Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1657/2019

28 Cdo 1657/2019-295

USNESENÍ

Cisterciáckého opatství Porta Coeli,

1) Tišnovská dřevovýroba s.r.o.,

IČ 49432940, se sídlem v Tišnově, Ostrovec 1554, zastoupená JUDr. Evženem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně, Špitálka 434/23, a

2) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových,

IČ 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o určení vlastnického práva státu k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. prosince 2018, č. j. -260, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) se právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

nepřiznává

žádnému z účastníků.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (dle ) :

V záhlaví označeným rozsudkem ze dne 13. 12. 2018, č. j. -260, Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 19. 12. 2017, č. j. -156, ve výroku I., jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že výlučným vlastníkem pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (dále i jen „předmětný pozemek“) je Česká republika, a dále v nákladových výrocích IV. a V. (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), a zrušil nákladový výrok III. rozsudku soudu prvního stupně (výrok II. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky III. a IV. rozsudku odvolacího soudu). Odvoláním nenapadeným výrokem II. soud prvního stupně zastavil řízení o určení vlastnického práva České republiky k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Předestřel otázku, zda předpokladem určení vlastnického práva státu ve smyslu ustanovení , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „ “), je okolnost, že nárokovaný pozemek bude moci být následně oprávněné osobě vydán. Měl za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu, kterou citoval. Za odchylný od jím citované rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu považoval rovněž závěr odvolacího soudu, že prolomení blokačních účinků ustanovení , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (dále jen – „ “), odůvodňuje dobrá víra nabyvatele předmětného pozemku. Vytýkal, že v řešené věci nejsou dány ojedinělé, výjimečné a mimořádné okolnosti odůvodňující prolomení blokačních účinků uvedeného zákonného ustanovení a že odvolací soud postupoval formalisticky, čímž porušil jeho právo na soudní ochranu podle d. Namítal rovněž, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe tím, že mu neposkytl poučení podle , , jakož i tím, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení nepřistoupil k aplikaci uvedeného zákona.

Žalovaný 2) označil dovolání za nepřípustné a ztotožnil se s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud sice setrvává na názoru, že v řízení o určení vlastnického práva státu podle se primárně zkoumá, zda byla věc náležející do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností přede dnem nabytí účinnosti tohoto předpisu převedena na jinou osobu než stát v rozporu se zákonem, a že tedy v daném sporu zásadně nelze řešit další otázky, jež by byly významné až v eventuelně navazujícím řízení o vydání věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. , ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. , a ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. ), současně se však v rozhodovací praxi Nejvyššího i Ústavního soudu zdůrazňuje, že blokační účinky ustanovení chránících někdejší církevní majetek je výjimečně možné prolomit, svědčí-li pro to mimořádné důvody, které převažují nad zájmem církví a náboženských společností na restituci jejich historického vlastnictví (srovnej kupř. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. , ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. , a ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. , nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. , ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. , bod 31, a ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. , bod 16).

Konkrétně pak dovolací soud judikoval, že byl-li by v konkrétním případě ekonomický přínos založený vydáním dotčených nemovitých věcí oprávněné osobě dle zcela nepatrný v porovnání s obtížemi, jež by zpochybnění vlastnického práva k nim s ohledem na porušení blokačního zákonného ustanovení způsobilo dobrověrnému nabyvateli, mohlo by se vyslovení neplatnosti právních úkonů, jimiž bylo s těmito nemovitostmi disponováno, jevit rozporným s principem proporcionality (viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. , a dále kupříkladu rozsudky téhož soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. , a ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. , popřípadě jeho usnesení ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. ). Může-li však zhojení nezákonnosti vzniklé porušením zákazu převádět z majetku státu věci, jejichž původním vlastníkem byly církve, náboženské společnosti, řády a kongregace, opodstatňovat zanedbatelnost prospěchu, který by vydání daného statku mělo pro oprávněnou osobu, v porovnání s újmou, jež vznikne dobrověrnému nabyvateli, tím spíše musí být prolomení blokačních účinků alespoň potenciálně obhajitelné tam, kde vydání majetku oprávněné osobě vůbec možné není, a proti ochraně dobré víry nabyvatele tak nestojí hodnota v podobě zmírnění historických majetkových křivd vrácením odňatého majetku jeho původním vlastníkům (újmu nabyvatele nevyvažuje prospěch církevní právnické osoby, nýbrž jen majetkový zájem státu, který neplatnost převodu sám zapříčinil; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. ).

V řízení podle tedy zajisté není úlohou soudu z úřední povinnosti prověřovat, zda je sporný majetek způsobilý vydání oprávněné osobě. Pakliže jsou však do řízení vnesena jednoznačně vymezená a důkazně podložená tvrzení, dle nichž věci, o něž se vede spor, nejsou způsobilé vydání oprávněné osobě, nelze těmto skutkovým přednesům bez dalšího upřít relevanci, neboť v závislosti na konkrétních okolnostech případu (zejména při striktním zachování podmínky dobré víry osoby, na niž byl někdejší církevní majetek v rozporu s blokačními ustanoveními převeden) mohou opodstatňovat závěr, že je namístě prolomení zákazu dispozic s historickým vlastnictvím církví a zachování platnosti právního úkonu, jímž bylo s dotčenými statky disponováno (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. citovaný již výše).

Dovodil-li tedy odvolací soud, že v situaci, kdy byla prokázána dobrá víra původního nabyvatele i žalovaného 1) v to, že na ně byl předmětný pozemek převeden platně, jakož i existence okolností vylučujících vydání dotčeného pozemku žalující oprávněné osobě

–

nedostatek podmínek pro vydání předmětného nezemědělského pozemku (evidovaného v katastru nemovitostí jako ostatní plocha) vyžadovaných ustanovením a překážka zastavěnosti, resp. bezprostřední souvislosti, dotčeného pozemku se stavbami vlastněnými žalovaným 1), tvořícími průmyslový areál, ve smyslu ustanovení

–

je namístě prolomení zákazu dispozic s historickým vlastnictvím církví a zachování platnosti právního úkonu, jímž bylo s předmětným pozemkem v rozporu s ustanovením disponováno, nikterak se tím od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu (včetně té, na niž poukazuje dovolatel), na které není důvodu čehokoliv měnit, neodchyluje.

Kritizuje-li dovolatel, že mu odvolací soud neposkytl poučení ve smyslu a že svým formalistickým přístupem porušil jeho právo na spravedlivý proces dle d, dlužno uvést, že prostřednictvím těchto námitek předestírá vady řízení před soudy nižšího stupně. Takovýmito výtkami se ovšem Nejvyšší soud může zabývat jen tehdy, je-li dovolání shledáno přípustným ( ), přičemž toliko jejich prostřednictvím na přípustnost dovolání usuzovat nelze. Vytýkanými vadami řízení ostatně netrpí.

Pro poučení ve smyslu ustanovení zde totiž zjevně nebylo místa, když existence překážky naturální restituce ve smyslu ustanovení , jakož i nedostatek podmínek pro vydání nezemědělského pozemku ve smyslu ustanovení , byly v řízení nepochybně prokázány. Žaloba tak byla zamítnuta nikoliv z důvodu neunesení důkazního břemene, nýbrž na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu, jenž umožnil poskytnutí právní ochrany dobrověrnému nabytí pozemku. Účastníka přitom nelze poučovat o tom, že procesního úspěchu by snad mohl dosáhnout na jiném než za řízení zjištěném skutkovém základě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 90/2013, či jeho usnesení ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. , a ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. ). Závěry odvolacího soudu, respektující zákonnou úpravu a výše citovanou ustálenou judikaturní praxi, vystavěné na důkladně zjištěném skutkovém stavu věci a pečlivě odůvodněné v písemném vyhotovení rozsudku pak za projev porušení práv dovolatele na spravedlivý proces ve smyslu d dozajista označit nelze (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 1995, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 21/1995, či jeho usnesení ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. ).

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že předpoklady přípustnosti podaného dovolání ve smyslu ustanovení v posuzovaném případě naplněny nebyly.

Napadá-li dovolatel rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení (pokládaje otázku existence důvodů hodných zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení ), není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalovaného 2) patří paušální náhrada za podání vyjádření k dovolání ve výši 300 Kč dle , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu. Žalovanému 1) podle obsahu spisu v dovolacím řízení pak žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

, rozhodnutí Ústavního soudu na

www.usoud.cz

.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 7. 2019

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu