Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1819/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce M. D. S., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1/ Ing. J. N. a 2/ Mgr. H. Z., zastoupeným advokátkou, o určení výše nájemného z bytu a o zaplacení částky 314.892,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. listopadu 2007, č. j. -35, a Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2008, č. j. -61, takto:

II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2008, č. j. -61, se odmítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16.184,- Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že „žalovaní – uživatelé bytu č. 19

v 5. nadzemním podlaží domu č. p. 386 na adrese M. 386/1 zapsaného na LV 1074 v katastrálním území B. o velikosti 142,95 m2“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“) jsou povinni hradit nájemné z bytu

v částce odpovídající 100,- Kč/m2 měsíčně, tedy částku 14.295,- Kč měsíčně vždy do každého patnáctého dne v měsíci, za který je nájemné hrazeno, a to od podání žaloby do doby, než výše jednostranně zvyšovaného nájemného dosáhne částky 100,- Kč/m2 měsíčně; současně se domáhal, aby mu žalovaní zaplatili částku 314.892,- Kč s úrokem z prodlení ode dne podání žaloby ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou v každém kalendářním pololetí a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o sedm procentních bodů.

Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. listopadu 2007, č. j. -35, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. listopadu 2008, č. j. -61, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a změnil ho v nákladovém výroku tak, že výše nákladů řízení činí 81.779,- Kč, jinak ho i v tomto výroku potvrdil; současně rozhodl

o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě odvolací soud především konstatoval, že Ústavní soud České republiky sice připustil možnost, aby obecné soudy konstitutivním rozhodnutím pro futuro rozhodly o výši nájemného z bytu, nicméně tato judikatura Ústavního soudu vycházela z mimořádné situace vyplývající z toho, že Parlament České republiky nerespektoval závěry vyslovené v nálezech Ústavního soudu, kterými byly zrušeny podzákonné normy upravující regulaci nájemného z bytu, a svou dlouhodobou nečinností nastolil protiústavní stav spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu, na který odkazoval , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „obč. zák.“). Z uvedených důvodů měl za to, že jen v těchto případech bylo na obecných soudech, aby rozhodovaly o zvýšení nájemného. V poměrech projednávané věci pak dospěl k závěru, že po přijetí , o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně (dále jen „“), byl odstraněn protiústavní stav a žaloba pronajímatele podaná po účinnosti tohoto zákona (po 31. březnu 2006) již nemůže být úspěšná, neboť ani z nálezů Ústavního soudu vydaných po účinnosti nelze dovodit, že by bylo možné se úspěšně domáhat zvýšení nájemného nad rámec tohoto právního předpisu. Uzavřely, že při zvyšování nájemného lze po 31. březnu 2006 postupovat jen způsobem vyplývajícím z Soud prvního stupně v této souvislosti dodal, že „není-li po právu žaloba na určení, není oprávněná ani žaloba na plnění, která vychází z určovací žaloby …“. S přihlédnutím k uvedenému odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudkům soudů obou stupňů podal žalobce dovolání, k němuž se žalovaní prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřili.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu ( , , ve znění před novelou provedenou – dále jen „”). Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. listopadu 2007, č. j. -35, který byl rovněž dovoláním napaden, však za rozhodnutí odvolacího soudu pokládat nelze. Jde o rozhodnutí soudu prvního stupně; ostatně dovolatel to v dovolání ani nezpochybnil. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (dovolatel uvedený opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně rovněž podal). Za této situace ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 112 v sešitě č. 14 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1999, sp. zn. ). Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. února 2006, č. j. -94, zastavil ( ve spojení s ustanovením ).

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 27. listopadu 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání proti rozsudku odvolacího soudu projednal a o něm rozhodl podle , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „“).

Již na tomto místě je zapotřebí zdůraznit, že pokud by soud v projednávané věci vyhověl žalobě na určení (stanovení) povinnosti žalovaných platit nájemné z předmětného bytu v žalované částce, šlo by nepochybně o konstitutivní rozhodnutí,

tj. rozhodnutí, které by zasahovalo do hmotněprávní sféry účastníků právního vztahu nájmu bytu tak, že by měnilo jejich subjektivní práva a povinnosti. Navíc u takového rozhodnutí by připadal v úvahu jeho výkon, pokud by žalovaní povinnost jím stanovenou dobrovolně neplnili. Především z těchto důvodů zastává dovolací soud názor, že v daném případě nejde o žalobu na určení ve smyslu , u níž je třeba tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení; jde o žalobu na plnění podle (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. listopadu 2008, sp. zn. ).

V projednávané věci se dovolatel sice domáhal (žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 18. června 2007) zvýšení nájemného z předmětného bytu na částku 14.295,- Kč měsíčně ode dne podání žaloby do budoucna; nelze ovšem přehlédnout, že současně – byť s odůvodněním, že jde o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 314.892,- Kč s příslušenstvím – se domáhal rovněž rozdílu mezi tím, co bylo na nájemném z předmětného bytu za předcházející tři roky skutečně zaplaceno, a tím, co podle jeho názoru mělo být na požadovaném zvýšeném nájemném za tuto dobu zaplaceno. Žalovaná částka 314.892,- Kč je tak ve skutečnosti rozdílem mezi nájemným skutečně zaplaceným v době od 18. června 2004 do 18. června 2007 a zvýšeným nájemným, které měli žalovaní podle představy dovolatele v této době platit. Ve skutečnosti se tedy dovolatel zaplacení částky 314.892,- Kč s příslušenstvím domáhal z titulu zvýšení nájemného z předmětného bytu i za dobu předcházejících 36 měsíců z částky 5.298,- Kč (resp. za posledních pět měsíců z částky 7.098,- Kč) měsíčně na částku 14.295,- Kč měsíčně (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. července 2009, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (v daném případě jeho potvrzujícímu výroku ve věci samé) upravuje ustanovení a c/

Protože ustanovení přípustnost dovolání nezakládá (neboť rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené v napadeném zamítavém výroku

o věci samé rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle

Napadený rozsudek odvolacího soudu je založen na právním názoru, že pronajímatel se nemůže úspěšně domáhat určení nájemného z bytu konstitutivním soudním rozhodnutím za období, kdy již byl účinný , tj. právní předpis umožňující jednostranné zvyšování nájemného z bytu pronajímatelem. Dovolatel – prostřednictvím užitého dovolacího důvodu podle – správnost tohoto právního názoru zpochybnil. Uvedený závěr by proto mohl činit napadené rozhodnutí zásadně právně významným. Dovolací soud však dospěl k závěru, že z posléze uvedených důvodů o takové rozhodnutí jít nemůže.

Již ustálená soudní praxe dovodila, že nedošlo-li ohledně výše nájemného k dohodě mezi účastníky právního vztahu nájmu bytu, pak při absenci pozitivní právní úpravy v době do 30. března 2006 byl obecný soud oprávněn zasáhnout do obsahu nájemního vztahu a nájemné z bytu zvýšit (stanovit), avšak nikoli zpětně, nýbrž konstitutivním rozhodnutím (pro futuro) – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze 7. července 2006, sp. zn. , z 30. srpna 2006, sp. zn. , z 31. srpna 2006, sp. zn. , z 10. října 2006, sp. zn. , z 24. října 2006, sp. zn. , z 21. března 2007, sp. zn.

, a z 27. dubna 2007, sp. zn. . V rozsudku ze dne

29. října 2008, sp. zn. , pak Nejvyšší soud – s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 26. července 2007, sp. zn. – dovodil, že „tento postup je ústavně konformní do doby účinnosti platné právní úpravy, řešící od 1.1.2007 právní vztah mezi pronajímatelem a nájemcem“. Zbývá dodat, že usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 14. srpna 2008, sp. zn. , byl odmítnut návrh Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích na zrušení části první Navíc plénum Ústavního soudu České republiky přijalo pod sp. zn. dne 28. dubna 2009 stanovisko k náhradě za nucené omezení vlastnického práva podle y ve věcech protiústavní regulace nájemného (stanovisko bylo uveřejněno pod č. 136/2009 Sb.). V citovaném stanovisku se plénum Ústavního soudu odchýlilo od právních názorů vyslovených v nálezech z 9. září 2008, sp. zn. , a ze 4. prosince 2008, sp. zn. , a mimo jiné dovodilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. prosince 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. ledna 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští

Odvolací soud se při řešení předestřené otázky od citované judikatury Ústavního soudu České republiky a již ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky neodchýlil; naopak jeho rozhodnutí je v tomto směru výrazem standardní soudní praxe.

Dovolací námitkou, že soudy se nezabývaly částí žaloby, v níž bylo požadováno zaplacení částky 314.892,- Kč s příslušenstvím, dovolatel uplatnil rovněž existenci vady ve smyslu Přehlédl však, že k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tj. k vadám podle ), jakož i k vadám uvedeným v , a b/ a , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) zásadně nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. , z 12. dubna 2006, sp. zn. , a z 15. srpna 2008, sp. zn. ).

Nad rámec uvedeného však lze dodat následující. I kdyby tomu bylo tak, jak uvádí dovolatel, nemohlo jít – s přihlédnutím k tomu, co je uvedeno na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí ohledně zvyšování nájemného z bytu obecným soudem za dobu před podáním žaloby – o vadu, která mohla mít právě v tomto případě za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolatel výslovně napadl rozsudek odvolacího soudu rovněž ve výroku

o nákladech řízení. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má ovšem povahu usnesení,

a to i v případě, že je součástí rozsudku ( ). Přípustnost dovolání proti němu lze zvažovat výlučně z hlediska přípustnosti dovolání proti usnesení, jež je upravena v ustanoveních až Přípustnost podle dána není, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003). Přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení není založena ani ustanoveními , a , v nichž jsou taxativně vyjmenovány případy přípustnosti dovolání.

Se zřetelem k uvedenému lze uzavřít, že dovolání proti napadenému rozsudku není přípustné ani podle Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalovaným v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. S přihlédnutím k tomu, co je uvedeno na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí, zastává dovolací soud – na rozdíl od soudů obou stupňů – názor, že v daném případě jde o jeden nárok (nikoli nároky dva), a to nárok na zvýšení nájemného z předmětného bytu od 18. června 2004 z původní částky 5.298,- Kč měsíčně (nájemné do 31. prosince 2006), posléze (od 1. ledna 2007) z částky 7.098,- Kč měsíčně na částku 14.295,- Kč měsíčně. Vzhledem k tomu sestávají náklady dovolacího řízení z odměny advokátky v částce 13.000,- Kč (, . ve spojení s věty za středníkem a , ve spojení s , a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 krát 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 2.584,- Kč představující 19 % DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 20. října 2009

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu