Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2387/2018

-127

USNESENÍ

Metropolitní kapitula sv. Víta v Praze

Česká republika – Státní pozemkový úřad

, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. března 2018, č. j. -106, t a k t o :

Dovolání

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ) :

Žalobkyně napadla dovoláním v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek pro uznání Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 10. 2017, č. j. -90, jímž došlo k nahrazení projevu vůle žalované k uzavření dohody o vydání nemovitých věcí ve smyslu , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „“), a to konkrétně pozemků č. parc. a č. parc. st. v katastrálním území K., a žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni 11.787,50 Kč na náklady prvostupňového řízení, změněn tak, že se rozsudek pro uznání nevydává.

Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřovala v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázek vymezení podmínek, za nichž lze žalobě vyhovět rozsudkem pro uznání ve smyslu ust. a Nesprávné právní posouzení věci spatřovala zejména v tom, že odvolací soud nepřípustně rozšířil podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, dovozoval-li, že v posuzované věci nejsou naplněny, když v žalobě absentují významná skutková tvrzení (týkající se charakteru dovoltelkou nárokovaných pozemků a rozsahu, v němž se jejich vydání domáhá), ačkoliv dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu postačí, je-li žaloba projednatelnou ve smyslu ust. Předestřela rovněž otázku, zda pro hodnocení splnění zákonných podmínek vydání kvalifikované výzvy ( ), konkrétně podmínky, že její vydání vyžadují okolnosti případu, je relevantním jednání žalované předcházející zahájení řízení před soudem prvního stupně. Ve vztahu k oběma předestřeným otázkám odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. .

Žalovaná se ztotožnila se závěry odvolacího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „“.

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( věty první ), odmítl podle ustanovení věty první , neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je totiž třeba poměřovat hledisky uvedenými v , z nichž však žádné naplněno není, neboť relevantní, dovolatelkou vymezené otázky procesního práva, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, přičemž Nejvyšší soud neshledal důvody k jejich jinému právnímu posouzení.

Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že formálními předpoklady vydání rozsudku pro uznání ve smyslu ust. a jsou toliko zákonné podmínky, za nichž tato fikce nastává; jsou-li tyto předpoklady splněny, právní posouzení věci se omezuje již jen na to, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír, případně o jinou věc, v níž zákon vydání kvalifikované výzvy vylučuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. , ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. , a ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. ).

Podmínkou pro vydání kvalifikované výzvy je, že ji vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu, případně, že bylo o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, anebo nebylo vyhověno výzvě podle Povahou věci se rozumí skutková či právní obtížnost věci, která si vyžaduje kvalifikovanou přípravu jednání; okolnosti případu jsou vymezeny skutečnostmi doprovázejícími konkrétní spor bez ohledu na jeho složitost po stránce skutkové nebo právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 65/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. ).

Základním předpokladem založení fikce uznání nároku podle ust. je pak okolnost, že se žalovaný ve stanovené lhůtě na výzvu soudu bez vážného důvodu písemně kvalifikovaně nevyjádří, ani nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. ). Dalšími předpoklady fikce uznání jsou absence takového nedostatku podmínek řízení, pro který by řízení muselo být zastaveno a absence vad žaloby bránících pokračování v řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 25/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. , ze dne 27. 2. 2006, sp. zn. , a dovolatelkou citovaný rozsudek téhož soudu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. ).

Ve vztahu k vadám žaloby ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu z 15. 10. 2002, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 209/2002, usnesení Nejvyššího soudu z 18. 6. 2003, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 135/2003). Fikce uznání nároku je vyloučena též v případě vnitřního rozporu žalobou předestíraných skutečností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. ).

Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu věty druhé rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Jde o ty skutečnosti, které, budou-li v řízení prokázány, povedou k závěru, že požadavek žalobce vyjádřený v žalobním petitu je opodstatněný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. , a ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. ). Rozsudkem pro uznání se pak nahrazuje nespornost skutkových tvrzení ve smyslu , tedy namísto skutkových zjištění, která jsou výsledkem dokazování z podnětu účastníků řízení, jsou tu „uznaná“ žalobní tvrzení. S ohledem na účinky právních důsledků fikce uznání nároku je soud povinen dbát na kvalitu žaloby, tak, aby především obsahovala všechna právně významná skutková tvrzení, z nichž se odvíjí uplatněný nárok (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. ; z literatury srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 788).

Jestliže tedy odvolací soud v posuzovaném případě, kdy z žalobních tvrzení není zřejmé, zda součást původního církevního historického majetku ( ) tvořily nárokované pozemky (parcela č. a stavební parcela č. v katastrálním území K.) v celém svém rozsahu nebo jen v určité části (viz žalobní formulace „části původních PK pozemků v původním vlastnictví žalobkyně zasahují do pozemků KN parc. č. a st. v katastrálním území K.“) a kdy požadavek žalobkyně na vydání stavební parcely č. bez bližšího vysvětlení, zda, případně v jakém rozsahu a jakými stavbami, je zastavěna, nasvědčuje tomu, že by mohlo jít o pozemek přinejmenším zčásti zastavěný, a tudíž dotčený zákonným výlukovým důvodem ( ), v důsledku čehož právně významná žalobní tvrzení o podmínkách, za nichž lze vyhovět žalobě na nahrazení projevu vůle ve smyslu ust. citovaného zákona, jest míti za neurčitá, resp. neúplná, a tudíž beze zbytku neopodstatňující uplatněný nárok, uzavřel, že podmínky vyhovění žalobě rozsudkem pro uznání ( a st. 3 ) naplněny nejsou, nijak se tím neodchýlil od výše uvedené rozhodovací praxe dovolacího soudu (na níž není důvodu čehokoliv měnit), ani dovolatelkou citované judikatury (jež ve vztahu k otázce vad žaloby vymezuje toliko obecné podmínky vyhovění žalobě rozsudkem pro uznání ve smyslu citovaných ustanovení).

Zodpovězení další dovolatelkou předestřené otázky (interpretace podmínky vydání usnesení ve smyslu ust. § 114b odst. 1 spočívající v tom, že jej vyžadují okolnosti případu) bylo by pak toliko akademické, neboť napadené rozhodnutí na něm již nezávisí (vyřešení předložené otázky nemůže mít vliv na věcnou správnost pro rozhodnutí věci stěžejního právního závěru o nedostatku podmínek vyhovění žalobě rozsudkem pro uznání, jenž obstojí bez ohledu na důvodnost dovolatelkou prostřednictvím dotčené otázky artikulovaných námitek), pročež jejím prostřednictvím na přípustnost dovolání usuzovat nelze ( ). Ničeho na tom pak nemůže změnit ani okolnost, že úvaha odvolacího soudu o nutnosti kumulativního splnění podmínek vydání usnesení ve smyslu ust. 114b odst. 1 (závěr, že ačkoliv povaha věci v posuzovaném případě vydání kvalifikované výzvy odůvodňovala, okolnosti případu nikoli, a tudíž zákonné podmínky jejího vydání splněny nebyly) – i s ohledem na výše odkazovanou judikaturu – zjevně neobstojí, když i ze samotné dikce citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že uvedené podmínky mohou být naplněny alternativně.

Z výše uvedených důvodů je tedy zřejmé, že předpoklady přípustnosti dovolání v posuzovaném případě naplněny nejsou ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. , jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný

V Brně dne 4. 9. 2018

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu