Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1305/2019

29 Cdo 1305/2019-256

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, proti žalovaným 1) B. B., narozenému XY, bytem XY, 2) F. C., narozenému XY, bytem XY, 3) B. P., se sídlem XY, identifikační číslo XY, 4) D. B., narozenému XY, bytem XY, a 5) L. Č., narozenému XY, bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, PSČ 261 01, o proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2018, č. j. -232, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 24. července 2012, č. j. -11, uložil žalovaným, aby do tří dnů ode dne jeho doručení zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 2.404.224,- Kč s 6% úrokem od 7. června 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 8.014,08 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 120.610,- Kč.

Usnesením ze dne 11. února 2013, č. j. -35, Městský soud v Praze – odkazuje na ustanovení , (dále jen „ “) − zastavil řízení „v rozsahu částky“ 46.481,33 Kč, směnečný platební rozkaz v „rozsahu částky“ 46.481,33 Kč zrušil a rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku.

K námitkám žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. února 2015, č. j. -106, ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti ohledně směnečného peníze ve výši 2.357.742,67 Kč s 6% úrokem z částky 2.404.224,- Kč od 7. června 2012 do 12. listopadu 2012 a z částky 2.357.742,67 Kč od 13. listopadu 2012 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 8.014,08 Kč a nákladů řízení ve výši 118.890,- Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II.) a státu (výroky III. až VII.)

Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání a následně podáními ze dne 9. dubna 2015 (č. l. 116), ze dne 15. května 2015 a ze dne 10. června 2015 (č. l. 124 až 127) požádali o osvobození od soudních poplatků.

Usnesením ze dne 7. října 2015, č. j. -138, Městský soud v Praze zamítl návrh žalovaných na přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání; k odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. března 2016, č. j. -152, toto usnesení potvrdil.

Podáním ze dne 20. června 2016 (č. l. 163 až 164) žalovaní opětovně požádali o osvobození od soudních poplatků.

Usnesením ze dne 15. září 2016, č. j. -171, Městský soud v Praze zastavil řízení o (nové) žádosti žalovaných o osvobození od soudních poplatků pro překážku věci „pravomocně rozsouzené“ ( a ); Vrchní soud v Praze toto usnesení k odvolání žalovaných zrušil (jako nepřezkoumatelné) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení

Usnesením ze dne 10. listopadu 2017, č. j. -193, Městský soud v Praze zastavil řízení o (nové) žádosti žalovaných o osvobození od soudních poplatků (pro překážku věci pravomocně rozhodnuté); Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. května 2018, č. j. -205, k odvolání žalovaných zmíněné usnesení potvrdil.

Přípisem ze dne 18. května 2018 (č. l. 212) soud prvního stupně žalované informoval, že jejich poplatková povinnost stále trvá a určil jim dodatečnou lhůtu k zaplacení soudního poplatku za odvolání.

Podáními ze dne 1. června 2018 a 15. června 2018 (č. l. 214-215 a 218-220) žalovaní opětovně požádali o osvobození od soudních poplatků.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. července 2018, č. j. -223, odkazuje na ustanovení , o soudních poplatcích, zastavil řízení o odvolání žalovaných proti rozsudku ze dne 10. února 2015 (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných usnesením ze dne 6. listopadu 2018, č. j. -232, toto usnesení potvrdil.

Odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož nezaplatili-li žalovaní soudní poplatek za odvolání (a to ani poté, kdy nabyla právní moci usnesení, jimiž soud prvního stupně nepřiznal žalovaným osvobození od soudních poplatků a zastavil řízení o „nové“ žádosti žalovaných o osvobození od soudních poplatků, a kdy marně uběhla i dodatečná lhůta k jeho zaplacení), ačkoli byli poučeni o následcích nesplnění poplatkové povinnosti, soud prvního stupně po právu zastavil odvolací řízení.

Současně odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) „neshledal u žádného žalovaného změnu poměrů oproti stavu, který soudy obou stupňů posuzovaly již v souvislosti s jejich předchozími žádostmi“. Přitom poukázal (i) na nález ze dne 20. ledna 2010, sp. zn. , v němž Ústavní soud dovodil, že „soud je o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení povinen rozhodnout pouze v případě, že tato žádost obsahuje nové, dosud neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení.“

Konečně přisvědčil i závěru soudu prvního stupně o tom, že „stereotypní podávání návrhů podle ustanovení odůvodněných pouze obecnými proklamacemi, které však žalovaní přes výzvy soudu následně nejsou schopni či ochotni konkretizovat a doložit, případně opakováním skutečností, jimiž se soudy obou stupňů již zabývaly v souvislosti s jejich předchozími žádostmi, spolu se zjevnou neochotou poskytnout o svých poměrech úplné a pravdivé informace a řádně je prokázat, představuje v poměrech posuzované věci zneužití práva ve smyslu ustanovení “

Dovolání žalovaných proti usnesení odvolacího soudu, jež mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:

1) Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán ( ); nejde (totiž) o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení ( ). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže. Šlo by o nepřípustnou revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků, jimiž mohlo být napadeno (srov. usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. , a ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. , uveřejněná pod číslem 99/2013 a 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 99/2013“ a „R 49/2014“).

2) Nezmění-li se u účastníka (žadatele) poměry, ze kterých soud vycházel v usnesení, jímž zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, nemůže účastník důvodně uplatnit obranu proti (následnému) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založenou na argumentaci, že předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků splňuje (R 49/2014).

3) V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae). Viz usnesení ze dne 29. srpna 2011, sp. zn. , k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v R 99/2013 nebo v usneseních ze dne 17. ledna 2017, sp. zn. , a ze dne 29. března 2016, sp. zn. . Shodně srov. též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 1. června 2010, sp. zn. , a ze dne 15. července 2014, sp. zn. .

4) Postup soudu (při posuzování následné žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků), založený výlučně na hodnocení aktuálních poměrů žadatele a pomíjející závěry předchozího rozhodnutí, de facto znamená opětovné hodnocení skutečností, z nichž toto rozhodnutí vycházelo, a tedy nepřípustný přezkum jeho závěrů (k tomu srov. důvody usnesení ze dne 19. července 2016, sp. zn. ).

5) K nezbytnosti verifikace majetkových poměrů účastníka řízení pro účely posouzení, zda jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. , usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. a usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. ). Dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. , a ze dne 23. března 2017, sp. zn. .

O tom, že na straně žalovaných nedošlo ke změně majetkových poměrů, které by odůvodňovaly přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání, nemá pochybnosti ani Nejvyšší soud.

K možnosti odvolacího soudu omezit se v odůvodnění svého rozhodnutí na pouhé přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. , včetně poukazu na usnesení ze dne 4. května 2004, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

K tomu, že rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou nepřezkoumatelná, srov. např. kritéria určená v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Viz též např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2018, sp. zn. .

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 8. 2019

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu