Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Nd 224/2019

30 Nd 224/2019-

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci péče o nezletilé AAAAA (pseudonym), narozenou XY a BBBBB (pseudonym), narozeného XY, oba bytem v XY, zastoupených opatrovníkem Městskou částí Praha 8, se sídlem v Praze 8, Zenklova 35/1, dětí matky J. R., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Kateřinou Kuncovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 75/48, a otce T. R., narozeného XY, trvale bytem v XY, adresa pro doručování XY, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o návrhu otce na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze takto:

Odůvodnění:

Ve věci péče soudu o nezletilé vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. podal otec (dále jen „navrhovatel“) žalobu pro zmatečnost, na obnovu řízení a dovolání směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2018, sp. zn. . Usnesením ze dne 19. 9. 2018, č. j. -12, Městský soud v Praze vyzval navrhovatele, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2018, č. j. -9460, s tím, že jinak dovolací soud řízení zastaví. V návaznosti na to Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 12. 2018, č. j. -74, rozhodl, že se navrhovateli nepřiznává osvobození od soudních poplatků (výrok I) a právní zástupce se mu neustanovuje (výrok II). Usnesením ze dne 11. 2. 2019, č. j. -111, Vrchní soud v Praze odmítl odvolání navrhovatele proti usnesení ze dne 11. 12. 2018, č. j. -74, neboť neobsahovalo podstatné náležitosti stanovené v Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 2. 2019, č. j. -114, rozhodl, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2018, č. j. -12, se potvrzuje (výrok I) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Navrhovatel posléze podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (podle , o soudech a soudcích) a odnětí věci Městskému soudu v Praze a Vrchnímu soudu v Praze a přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci a Krajskému soudu v Brně.

V podání ze dne 13. 5. 2019 vznesl navrhovatel námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, zejména senátu 2 Cmo ve složení: JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová, JUDr. Iva Horáková, JUDr. Jitka Malá, ve věci sp. zn. a UL 20/2019 a senátu 14 Cmo ve složení: JUDr. Olga Římalová, Mgr. Ing. David Bokr, Mgr. Kateřina Horáková, JUDr. Michaela Janoušková, ve věci sp. zn. UL 22/2019 až UL 27/2019. V této souvislosti navrhovatel odkázal na obsah sp. zn. St 7/2019 a přípisu, odpovědi na žádost o informace v souladu se , ze dne 15. 4. 2019 a uvedl, že vzniká zjevně nepřátelský vztah XY J. B. a tím celého Vrchního soudu v Praze, který výslovně odmítl opakovaně provést řádný zpětný přezkum přidělování jednotlivých věcí v souladu s rozvrhem práce soudu a neumožnil ho ani účastníkům řízení, včetně soudců výše uvedených senátů. Rozvrh práce Vrchního soudu v Praze tak navrhovatel považoval za absolutně nepřezkoumatelný. Současně navrhovatel odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2008, sp. zn. , v němž dospěl Nejvyšší soud k závěru o vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze (k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců krajského soudu) z důvodu, že žalobce v tamější věci podal žalobu mj. proti České republice – Vrchnímu soudu v Praze, přičemž i nynější navrhovatel poukázal, že v jiném řízení podal návrh na přistoupení dalších účastníků na straně žalované do řízení, přičemž jedním z takto označených žalovaných je Česká republika – Vrchní soud v Praze, tudíž s Vrchním soudem v Praze vede soudní spor.

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Olga Římalová, Mgr. Ing. David Bokr, Mgr. Kateřina Horáková a JUDr. Michaela Janoušková ve vyjádření k uplatněné námitce podjatosti uvedli, že k navrhovateli, ostatním účastníkům řízení, ani projednávané věci nemají žádný vztah.

Podle , jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. ).

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (například kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (například jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. , nebo ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. ).

Namítal-li otec, že označení soudci Vrchního soudu v Praze mají být vyloučeni pro svůj poměr k věci z důvodu, že otec podal proti České republice jednající prostřednictvím Vrchního soudu v Praze k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 žalobu, pak dlužno dodat, že závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2008, sp. zn. , na nějž otec ve své námitce poukazoval, byly překonány usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 65/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle jehož závěrů soudci soudu, jenž vystupuje za stát v občanském soudním řízení jako jeho organizační složka, nejsou bez dalšího (jen proto, že u takového sou­du působí) vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci. Tím méně mohou být pak vyloučeni jen proto, že je v jiném občanském soud­ním řízení veden spor se státem, za nějž vystupuje soud, u kterého tito soudci působí. V poměrech nyní projednávané věci (žaloby pro zmatečnost) navíc Vrchní soud v Praze jako účastník řízení (příslušná organizační složka státu) nevystupuje.

Obdobně nelze přisvědčit námitce otce, poukazuje-li na vztah mezi dotčenými soudci a předsedou Vrchního soudu v Praze. Podle recentní judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů vyloučení podle , jestliže by tyto důvody spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v témže oddělení či senátě [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2008, sp. zn. , ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. , ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. , 9. 5. 2001, sp. zn. , ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. , ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. (ústavní stížnost proti němu odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. ), a ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. ].

Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z obecných tvrzení otce popsaných výše nevypovídá (poměřováno ustanovením , 2 a 4 ) o jakémkoli důvodu pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Praze. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018 sen. zn. , a též judikaturu v něm citovanou, a to nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců, kteří nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům – jak vyplývá z jejich vyjádření – žádný z hlediska ustanovení významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Olga Římalová, Mgr. Ing. David Bokr, Mgr. Kateřina Horáková a JUDr. Michaela Janoušková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. UL 24/2019 ( ). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 7. 2019

Mgr. Vít Bičák předseda senátu