Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Nd 226/2019

30 Nd 226/2019-365

USNESENÍ

Odůvodnění:

Ve věci péče soudu o nezletilé vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. podal otec žalobu pro zmatečnost směřující proti vícero soudním rozhodnutím.

Podáním doručeným Městskému soudu v Praze dne 15. 4. 2019 (č. l. 306) podal otec návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích, o němž přísluší rozhodnout Vrchnímu soudu v Praze.

Podáním doručeným Vrchnímu soudu v Praze dne 13. 5. 2019 (č. l. 358) namítl otec podjatost soudců Vrchního soudu v Praze. Důvod pro vyloučení soudců otec spatřoval zejména v tom, že předseda Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslav Bureš má k němu zjevně nepřátelský vztah (a tím i „celý Vrchní soud“). Otec v minulosti poukázal na nesprávnost a neúplnost rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze, vyřízení stížnosti bylo vedeno pod sp. zn. , vyřízení žádosti o poskytnutí informace pak pod sp. zn. Si 141, 154 a 155/2019. Proti České republice – Vrchnímu soudu v Praze a proti JUDr. Jaroslavu Burešovi, předsedovi soudu, podal otec žalobu na ochranu osobnosti vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. . Otec rovněž připomenul obsah usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. , podle něhož lze soudce z řízení vyloučit i za situace, kdy ve věci je za žalovaného označována organizační složka státu (soud), u nějž dotčený soudce působí.

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Olga Římalová, Mgr. Ing. David Bokr, Mgr. Kateřina Horáková a JUDr. Michaela Janoušková ve vyjádření k uplatněné námitce podjatosti uvedli, že k navrhovateli, ostatním účastníkům řízení, ani k projednávané věci nemají žádný vztah.

Podle jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odst. 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odst. 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odst. 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odst. 4).

Podle o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu (odst. 1). Opožděně podanou námitku ( ) soud uvedený v odstavci 1 odmítne (odst. 2). Dokazování k prokázání důvodu vyloučení soudce (přísedícího) provede soud uvedený v odstavci 1 buď sám, nebo prostřednictvím dožádaného soudu. Neprovádí-li se dokazování, není třeba k rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 nařizovat jednání (odst. 3).

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. ).

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (například kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (například jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. , nebo ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. ).

Namítal-li otec, že soudci Vrchního soudu v Praze mají být vyloučeni pro svůj poměr k věci z důvodu, že otec podal proti České republice jednající prostřednictvím Vrchního soudu v Praze k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 žalobu, pak dlužno dodat, že závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2008, sp. zn. , na nějž otec ve své námitce poukazoval, byly překonány usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 65/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle jehož závěrů soudci soudu, jenž vystupuje za stát v občanském soudním řízení jako jeho organizační složka, nejsou bez dalšího (jen proto, že u takového sou­du působí) vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci. Tím méně mohou být pak vyloučeni jen proto, že je v jiném občanském soud­ním řízení veden spor se státem, za nějž vystupuje soud, u kterého tito soudci působí. V poměrech nyní projednávané věci (žaloby pro zmatečnost) navíc Vrchní soud v Praze jako účastník řízení (příslušná organizační složka státu) nevystupuje.

Obdobně nelze přisvědčit námitce otce, poukazuje-li na vztah mezi dotčenými soudci a předsedou Vrchního soudu v Praze. Podle recentní judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů vyloučení podle , jestliže by tyto důvody spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v témže oddělení či senátě [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2008, sp. zn. , ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. , ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. , 9. 5. 2001, sp. zn. , ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. , ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. (ústavní stížnost proti němu odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. ), a ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. ].

Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z obecných tvrzení otce popsaných výše nevypovídá (poměřováno ustanovením , 2 a 4 ) o jakémkoli důvodu pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Praze. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018 sen. zn. , a též judikaturu v něm citovanou, a to nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců, kteří nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům – jak vyplývá z jejich vyjádření – žádný z hlediska ustanovení významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Olga Římalová, Mgr. Ing. David Bokr, Mgr. Kateřina Horáková a JUDr. Michaela Janoušková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. ( ). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání ( věta druhá ).Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 7. 2019

Mgr. Vít Bičák

předseda senátu