Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2776/2024

29 Cdo 2776/2024-408

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně Oberbank AG, se sídlem v Linzi, Untere Donaulände 28, A-4020, Rakouská republika, jednající Oberbank AG pobočkou Česká republika, se sídlem v Praze 2, náměstí I. P. Pavlova 1789/5, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26080222, zastoupené JUDr. Petrem Neubauerem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, PSČ 370 01, proti žalovanému M. S., zastoupenému JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem, se sídlem v Brně, Dominikánského náměstí 656/2, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2024, č. j. -278, ve znění usnesení ze dne 3. 6. 2024, č. j. -286, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14.532,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Českých Budějovicích směnečným platebním rozkazem ze dne 7. 12. 2022, č. j. -28, uložil žalovanému (M. S.) zaplatit žalobkyni (Oberbank AG) směnečný peníz ve výši 150.000 EUR s 6% úrokem od 26. 11. 2019 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 500 EUR a na náhradě nákladů řízení částku 268.796,33 Kč.

2. Rozsudkem ze dne 15. 3. 2023, č. j. -126, soud prvního stupně zamítl námitku své místní nepříslušnosti soudu a zrušil směnečný platební rozkaz v části ukládající žalovanému zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 28.182,11 Kč; ve zbývajícím rozsahu ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů námitkového řízení částku 113.256 Kč.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků.

4. Usnesením ze dne 19. 7. 2023, č. j. -201, soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil usnesením ze dne 21. 9. 2023, č. j. -219.

5. Soud prvního stupně následně (opětovně) vyzval žalovaného k úhradě soudního poplatku za odvolání podané proti rozsudku ze dne 15. 3. 2023, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení, a poučil jej též o následcích nesplnění poplatkové povinnosti. Usnesení bylo zástupci žalovaného doručeno 2. 10. 2023 (srov. č. l. 223 spisu).

6. Podáním ze dne 17. 10. 2023 (doručeným soudu téhož dne) požádal žalovaný znovu o přiznání osvobození od soudních poplatků.

7. Usnesením ze dne 1. 11. 2023, č. j. -234, soud prvního stupně zastavil řízení o opakované žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků pro překážku věci rozsouzené. Vrchní soud v Praze toto usnesení k odvolání žalovaného potvrdil usnesením ze dne 18. 1. 2024, č. j. -245.

8. Usnesením ze dne 26. 1. 2024, č. j. -250, soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 15. 3. 2023 pro nezaplacení soudního poplatku ( , o soudních poplatcích).

9. Obě naposledy označená usnesení (potvrzující usnesení odvolacího soudu a usnesení o zastavení odvolacího řízení) doručil soud prvního stupně zástupci žalovaného (společně) dne 31. 1. 2024 (srov. č. l. 250 spisu).

10. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 4. 2024, č. j. -278, ve znění usnesení ze dne 3. 6. 2024, č. j. -286, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. 1. 2024 (první výrok), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 14.628,90 Kč (druhý výrok) a rozhodl, že řízení se nepřerušuje (do rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti, kterou žalovaný podal proti usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 1. 2024) [třetí výrok].

11. Odvolací soud zdůraznil, že soud prvního stupně v usnesení ze dne 1. 11. 2023 již nerozhodoval věcně o přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť žalovaným podaná opakovaná žádost neobsahovala žádné skutečnosti vypovídající o zhoršení jeho majetkových poměrů, ale šlo jen o snahu prodloužit odvolací řízení. Takové jednání zneužívá ustanovení , (dále jen „ “) a nemůže proto požívat právní ochrany ( ). Postupem soudu prvního stupně (současným doručením obou usnesení) navíc ani nedošlo ke zkrácení práv žalovaného, když o jeho majetkových poměrech bylo pravomocně rozhodnuto a byla mu poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě soudního poplatku za odvolání proti rozsudku ze dne 15. 3. 2023. Soud prvního stupně by ostatně nepochybil ani tehdy, kdyby s procesním rozhodnutím o zastavení řízení o opakované žádosti žalovaného o přiznání osvobození odsoudních poplatků spojil též rozhodnutí o zastavení (odvolacího) řízení (proti rozsudku ze dne 15. 3. 2023) pro nezaplacení soudního poplatku. Pro přerušení řízení podle odvolací soud neshledal důvody, když projednání „ústavní stížnosti proti usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 1. 2024 není závislé na tom, že příslušné soudní rozhodnutí nabude právní moci“.

12. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

13. Dovoláním zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem, podle kterého v projednávané věci byly splněny předpoklady pro zastavení odvolacího řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že:

[1] Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán ( ); nejde (totiž) o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení ( ). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže. Šlo by o nepřípustnou revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků, jimiž mohlo být napadeno.

Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 99/2013 a 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 99/2013“ a „R 49/2014“).

[2] Vznik poplatkové povinnosti za (odvolací) řízení a splatnost poplatku (za odvolání) upravují ustanovení a , o soudních poplatcích, tak, že poplatková povinnost vzniká podáním odvolání a poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti.

K tomu srov. např. důvody usnesení ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. , , uveřejněného pod číslem 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[3] Žádost o osvobození od soudních poplatků lze s účinky zabraňujícími zastavení řízení pro nezaplacení poplatku dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích podat nejpozději v poslední den lhůty určené soudem pro jeho zaplacení.

Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[4] Nezmění-li se u účastníka (žadatele) poměry, ze kterých soud vycházel v usnesení, jímž zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, nemůže účastník důvodně uplatnit obranu proti (následnému) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založenou na argumentaci, že předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků splňuje (R 49/2014).

[5] V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae).

Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. , k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v R 99/2013.

[6] Postup soudu (při posuzování následné žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků) založený výlučně na hodnocení aktuálních poměrů žadatele a pomíjející závěry předchozího rozhodnutí, de facto znamená opětovné hodnocení skutečností, z nichž toto rozhodnutí vycházelo, a tedy nepřípustný přezkum jeho závěrů.

Srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. .

14. O tom, že v poměrech dané věci: a/ na straně žalovaného nedošlo ke změně majetkových poměrů (rozuměj oproti stavu majetkových poměrů žalovaného v době, kdy soudy rozhodovaly o jeho první žádosti o osvobození od soudních poplatků), které by odůvodňovaly přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání, b/ podání opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků na základě (totožných) důvodů, jež soudy v dané věci již (k první žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků) shledaly za nedostatečné, je (z hlediska ustanovení ) zneužitím procesního práva a c/ žalovaný měl reálnou možnost uhradit soudní poplatek za odvolání proti rozsudku ze dne 15. 3. 2023 (v soudem dodatečně poskytnuté lhůtě do 17. 10. 2023), tudíž d/ byly splněny podmínky pro zastavení řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 15. 3. 2023 pro nezaplacení soudního poplatku, nemá pochybnosti ani Nejvyšší soud.

15. Poukaz dovolatele na (v dovolání konkretizovaná) rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu hodnotí Nejvyšší soud – vzhledem k odlišnostem ve skutkových poměrech označených věcí – jako nepřípadný. V nyní projednávané věci bylo odvolací řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku (přes opětovnou výzvu k jeho úhradě) proto, žežalovaný svou poplatkovou povinnost nesplnil ani poté, co neuspěl se svou žádostí o přiznání osvobození od soudních poplatků. Řízení o jeho opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků pak bylo zastaveno pro překážku věci pravomocně rozsouzené, nikoli pro nedůvodnost samotné opakované žádosti. Za tohoto stavu již nebylo nutné, aby soudy opětovně vyzývaly žalovaného k úhradě soudního poplatku. Zvoleným postupem soudy nijak nezasáhly do práva účastníka řízení na soudní ochranu. K tomu srov. dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. .

16. Přípustnost dovolání nezakládají ani výhrady dovolatele, jimiž zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu o nepřerušení odvolacího řízení do rozhodnutí o ústavní stížnosti podané proti usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 1. 2024. Je tomu tak již proto, že v mezidobí Ústavní soud usnesením ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. , ústavní stížnost odmítl. Za tohoto stavu řešení dovoláním otevřené otázky postrádá jakýkoliv smysl (dovolání se stalo v tomto rozsahu bezpředmětným).

17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o větu první, a , neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 19. 9. 2024), která podle ustanovení , bodu 6., a a odst. 3 , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném v době poskytnutí právní služby, činí [z tarifní hodnoty ve výši 3.775.292,50 Kč (při kurzu České národní banky ke shora uvedenému datu 25,085 Kč/EUR, tj. 150.000 EUR = 3.762.750 Kč, plus 500 EUR = 12.542,50 Kč)] 11.710 Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ( a 3 ) v celkové výši 2.522,10 Kč, tak dovolací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení celkem částku 14.532,10 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu (exekuce).

V Brně dne 31. 3. 2025

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu