Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2873/2018

28 Cdo 2873/2018-279

USNESENÍ

M. H.

,

P., zastoupeného Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti žalované

České republice – Státnímu pozemkovému úřadu

, IČO: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o vydání náhradního pozemku, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2018, č. j. -195, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388 Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Dolečka do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í : (dle )

V záhlaví označeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 19. prosince 2017, č. j. -131, vydaný na základě fikce uznání žalobou uplatněného nároku ( ); tímto rozsudkem bylo žalované uloženo uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu identifikovaného pozemku (parc. č. v k.ú. K. u R.) jako náhradního za původní pozemky, které nebylo možno oprávněné osobě vydat pro zákonem stanovenou překážku ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o půdě“).

Dovolání, jímž rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná, Nejvyšší soud odmítl (podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “), neboť není přípustné. Nejvyšší soud tak rozhodl proto, že dovoláním napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí vypočtených v a dovolání proti němu není přípustné ani podle , neboť právní otázky označené dovoláním, na nichž závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se tu končí odvolací řízení, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a Nejvyšší soud neshledal důvody k jinému posouzení těchto dovolacím soudem již vyřešených právních otázek.

V rozhodovací praxi dovolacího soudu není pochyb o tom, že i v řízení o žalobě na nahrazení projevu vůle k převodu náhradních pozemků ve smyslu lze rozhodnout ve věci rozsudkem pro uznání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. ).

Formálními předpoklady vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání jsou předpoklady, za nichž tato fikce nastává; jsou-li splněny, právní posouzení věci se omezuje v zásadě jen na to, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír nebo jinou věc, v níž je vyloučeno vydání kvalifikované výzvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2013, sp. zn. ).

Základním předpokladem založení fikce uznání nároku podle je pak okolnost, že se žalovaný ve stanovené lhůtě na výzvu soudu bez vážného důvodu písemně kvalifikovaně nevyjádří, ani nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. ,

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. ). Fikce uznání tedy nastává také v případě, že žalovanému ve vyjádření brání okolnosti, které by mohly být vážným důvodem bránícím žalovanému v podání kvalifikovaného vyjádření, jestliže soudu existenci těchto okolností ve lhůtě nesdělí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. ), nejde-li o tak vážný důvod, že mu brání sdělit soudu i tuto skutečnost (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. ).

Jelikož se žalovaná v projednávané věci ke kvalifikované výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila a ani nesdělila vážný důvod, který jí v tom bránil, nastala v dané věci uplynutím stanovené lhůty fikce uznání žalobou uplatněného nároku ( ). Na uvedeném závěru nic nemění ani argumentace dovolatelky, že v řízení nebyla „obstrukčně pasivní“, nesnažila se taktizovat ani nepůsobila průtahy. Rozhodující pro založení fikce uznání je totiž objektivní skutečnost, že byla vydána kvalifikovaná výzva, k níž se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ani soudu nesdělila, že jí ve vyjádření brání vážný důvod. Naplnění předpokladu vydání kvalifikované výzvy spočívajícího ve skutečnosti, že její vydání vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu, uvedenými námitkami dovolatelka nezpochybňuje. Bez významu je okolnost, že se žalovaná ke kvalifikované výzvě nevyjádřila v důsledku svého určitého pochybení, jemuž nelze přikládat žádný význam (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. ). V poměrech projednávané věci je pak nepřípadný i odkaz dovolatelky na nález Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , nejenom proto, že – na rozdíl od věci řešené odkazovaným nálezem – v dané věci byl postup soudu vůči žalované zcela předvídatelný a nikoliv matoucí, nýbrž i proto, že žalovaná také není právním laikem a má (či měla by mít) k dispozici příslušný odborný aparát o dostatečné kapacitě.

K námitkám dovolatelky, že se soud prvního stupně nezabýval, a bez vyjádření žalované nemohl zabývat, otázkou aktivní věcné legitimace žalobce (argumentačně doprovázené odkazem na tu rozhodovací praxi dovolacího soudu, dle níž oprávněné osoby mohou nárok na vydání náhradního pozemku uplatnit žalobou toliko v případě tvrzení a prokázání liknavosti či svévole žalované a aktivního přístupu oprávněné osoby k uspokojení restitučního nároku), sluší se pak odkázat na ustálenou relevantní rozhodovací praxi dovolacího soudu, dle níž věcná legitimace, jakožto hmotněprávní institut, nepatří mezi předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání a není proto pochybením soudů, nezabývaly-li se detailně touto otázkou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2006, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2008, sp. zn. ). V žalobě musí být toliko vylíčeny rozhodující skutečnosti, které, budou-li v řízení prokázány, povedou k závěru, že požadavek žalobce vyjádřený v žalobním petitu je opodstatněný; touto skutečností v řízení ve věci o poskytnutí náhradního pozemku je, mimo jiné, liknavý, svévolný či diskriminační postup žalované a aktivní přístup oprávněné osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. ). Z odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů se ovšem podává, že ani vylíčení těchto rozhodujících skutečností žaloba nepostrádá, a to včetně tvrzení o aktivním přístupu žalobce (jenž uváděl, že se zúčastnil veřejné nabídky náhradních pozemků), a o okolnostech, z nichž se dovozuje svévole žalované (bylo-li žalobcem tvrzeno, že s ním žalovaná odmítla uzavřít smlouvu o převodu náhradního pozemku navzdory tomu, že byl v nabídkovém řízení úspěšný, kdy hodnota požadovaného pozemku byla nepatrná k výši jeho restitučního nároku).

Předpokladem vydání rozsudku pro uznání pak není, aby žalobce svá tvrzení prokázal (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. ), tedy nerelevantní v tomto směru je pak argumentace dovolatelky, že tvrzená liknavost či svévole při uspokojování žalobcova restitučního nároku dána nebyla.

Z uvedeného plyne závěr o nepřípustnosti dovolání, jež tedy Nejvyšší soud bez jednání ( věty první ) odmítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení věty první, a v situaci, kdy k nákladům (oprávněného) žalobce, jenž se prostřednictvím svého zástupce vyjádřil k podanému dovolání, patří odměna advokáta za zastupování v dovolacím řízení ve výši 2.500 Kč [ , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovenou paušální částkou 300 Kč ( advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad ( ) ve výši 588 Kč.

Shora odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná i na internetových stránkách Nejvyššího soudu (

www.nsoud.cz

).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 9. 2018

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu