Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4396/2011

U S N E S E N Í

České pojišťovny a.s.

1) Ing. J. K.

, zastoupenému JUDr. Ing. Jiřím Malantou, advokátem se sídlem v Brně, Wurmova 16, a

2) Ing. D. P.

, za účasti manželky prvního povinného M. K., pro 3.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání prvního povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2011, č. j. - 128, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Brně shora označeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2010, č. j. - 107, jímž zamítl návrh prvního povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 1. 6. 2006, č. j. - 33, podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2005, sp. zn. , pravomocného dne 7. 2. 2006, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 3.000.000,- Kč, pro náklady oprávněné a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Odvolací soud zjistil, že exekuční titul byl sice změněn rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. ve výroku o trestu, nikoliv však ve výroku o náhradě škody. Odůvodnil-li tedy první povinný návrh na zastavení exekuce tím, že podal návrh na obnovu trestního řízení, o němž dosud nebylo rozhodnuto, nejedná se o žádný ze zákonných důvodů pro zastavení exekuce, neboť takový návrh nemá vliv na právní moc a vykonatelnost exekučního titulu.

Proti usnesení odvolacího soudu podal první povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , a uplatňuje důvody uvedené v a b) , přičemž „napadá i výrok nalézacího soudu o náhradě škody“. Namítá, že Krajský soudu v Brně v odůvodnění rozsudku ze dne 4. 3. 2005, sp. zn. , odkázal, pokud jde o povinnost k náhradě škody, na tr. řádu, dovolací soud vycházel z tohoto zákona, a to v tom smyslu, aby obžalovaní „podle svých sil nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili“. Přes tento názor dovolacího soudu v trestním řízení setrvaly soudy obou stupňů i soudní exekutor na dovolatelově povinnosti k zaplacení celé částky bez jakéhokoliv zkoumání jeho schopnosti (jeho sil) pro splnění uložené povinnosti. V této souvislosti poukazuje na svoji nepříznivou sociální a finanční situaci, a žádá dovolací soud, aby zohlednil jeho nemožnost uloženou povinnost splnit, jelikož jeho majetek takovou hodnotu nemá, a pobírá jen starobní důchod. Navrhl, aby dovolací soud rozhodl tak, že „v dalším řízení o náhradě škody“ bude postupováno ve smyslu trestního zákona, tj. s přihlédnutím k jeho reálným možnostem (silám) náhradu škody oprávněné zaplatit, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a „soudům nižších stupňů přikázáno“, aby v exekučním řízení respektovaly zásadu přiměřenosti sil povinného k náhradě škody, kterou trestným činem způsobil, a dále, aby povolil odklad „výkonu rozhodnutí o exekuci na jeho majetek do doby dokončení soudního řízení o vydání bezdůvodného obohacení, vedeného společností MORAVA BM, a.s. proti společnosti KOWA, s.r.o.“ (resp. toto řízení dovolatel teprve hodlá zahájit).

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 a dospěl k závěru, že dovolání podle , odst. 2 ve spojení s není přípustné.

Dovolatel žádné otázky, jež by měly činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ( ), v dovolání nevymezil, a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde. Takovou zásadní právní otázkou nemohou být výhrady, jimiž první povinný zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu (výslovně napadá výrok nalézacího soudu o náhradě škody). Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud v exekučním řízení není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučních titulů (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nepříznivé majetkové poměry mohou být při splnění zákonem stanovených podmínek důvodem k odkladu exekuce, popř. k zastavení exekuce podle (a ), podle něhož výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů. Z tohoto důvodu ovšem první povinný návrh na zastavení exekuce u soudu prvního stupně nepodal a tvrzení o své nemajetnosti uplatnil až v dovolacím řízení - dovolací soud se tudíž touto námitkou taktéž nemohl zabývat.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , není dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s přípustné. Nejvyšší soud je proto podle a odmítl.

O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. února 2012

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu