Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 59 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (64)18BF724DE662A19BC1257A4E0065CF3E.html
HTML · 17.13 KB
No categories available
25 Cdo 803/2011
U S N E S E N Í
Mgr.
D. K.
, zastoupené Mgr. Františkem Šejnostem, advokátem se sídlem v Praze 2, Pod Slovany 12, proti žalovaným
1) JUDr. K. W.
,
2) České republice,
za niž jednají
a) Ministerstvo spravedlnosti
, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, a
b) Ministerstvo vnitra
, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 62/2004 , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2010, č. j. 20 Co 106/2010 -224, takto:
Dovolání
se odmítá
.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 26. 1. 2010, č. j. 30 C 62/2004 -212, zamítl návrh žalobkyně na osvobození od soudního poplatku za řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že jeho usnesením ze dne 21. 4. 2009, č. j. 30 C 62/2004 -185, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2009, č. j. 20 Co 262/2009 -193, již bylo o totožném návrhu žalobkyně rozhodnuto, a to tak, že osvobození od soudního poplatku nebylo přiznáno; s ohledem na absenci nových skutečností nebylo návrhu žalobkyně vyhověno pro nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce věci pravomocně rozhodnuté (§ 159 odst. 5 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. ).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 4. 2010, č. j. 20 Co 106/2010 -224, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení o osvobození od soudních poplatků zastavil. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně o neopodstatněnosti nároku žalobkyně pro nedostatek podmínky řízení, neboť žalobkyně nesdělila žádné nové skutečnosti ohledně svých majetkových poměrů, pokud uvedla, že žije sama, manžel se od ní odstěhoval a ničím jí nepřispívá; uvedené skutečnosti byly již z předešlých podání žalobkyně soudu známy. Protože je překážka věci pravomocně rozhodnuté neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož procesním důsledkem je zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. , rozhodl tak, že usnesení soudu prvního stupně v tomto smyslu změnil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že věc byla po právní stránce nesprávně posouzena. Je přesvědčena, že soudy nepostupovaly správně, pokud ji nevyzvaly k „vyplnění aktuálního stavu majetku“ a „aktualizaci původního rozpisu“; jednaly tak zjevně v rozporu s jejími zájmy a porušily její právo na spravedlivý proces. Ke stavu svého majetku žalobkyně sděluje, že jí byly sníženy dávky státní sociální podpory, a namítá, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby prodala nemovitost, v níž bydlí; nadto je nemovitost zatížena exekucí. Dovolatelka dále vznesla námitku podjatosti soudkyně JUDr. Penn v řízení před soudem prvního stupně, a to pro její poměr k žalobkyni a k věci, neboť tato soudkyně má vědomě působit průtahy v řízení a jedná s cílem zamítnout žalobu. S ohledem na uvedené argumenty navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno včas, oprávněnou osobou (účastníkem řízení), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o.s.ř. , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení o přiznání osvobození od soudního poplatku zastavil. Ačkoli tak rozhodnutí odvolacího soudu nestanoví výslovně, fakticky bylo jeho rozhodnutím zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolací soud rozhodl ve věci sám; dovolání tak může být přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. , jde-li o řešení otázek právních a jde-li zároveň o právní otázku zásadního právního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o.s.ř. ).
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění – jehož správnost nelze v dovolacím řízení přezkoumávat – že žalobkyně v průběhu předchozího řízení nepředložila nové údaje a skutečnosti svědčící o změně v jejích majetkových poměrech, které by odůvodnily osvobození od soudních poplatků a z uvedeného důvodu žalobkyni pro nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce věci pravomocně rozhodnuté nevyhověly.
Závěr, zda žalobkyní sdělené informace ohledně její majetkové situace jsou oproti informacím rozhodným pro dřívější rozhodnutí o osvobození od soudního poplatku změněné či nikoli, jsou závěry skutkovými (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001 , publikovaný v Souboru rozhodnutí NS pod C 1025, nebo usnesení téhož soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2523/2004 ), jejichž zpochybnění představuje nezpůsobilý dovolací důvod (viz výše). Po právní stránce jsou pak závěry odvolacího soudu v souladu s procesním předpisem i judikaturou dovolacího soudu, jakož i s usnesením Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10 , v němž byl vysloven závěr, že rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo rozhodnuto o zastavení řízení o návrhu na osvobození od soudního poplatku za řízení pro opakovanou totožnou žádost, má oporu v zákoně.
Námitka dovolatelky, že soudy obou stupňů nepostupovaly správně, pokud ji nevyzvaly k doplnění údajů o aktuálním stavu majetku oproti původnímu přehledu, představuje uplatnění námitky vady řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. , k níž podle výslovného ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. přihlížet nelze, a která přípustnost dovolání podle § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. založit nemůže, neboť nejde o řešení procesní otázky, která by měla judikatorní přesah do rozhodování v jiných obdobných věcech.
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu