Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1276/2010

U S N E S E N Í

PHL - G.E.N. s.r.o.

,

se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1062/58, IČ: 28162684, zastoupené JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, proti žalovanému

M. P.

, zastoupenému Mgr. Markétou Hlucháňovou, advokátkou se sídlem v Praze 7 – Troji, Trojská 69/112, o zaplacení částky 576.861,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2009, č. j. -128, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám JUDr. Michala Žižlavského, advokáta se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se domáhala (písemným podáním učiněným v elektronické podobě na elektronickém formuláři podepsaném zaručeným elektronickým podpisem - a 5 ve spojení s , , ve znění před novelou provedenou /dále jen „ před novelou“/, aby jí žalovaný zaplatil částku 576.861,50 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného a úhrad za služby poskytované při užívání tam specifikovaných nebytových prostor a dále z titulu smluvní pokuty.

Okresní soud v Kladně (dále též jen „soud prvního stupně“) – poté, co byl v důsledku včas podaného (blanketního) odporu zrušen jeho elektronický platební rozkaz ze dne 18. září 2008, č. j. -49 – rozsudkem pro uznání ze dne 24. srpna 2009, č. j. -85, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 576.861,50 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Při vydání uvedeného rozsudku pro uznání postupoval soud prvního stupně podle a 2 před novelou a usnesením ze dne 25. června 2009, č. j. -81, vyzval žalovaného (dále jen „výzva soudu prvního stupně“), aby se ve věci písemně vyjádřil. Jelikož žalovaný se ve stanovené lhůtě třiceti dnů nevyjádřil a ani v této lhůtě nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání, rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání ( ve spojení s ustanovením před novelou).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. prosince 2009, č. j. -128, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně z hlediska zákonem připuštěných odvolacích důvodů ( a před novelou) a neshledal odvolání žalovaného opodstatněným.

Proti rozsudku odvolacího soud podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a odst. 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). K dovolání se žalobkyně písemně vyjádřila prostřednictvím svého advokáta.

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že v daném případě rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo zrušující rozhodnutí odvolacího soudu) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( věta za středníkem ).

Podle před novelou vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ( , 2 před novelou), a věcí uvedených v a před novelou, místo výzvy podle před novelou, nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší 30 dnů od doručení usnesení ( před novelou). Toto usnesení nelze vydat nebo doručit po prvním jednání ve věci, nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba a lze jej doručovat výhradně do vlastních rukou, náhradní doručování je vyloučeno ( a 4 ). Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na tuto výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku ( ) musí být poučen ( před novelou).

Podle před novelou rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal ( ). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání ( před novelou).

Podle před novelou u odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v před novelou a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání ( ). Podle před novelou odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.

Z citované zákonné úpravy vyplývá, že přezkoumání rozsudku pro uznání je možné – vedle vad uvedených v před novelou – jen z hlediska naplněnosti všech zákonem stanovených předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu před novelou. V případě, že rozsudek pro uznání byl vydán na základě fikce uznání ( před novelou), jsou formálními předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání předpoklady, za nichž tato fikce uznání vzniká ( před novelou). Jsou-li tyto předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání splněny, právní posouzení věci se omezuje již jen na to, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír, zda nejde o některou z věcí vypočtených v před novelou a zda nejde o řízení, které je podle před novelou koncentrováno ze zákona. V odvolacím řízení jsou vyloučeny ty odvolací důvody, které míří do správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. října 2004, sp. zn. , ze dne 1. prosince 2004, sp. zn. , a ze dne 20. ledna 2005, sp. zn. ). V usneseních z 20. března 2003, sp. zn. , ze 17. prosince 2003, sp. zn. , a z 13. října 2004, sp. zn. , totiž Nejvyšší soud dovodil, že vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování a jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce, že žalovaný uznává nárok, který je proti němu žalobou uplatňován ( před novelou), je soud povinen rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle této zákonné fikce uznání (která je vlastně sankcí za nečinnost žalovaného). Činí tak bez ohledu na to, zda žalobní tvrzení jsou podložena důkazy a zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku. Vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání nároku, jenž je vymezen žalobními tvrzeními, nemůže být vyloučeno rozporem s právními předpisy kogentní povahy ( před novelou).

Při posouzení otázky přípustnosti dovolání podle shledal dovolací soud v posuzovaném případě bezvýznamnými (viz věta za středníkem ) dovolací námitky, jimiž dovolatel vyvracel správnost, resp. úplnost, skutkových tvrzení uplatněných v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobě) a z nichž usuzoval, že v daném případě požadovala žalobkyně plnění, na nějž neměla právo. I v tomto případě – stejně jako ve věci sp. zn. – tedy dovolatel uplatnil (primárně) námitky směřující proti skutkovému základu věci; takovéto námitky ovšem mohl a měl uplatnit ve vyjádření ve věci, k němuž byl soudem prvního stupně vyzván, avšak této možnosti nevyužil.

Podle a 2 před novelou připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. O smír se má soud vždy pokusit. Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

V usnesení ze dne 17. prosince 2003, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír mimo jiné ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. V souzené věci žalobkyně proti žalovanému uplatnila nárok na zaplacení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytových prostor ( , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů) a smluvní pokuty ( a násl. , , ve znění pozdějších předpisů). Jde tedy o věc, v níž jsou účastníci v typickém dvoustranném vztahu, jehož úprava je již podle jeho povahy a tím i podle příslušného hmotněprávního předpisu dána plně do dispozice účastníků těchto vztahů, jinými slovy hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy svými dispozitivními úkony, tj. i dohodou.

Na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí je již uvedeno, že v daném případě soud prvního stupně o věci rozhodl mimo jiné elektronickým platebním rozkazem ze dne 18. září 2008, č. j. -49 (zrušeným v důsledku včas podaného /blanketního/ odporu žalovaného). V poměrech souzené věci se proto – s přihlédnutím k ustanovení před novelou – prosadí rovněž právní názor, který Nejvyšší soud České republiky zaujal v rozsudku ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. , uveřejněném pod č. 65 v sešitě č. 8 z roku 2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, tj. právní názor, že vydání usnesení podle před novelou není v případě uvedeném v ustanovení před novelou (při rozhodnutí o věci platebním rozkazem /elektronickým platebním rozkazem/) podmíněno tím, že to vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu. Přitom v rozsudku ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. , uveřejněném pod č. 37 v sešitě č. 3 z roku 2009 časopisu Soudní judikatura, zaujal Nejvyšší soud České republiky názor, že rozhodl-li soud o věci platebním rozkazem /nebo elektronickým platebním rozkazem/, jsou splněny předpoklady pro vydání usnesení podle ustanovení před novelou jen tehdy, bylo-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky, vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem a nejde-li o případy uvedené v ustanovení před novelou. Usnesení podle ustanovení před novelou může být v tomto případě vydáno také ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání.

V posuzovaném případě uplatnila žalobkyně žalobou, která splňuje náležitosti a před novelou, nárok na zaplacení peněžité částky vyplývající – s přihlédnutím k obsahu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jenž je účastníkům znám – z okolností v ní uvedených (srov. větu první před novelou). Protože současně nešlo o věc, v níž má jednat a rozhodovat senát (srov. bod. 5 ve spojení s před novelou), a elektronický platební rozkaz byl žalovanému doručen na jeho (známou) adresu v České republice, tj. nikoliv v cizině (srov. , b/ a c/ ve spojení s před novelou), byly v daném případě splněny podmínky pro vydání elektronického platebního rozkazu a tím i výzvy podle před novelou.

Fikce uznání nároku podle před novelou nastává jen tehdy, byly-li k vydání výzvy podle před novelou splněny všechny zákonné podmínky, obsahovala-li výzva všechny stanovené náležitosti, byla-li výzva žalovanému řádně doručena a nebyla mu doručeno dříve než žaloba, žalovaný se bez vážného důvodu na výzvu ve stanovené lhůtě nevyjádřil a ani v této lhůtě nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání, a byl o tomto následku poučen. Fikce uznání nároku tedy nenastává mimo jiné i v případě, kdy se žalovaný sice nevyjádřil, ale ve stanovené lhůtě soudu sdělil, jaký důvod mu v tom brání, a přitom šlo o vážný důvod.

Jestliže dovolatel se na výzvu soudu prvního stupně – která mu byla doručena do vlastních rukou dne 30. června 2009 a obsahovala veškeré předepsané náležitosti včetně poučení o následcích spojených s nevyhověním této výzvě – nevyjádřil a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělil, jaký důvod mu v tom bránil, je – logicky vzato – bezpředmětné zabývat se posouzením, zda okolnosti, které uvedl v dovolání, lze kvalifikovat jako vážný důvod ve smyslu před novelou.

Lze uzavřít, že odvolací soud se od shora uvedené judikatury neodchýlil, pokud – shodně se soudem prvního stupně – dovodil, že v souzené věci byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle před novelou; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.

Zbývá dodat, že dovolací soud neshledal porušení práva dovolatele na spravedlivý proces v postupu soudu prvního stupně, jenž vyústil ve vydání rozsudku pro uznání, neboť – shodně jako Ústavní soud České republiky v usnesení ze dne 16. listopadu 2006, sp. zn. , uveřejněném pod č. 175 v sešitě č. 12 z roku 2007 časopisu Soudní judikatura – dospěl k závěru, že byla-li za řízení stanovena účastníku lhůta, v níž má provést stanovený procesní úkon, a spojuje-li zákon s jeho zmeškáním určité, zřetelně formulované právní následky, nemůže být v rozporu s právem na spravedlivý proces ( d) postup soudu, kterým s těmito následky spojuje procesní opatření, jež zákon předjímá.

Vycházeje z uvedených závěrů dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč ( , pol. 5. ve spojení s , ve spojení s , a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 2.060,- Kč představující 20 % DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 13. ledna 2011

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu