Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4082/2018

26 Cdo 4082/2018-197

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobců a)K. K., narozené XY, a b)M. Š., narozeného XY, obou bytem XY, adresa pro doručování XY, obou zastoupených Mgr. Jiřím Švehlou, advokátem se sídlem v Praze 1, Pštrossova 1925/6, proti žalované S. P., narozené XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, zastoupené Mgr. Jaroslavem Hrozou, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 223/5, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2018, č. j. -112, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobcům každému jednou polovinou na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800 Kč k rukám Mgr. Jiřího Švehly, advokáta se sídlem v Praze 1, Pštrossova 1925/6 , do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 11. 2017, č. j. -59, zamítl návrh žalobců, aby žalovaná byla povinna vyklidit „pozemek parc. č. st. XY (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 191 m2, stavbu – budovu č. p. XY (objekt k bydlení), která je součástí tohoto pozemku, a dále pozemek parc. č. XY (zahrada) o výměře 108 m2, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm XY, na LV č. XY pro k. ú. a obec XY“ (dále jen „předmětné nemovitosti“, resp. „nemovitosti“); současně rozhodl o nákladech řízení.K odvolání žalobců Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 4. 2018, č. j. -112, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost předmětné nemovitosti vyklidit do dvou měsíců od právní moci rozsudku; zároveň rozhodl o nákladech účastníků řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) dospěl k závěru, že žaloba na vyklizení je důvodná, neboť žalovaná předmětné nemovitosti dosud nevyklidila a užívá je bez právního důvodu poté, co nájemní poměr založený nájemní smlouvou ze dne 1. 7. 2016 skončil na základě výpovědi z nájmu ze dne 21. 4. 2017 uplynutím tříměsíční výpovědní doby (ke dni 31. 7. 2017). S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu totiž dovodil, že výpověď se dostala do sféry dispozice žalované (oznámením o uložení na poště dne 25. 4. 2017), jestliže byla doručována na adresu jejího trvalého pobytu, která byla v nájemní smlouvě sjednána jako její doručovací adresa a kterou používala i ve styku s insolvenčním soudem, jenž řešil její úpadek.Dovolání žalované, které Nejvyšší soud České republiky projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále jen „ “, není přípustné podle , neboť předložená právní otázka (zda a kdy se doručovaná výpověď z nájmu dostala do sféry dispozice dovolatelky) již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena a od ustáleného řešení této otázky není důvod se odchýlit ani v posuzované věci.

Především nelze přehlédnout, že vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ( a 3 ) dovolatelka uplatnila rovněž nezpůsobilý dovolací důvod, jehož prostřednictvím se pokusila zpochybnit správnost zjištěného skutkového stavu (skutková zjištění rozhodná pro posouzení objektivní možnosti adresáta seznámit se s doručovanou výpovědí).

Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vyložil, že účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů (jakým je i výpověď z nájmu bytu) v režimu ( , , ve znění do 31. 12. 2013 – dále „obč. zák.“) předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice ( obč. zák.). Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. , ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , a ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. ). K uvedenému právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil také v rozhodnutích ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. , ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. , a ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. , v nichž rovněž dovodil, že nestanoví pro výpověď z nájmu bytu co do jejích hmotněprávních účinků jiný právní režim než pro ostatní jednostranné adresné hmotněprávní úkony. Není proto důvod bránit se tomu, aby se výklad uvedený shora vztahoval i na ni.S předestřenými právními názory se Nejvyšší soud ztotožňuje i v poměrech právní úpravy obsažené od 1. 1. 2014 v zákoně č. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Povaha výpovědi z nájmu bytu jakožto adresného jednostranného hmotněprávního jednání totiž zůstala nedotčena a i nadále platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě v okamžiku, kdy jí projev vůle dojde ( o. z.) - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. otázce sjednané doručovací adresy se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. , z něhož plyne, že v případě, kdy si smluvní strany ujednají, že se písemnosti budou dostávat do dispozice jedné z nich doručením na adresu třetí osoby, nelze tomuto autonomnímu projevu vůle upřít důsledky tímto zamýšlené – tedy jednoznačné určení místa, kde se smluvní strana hodlala seznamovat s písemnými projevy vůle druhé smluvní strany. Obdobně v usnesení ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. , vyslovil Nejvyšší soud názor, že členové družstva mohou s družstvem ujednat jinou doručovací adresu, než je místo jejich skutečného pobytu, a tuto tak fakticky učinit svou sférou dispozice. Skutečnost, že na takto sjednané doručovací adrese člen družstva nepřebírá poštu, jde k jeho tíži.Při zkoumání toho, zda měl adresát, který je jednou ze smluvních stran, objektivní možnost seznámit se s obsahem písemného právního úkonu, jenž mu byl doručován v rámci smluvního vztahu druhou stranou, je tak podle výše citovaných rozhodnutí třeba vycházet i z obsahu vůle projevené adresátem ohledně místa, které určil jako svou sféru dispozice, byť taková adresa není jeho skutečným pobytem a nezdržuje se na ní. Samotná skutečnost, že se adresát na adrese, kam byl písemný právní úkon doručován, nezdržoval, tedy neznamená, že objektivně neměl příležitost se s jeho obsahem seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. ).

Jestliže v projednávané věci na základě zjištěného skutkového stavu odvolací soud usoudil, že výpověď z nájmu byla dovolatelce (účinně) doručena na adresu trvalého pobytu, sjednanou jako doručovací adresu v nájemní smlouvě, a dostala se do její dispoziční sféry (proto, že na základě oznámení pošty ze dne 25. 4. 2017 objektivně nabyla možnost vyzvednout si zásilku obsahující dotčenou výpověď na poště a seznámit se tak s jejím obsahem dříve, než se nevyzvednutá zásilka vrátila zpět) a zároveň dovolatelka neuvedla žádný relevantní důvod, který by bránil tomu, aby si doručovanou písemnost na sjednané adrese vyzvedla (z obsahu spisu naopak vyplynulo, že dovolatelka s předmětnou adresou jako adresou pro doručování počítá, neboť ji sama uvedla u insolvenčního soudu), je jeho rozhodnutí výrazem standardní soudní praxe.Poukazuje-li dovolatelka na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. , a ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. , řeší uvedená rozhodnutí skutkově jinou situaci (nejde v nich o adresu sjednanou k doručování).

Dovolací soud konečně nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu“, tj. jakoby i jeho nákladové výroky. Podle však dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení přípustné není.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle odmítl pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

V souladu se závěry vyplývajícími z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, neboť přistoupil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě. Navíc nejsou-li splněny podmínky pro meritorní projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o možném odkladu vykonatelnosti jím napadeného rozsudku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, můžou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 23. 4. 2019

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu