Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3321/2009

U S N E S E N Í

M. D. S.,

A. H.

, zastoupené Mgr. Jiřinou Kašparovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, W. Churchilla 2, o určení výše nájemného a o zaplacení částky 286.032,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2008, č. j. -57, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalobce dovoláním napadl rozsudek (v potvrzujícím výroku o věci samé I. a v souvisejících nákladových výrocích) Městského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 27. srpna 2008, č. j. -57, tj. rozhodnutí vydané před 1. červencem 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ ”).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle

V projednávané věci – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnil dovolatel vedle způsobilého dovolacího důvodu podle rovněž dovolací důvod podle (jehož prostřednictvím namítl, že soudy obou stupňů

„neprovedly ke zjištění obvyklého nájemného žádné důkazy“

a že

„měly v pochybnostech o výši tržního nájemného nařídit vypracování znaleckého posudku“

). Přitom však přehlédl, že k vadám podle (a také k vadám uvedeným v , a b/ a ), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. , z 12. dubna 2006, sp. zn. , a z 15. srpna 2008, sp. zn. ).

Nad rámec uvedeného dovolací soud dodává, že vadou ve smyslu není jakákoliv vada řízení; z pohledu citovaného ustanovení jsou relevantní pouze vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vzhledem k právním názorům, které oba soudy ve věci zaujaly (viz posléze uvedený výklad), však v posuzovaném případě o takové vady řízení jít nemůže.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních názorech, že ustanovení obč. zák. ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „obč. zák.“) je v právních vztazích nájmu bytu neaplikovatelné, že za dobu, kdy neexistoval právní předpis umožňující jednostranné zvyšování nájemného pronajímatelem, mohlo být rozhodnutím soudu nájemné z bytu zvýšeno, avšak pouze

„do budoucna“

, a že pronajímatel se nemůže úspěšně domáhat zvýšení nájemného z bytu za období, kdy již byl účinný , tj. právní předpis umožňující jednostranné zvyšování nájemného z bytu pronajímatelem. Dovolatel – prostřednictvím užitého dovolacího důvodu podle – správnost těchto právních názorů zpochybnil. Uvedené názory by proto mohly činit napadené rozhodnutí zásadně právně významným. Dovolací soud však dospěl k závěru, že z posléze uvedených důvodů o takové rozhodnutí jít nemůže.

Především pokládá dovolací soud za potřebné zdůraznit následující. Dovolatel se sice domáhal (žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 30. května 2007) zvýšení nájemného z bytu na částku 11.445,- Kč měsíčně ode dne podání žaloby do budoucna. Nelze ovšem přehlédnout, že současně – byť s odůvodněním, že jde o

„částku odpovídající nedoplatku za poslední tři roky“

ve výši 286.032,- Kč s příslušenstvím – se domáhal rovněž rozdílu mezi tím, co bylo na nájemném z bytu za předcházející tři roky skutečně zaplaceno, a tím, co podle jeho názoru mělo být z titulu požadovaného zvýšeného nájemného za tuto dobu zaplaceno. Žalovaná částka 286.032,- Kč je tak ve skutečnosti rozdílem mezi nájemným skutečně zaplaceným a zvýšeným nájemným, které měla žalovaná podle představy dovolatele v době 36 měsíců předcházejících podání žaloby platit. Ve skutečnosti se tedy dovolatel zaplacení částky 286.032,- Kč s příslušenstvím domáhal z titulu zvýšení nájemného z bytu i za dobu předcházejících 36 měsíců z částky 3.298,- Kč (resp. za posledních pět měsíců z částky 4.750,- Kč) měsíčně na částku 11.445,- Kč měsíčně (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. července 2009, sp. zn. ).

Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v názoru, že pokud ustanovení § 671 odst. 1 obč. zák. stanoví, že v případě nedostatku ujednání o výši nájemného je nájemce povinen platit nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání, uplatní se toto ustanovení pouze v rámci obecné úpravy nájemní smlouvy, nikoli smlouvy o nájmu bytu, pro kterou platí zvláštní úprava obsažená v ustanoveních § 685 a násl. obč. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. října 2006, sp. zn. ).

Již ustálená soudní praxe dovodila, že nedošlo-li ohledně výše nájemného k dohodě mezi účastníky právního vztahu nájmu bytu, pak při absenci pozitivní právní úpravy v době do 30. března 2006 byl obecný soud oprávněn zasáhnout do obsahu nájemního vztahu a nájemné z bytu zvýšit (stanovit), avšak nikoli zpětně, nýbrž konstitutivním rozhodnutím (pro futuro) – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze 7. července 2006, sp. zn. , z 30. srpna 2006, sp. zn. , z 31. srpna 2006, sp. zn. , z 10. října 2006, sp. zn. , z 24. října 2006, sp. zn. , z 21. března 2007, sp. zn. , a z 27. dubna 2007, sp. zn. . V rozsudku ze dne 29. října 2008, sp. zn. , pak Nejvyšší soud – s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 26. července 2007, sp. zn. – dovodil, že „tento postup je ústavně konformní do doby účinnosti platné právní úpravy, řešící od 1.1.2007 právní vztah mezi pronajímatelem a nájemcem“. Zbývá dodat, že usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 14. srpna 2008, sp. zn. , byl odmítnut návrh Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích na zrušení části první Navíc plénum Ústavního soudu České republiky přijalo pod sp. zn. dne 28. dubna 2009 stanovisko k náhradě za nucené omezení vlastnického práva podle y ve věcech protiústavní regulace nájemného (uveřejněno pod č. 136/2009 Sb.). V citovaném stanovisku se plénum Ústavního soudu odchýlilo od právních názorů vyslovených v nálezech z 9. září 2008, sp. zn. , a ze 4. prosince 2008, sp. zn. , a mimo jiné dovodilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. prosince 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. ledna 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 8. července 2009, sp. zn. , z 20. října 2009, sp. zn. , a z 10. listopadu 2009, sp. zn. ).

Odvolací soud se při řešení předestřených otázek od citované judikatury Ústavního soudu České republiky a již ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky neodchýlil; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.

Dovolatel výslovně napadl rozsudek odvolacího soudu rovněž v nákladových výrocích. Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 31. 1edna 2002, sp. zn. , uveřejněném pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, dovodil, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinném od 1. ledna 2001 přípustné.Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2010

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu