Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1524/2010

20 Cdo 1524/2010

U S N E S E N Í

České republiky – Vězeňské

služby České republiky

, se sídlem v Praze 4, Soudní 1672/1a, identifikační číslo osoby 00212423, proti povinnému

P. V.

, zastoupenému Mgr. Tomášem Kubínem, advokátem se sídlem v Lokti, T. G. Masaryka č. 107/49, pro 23 025,- Kč, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2008, č. j. -25, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2008, č. j. -25, a usnesení Okresního soudu Brno – venkov ze dne 18. 3. 2008, č. j. -19,

se ruší

a věc

se vrací

okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud Brno – venkov usnesením ze dne 18. 3. 2008, č. j. -19, nařídil podle vykonatelného usnesení téhož soudu ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. , a rozhodnutí vydaného ředitelem Věznice Horní Slavkov ze dne 13. 8. 2001, č. j. 28759/721-07, na částku 15 645,- Kč a rozhodnutí vydaného ředitelem téže věznice ze dne 26. 9. 2001, č. j. 28759/2001-UNVT-10, na částku 7 380,- Kč, k uspokojení nepřednostní pohledávky oprávněné ve výši 23 025,- Kč výkon rozhodnutí srážkami z příjmu, který přísluší povinnému od plátce mzdy - Vězeňské služby České republiky, Generálního ředitelství Praha - Věznice Horní Slavkov.

Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil a oprávněné nepřiznal další náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že oba exekuční tituly jsou vykonatelné, že Krajský soud v Brně již ve svém usnesení z 19. 2. 2008, č. j. -17, vydaném v této věci, zaujal názor, že nárok oprávněné není prekludován, a že povinný dne 21. 10. 2001 uznal dluh co do důvodu i výše.

V dovolání povinný namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( , , dále též jen „ “). Vytýká soudům obou stupňů, že přisuzují uznání dluhu povinného účinky, které tento úkon způsobit nemůže. Podle jeho názoru rozhodnutí ředitele Věznice Horní Slavkov ze dne 13. 8. 2001 a 26. 9. 2001 mají správní povahu, a proto se na ně vztahuje ustanovení ; Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 16. 7. 2001 nemá ve vztahu k povinnému žádný právní význam, má význam jako podzákonný předpis pro státní orgány podřízené Ministerstvu spravedlnosti. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc k dalšímu řízení.

Dovolací soud věc posoudil podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 ).

Dovolání je přípustné podle (usnesení soudu prvního stupně předcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu, přičemž soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším usnesení, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil), a je i důvodné.

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ) i k vadám podle ustanovení , odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; takové vady však z obsahu spisu nevyplývají. Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ). Předmětem dovolacího přezkumu je tedy závěr odvolacího soudu, že oba exekuční tituly jsou vykonatelné a nárok oprávněné v projednávané věci není prekludován.

Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 24. 9. 2010, sp. zn. , vyjádřil názor, že rozhodnutí ředitele věznice, jímž byly stanoveny náklady výkonu trestu, je rozhodnutím správního úřadu vydaným ve správním řízení, a že se tudíž na ně vztahuje Uplatní se tedy i ustanovení tohoto předpisu, podle něhož lze rozhodnutí vykonat nejpozději do tří let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti.

V souzené věci vydal ředitel věznice rozhodnutí o výši nákladů výkonu vazby dne 13. 8. 2001, v němž povinnému uložil zaplatit částku 15 645,- Kč do tří dnů po nabytí právní moci; rozhodnutí nabylo právní moci 21. 8. 2001 a je vykonatelné od 24. 8. 2001. Rozhodnutí bylo možno vykonat nejpozději do 24. 8. 2004.

Rozhodnutím ředitele Věznice o povinnosti uhradit náklady výkonu trestu odnětí svobody ze dne 26. 9. 2001, č. j. 28759/2001-UNVT-10, bylo povinnému uloženo zaplatit částku 7 380,- Kč do třiceti dnů od propuštění; rozhodnutí nabylo právní moci 9. 10. 2001; ze spisu se podává, že povinný byl 21. 10. 2001 propuštěn, rozhodnutí je tedy vykonatelné od 21. 11. 2001. Rozhodnutí bylo možno vykonat nejpozději do 21. 11. 2004.

Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, podaný oprávněným dne 20. 12. 2007, byl tudíž podán po uplynutí prekluzívní lhůty stanovené v

Instrukce 35/01-E Ministerstva spravedlnosti ze dne 16. 7. 2001, o vymáhání pohledávek, představuje metodický nástroj a návod Ministerstva spravedlnosti, jak vymáhat pohledávky. Nemá však povahu obecně závazného předpisu, a proto ani (promlčecí) lhůta, zmíněná v jejím § 39 odst. 3 (stanovící, že pohledávky z výkonu vazby a trestu odnětí svobody se v případě písemného uznání dluhu co do výše a důvodu promlčí v desetileté lhůtě) nemůže zpochybnit závěr, že nárok oprávněné byl v době podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí podle již prekludován.

K námitce, že dluh byl povinným písemně uznán, nutno dodat, že byl-li nárok oprávněné prekludován (rozhodnutí již podle zákona nelze vykonat), je písemné uznání dluhu co do důvodu a výše (které jiný respektive nový nárok nezaloží) bez právních účinků.

Dospěl-li odvolací soud k jinému názoru, je jeho posouzení nesprávné; Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný ( část první věty za středníkem, ).

V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, včetně dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu