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu