Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 138/2019

-161

USNESENÍ

S.A. ZIEGLER FRANCE

J. N.

, narozenému dne XY, podnikajícímu pod názvem XY, identifikační číslo osoby XY, se sídlem XY, zastoupenému JUDr. Josefem Šťastným, advokátem se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, pro 130 585,95 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. června 2018, č. j. -135, t a k t o :

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Strakonicích (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 1. 11. 2017, č. j. -111, zastavil řízení o návrzích povinného na odklad a zastavení exekuce vedené na základě pověření Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 16. 9. 2015, č. j. -38, u soudního exekutora JUDr. Jiřího Komárka, Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou, pod sp. zn. 038 EX 780/15-44. Řízení bylo zastaveno z důvodu překážky věci rozhodnuté, neboť povinný podal podle zjištění soudu totožný návrh, o kterém bylo již rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 2. 2016, č. j. -53, ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále „odvolací soud“) ze dne 29. 9. 2016, č. j. -76 (dovolání povinného bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, č. j. -98, odmítnuto).

Odvolací soud usnesením ze dne 25. 6. 2018, č. j. -135, usnesení soudu prvního stupně potvrdil; ztotožnil se s právním závěrem v otázce existence překážky věci rozhodnuté ( ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů - dále vesměs „“), jelikož povinný v posledním návrhu neuvedl žádné nové skutečnosti ke svým poměrům. Uvedl dále, že prováděnou exekuci nelze považovat za zjevně bezúspěšnou, byla-li doposud činností exekutora vymožena částka 121 668,20 Kč.

Povinný v podaném dovolání namítá nesprávné právní posouzení věci (ve smyslu ) s upřesněním, že soudy obou stupňů se odmítly jeho návrhem věcně zabývat, neboť odvolací soud v řízení o prvním návrhu povinného na zastavení exekuce takový návrh označil za předčasný, nebyla-li ještě skončena přípravná fáze exekučního řízení, a druhý (nyní posuzovaný) návrh zase považuje za neprojednatelný pro překážku věci rozhodnuté. Přípustnost dovolání podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále vesměs „“, staví dovolatel na předpokladu, že napadeným rozhodnutím se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2012, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2011, sp. zn. .

Oprávněná se k dovolání povinného vyjádřila podáním ze dne 8. 11. 2018 tak, že je považuje za účelové, snažící se odvrátit exekuci, na jejímž provedení oprávněná nadále trvá.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz ) věc projednal podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem exekučního řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné ( ).

Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře opakovaně vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. ). Nedílným předpokladem pro řádné naplnění výše uvedeného je skutečnost, že dovolatelem namítaný rozpor rozhodovací praxe dovolacího soudu s napadeným rozhodnutím nesmí být toliko zdánlivý, nýbrž svým obsahem či právními závěry musí být posuzovaná rozhodnutí ve skutečném (objektivním) rozporu.

Právní závěry Nejvyššího soudu, na nichž povinný vymezuje hledisko přípustnosti dovolání a k nimž přiřazuje konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, jsou relevantní za situace, kdy soud rozhoduje o návrhu povinného na zastavení exekuce podle ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2016, sp. zn. , má soud povinnost rozhodnout o návrhu povinného na zastavení exekuce podle ustanovení , jestliže tomuto návrhu exekutor nevyhoví (viz rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2006, sp. zn. , a ze dne 27. října 2010, sp. zn. ); k tomu si vyžádá zprávu exekutora, které kroky hodlá učinit za účelem vymožení plnění uloženého exekučním titulem. Obdobný závěr představuje i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2011, sp. zn. , podle něhož podá-li povinný návrh na zastavení exekuce podle , soud si od exekutora vyžádá zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, popřípadě jaká je jeho hodnota a jaké jsou náklady exekuce, a dále stanovisko exekutora k návrhu na zastavení exekuce; na podkladě takto zjištěných skutečností pak posoudí důvodnost návrhu. Také (v neposlední řadě) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2012, sp. zn. , zásadně připouští možnost zastavení exekuce na základě ve spojení s ex. řádu, jestliže průběh výkonu rozhodnutí naznačuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.

Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu však zároveň v obecné rovině vyplývá, že věcnému projednání návrhu na zastavení exekuce může bránit překážka věci pravomocně rozhodnuté (srov. usnesení ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. , usnesení ze dne 21. února 2017, sp. zn. , usnesení ze dne 6. června 2017, sp. zn. , a usnesení ze dne 27. února 2014, sp. zn. ).

Zmíněný nedostatek podmínky řízení

(rei iudicatae)

může v exekučním (vykonávacím) řízení o návrhu povinného na (částečné) zastavení exekuce nastat tehdy, má-li být v témžeexekučním (vykonávacím) řízení projednávána stejná věc, o níž již v tomto řízení bylo pravomocně rozhodnuto. Totožnost věci je dána jednak stejnými účastníky řízení a jednak stejným skutkovým základem (stejným důvodem vyplývajícím ze stejných skutkových tvrzení) projednávané věci. Jestliže tedy soud dřívější návrh na (částečné) zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) zamítl, představuje jeho usnesení překážku věci pravomocně rozhodnuté, byl-li nový návrh na (částečné) zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) podán za stejných skutkových okolností jako návrh, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2017, sp. zn. ). Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek, který byl předmětem původního řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává i tehdy, jestliže skutek byl soudem v původním řízení posouzen po právní stránce nesprávně nebo neúplně (srov. např. usnesení ze dne 27. února 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 5. prosince 2006, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 84/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek ze dne 5. dubna 2001, sp. zn. ).

Rozpor s výše uvedenými závěry dovolacího soudu o způsobu rozhodování ve věci návrhu na zastavení exekuce podle by tak bylo možno namítat pouze tehdy, jestliže byl (je) posuzován po skutkové stránce nový návrh na zastavení exekuce, resp. došlo k zahájení řízení o návrhu, o němž je exekuční soud povinen věcně rozhodnout. Zkoumaná věc takovým případem není, neboť při porovnání návrhů dovolatele na zastavení exekuce ze dne 8. 12. 2015 a ze dne 2. 10. 2017 je zjevné, že navrhovatel žádná nová tvrzení ke svým poměrům nenabízí (návrhy obsahují totožné formulace či celé věty, naopak přítomen není jakýkoli údaj o případné změně poměrů dovolatele či odkaz na skutečnost, že uběhlo delší časové období od započetí přípravné fáze exekučního řízení). Neobstojí ani námitka, že o návrzích povinného nebude věcně rozhodnuto, neboť první návrh povinného byl tímto způsobem vyřízen (se zřetelem k tehdejšímu rozhodnému skutkovému stavu) a povinnému je

pro futuro

možnost navrhnout zastavení exekuce podle - za podmínky vylíčení nikoli bezvýznamné změny poměrů - zachována. Rozhodnou změnu může ostatně přivodit i činnost exekutora, který ukončí přípravnou fázi exekučního řízení s výsledkem, že není možno povinnému postihnout majetek v rozsahu, jenž by stačil k pokrytí nákladů exekučního řízení.

K případným vadám řízení před odvolacím soudem či před soudem prvního stupně by dovolací soud přihlédl pouze u přípustného dovolání (srov. větu druhou ); dovolatel své námitky v tomto smyslu ani neformuloval.

Hlediskem ustanovení uvedené závěry znamenají, že dovolatel nevystihl předpoklad přípustnosti dovolání (v důsledku toho se míjí i s důvodem dovolání) a dovolací soud proto bez jednání (viz věta první ) dovolání podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 3. 2019

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu