Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3803/2017

27 Cdo 3803/2017-205

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva POKROK, se sídlem v Praze 8, Kollárova 157/18, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 00034398, zastoupeného JUDr. Alenou Šťastnou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 978/23, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) I. H., a 2) P. H., oběma zastoupeným Mgr. Davidem Novákem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 320/49, PSČ 128 00, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2017, č. j. -169, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění:

K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaným uložil povinnost vyklidit předmětný byt a vyklizený ho odevzdat žalobci do 15 dnů od zajištění přístřeší (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalovaní společné dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté k otázce doručování adresných jednostranných hmotněprávních úkonů se podává:

1) Účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu , (dále jen „obč. zák.“), předpokládá, že projev vůle dojde, respektive bude doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice ( obč. zák.). Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ pak nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Přitom není nezbytné, aby adresát skutečně nabyl povědomí o obsahu hmotněprávního úkonu, postačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. ). Druhé straně lze přitom zpravidla v obdobných vztazích doručit jakýmkoliv způsobem, který umožní dané osobě se s písemností obeznámit, například prostřednictvím držitele poštovní licence, pomocí každé fyzické osoby, která bude ochotna doručení provést, nebo osobním předáním druhé straně a podobně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. ).

2) Ujednaly-li si smluvní strany, že se písemnosti budou dostávat do dispozice žalobců doručením na adresu třetí osoby, nelze současně jejich autonomnímu projevu vůle upřít důsledky tímto zamýšlené - tedy jednoznačné určení místa, kde se žalobci hodlali seznamovat s písemnými projevy vůle druhé smluvní strany. Bylo na žalobcích, aby v zájmu ochrany svých práv případně usilovali o změnu doručovací adresy (viz opětovně usnesení sp. zn. ).

3) Oznamuje-li člen družstva námitku proti usnesení členské schůze tak, že ji v písemné podobě zašle družstvu prostřednictvím držitele poštovní licence, dostane se tato do sféry dispozice družstva dnem, kdy je adresátu držitelem poštovní licence předána, nebo - je-li adresátu držitelem poštovní licence oznámeno, že zásilka obsahující námitku je pro něj u držitele uložena - dnem, kdy si adresát může zásilku poprvé vyzvednout (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. ; srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. ).

4) Zašle-li akciová společnost v zákonné lhůtě doporučenou zásilkou pozvánku na valnou hromadu na adresu akcionáře uvedenou v seznamu akcionářů, učiní k zajištění práva akcionáře zúčastnit se valné hromady vše, co po ní lze spravedlivě požadovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. ; srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2008, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 22/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

5) Akciová společnost není povinna provést změnu adresy akcionáře v seznamu akcionářů jen na základě skutečnosti, že akcionář přebírá poštu na jiné adrese, než je v seznamu uvedena. Nepožádal-li akcionář, aby společnost poté, co se změnila jeho adresa, promítla tuto změnu do seznamu akcionářů, ač takovou možnost měl, zanedbal sám ochranu svých práv a takové zanedbání nelze interpretovat v neprospěch společnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. , v poměrech společnosti s ručením omezeným pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. , a ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. ).

Uvedené závěry se uplatní obdobně i v poměrech projednávané věci, při doručování písemností zasílaných členům družstva v průběhu procesu jejich vyloučení z družstva (výstrahy před vyloučením, oznámení o vyloučení z družstva ad.).

Jinak řečeno, ze shora citované ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu plyne, že si členové družstva mohou s družstvem ujednat jinou doručovací adresu, než je místo jejich skutečného pobytu (a to i adresu bydliště třetí osoby, např. podnájemce), a tuto tak fakticky učinit svou sférou dispozice. Skutečnost, že si na takto sjednané doručovací adrese člen družstva nepřebírá poštu, jde k jeho tíži. Družstvo není povinno zasílat písemnosti na adresu místa, v němž se člen zdržuje, i když je mu známa, určil-li člen jako doručovací adresu jinou adresu a nepožádal-li o její změnu.

V projednávané věci dovolatelé v písemné žádosti o schválení smlouvy o podnájmu bytu ze dne 10. 2. 2004 zaslané žalobci uvedli jako „kontaktní adresu člena (bytového) družstva“ adresu předmětného bytu. Závěr odvolacího soudu, podle něhož bylo rozhodnutí o vyloučení dovolatelů z družstva dovolatelům řádně doručeno na jimi sdělenou doručovací adresu (adresu předmětného bytu), přičemž je nerozhodné, že na této adrese nebydleli dovolatelé, nýbrž podnájemce, je zcela v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu, jakož i s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. , na něž poukazují dovolatelé.

Poukaz dovolatelů na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. , není přiléhavý; v tomto rozhodnutí soud neřešil otázku sjednání doručovací adresy odlišné od adresy skutečného bydliště adresáta (ze skutečnosti, že nájemci se na doručovací adrese zdržovali, Nejvyšší soud nečinil podmínku řádného doručení výpovědi z nájmu bytu).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění (účinné do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 26. 6. 2018

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu