Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2419/2017

27 Cdo 2419/2017-578

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva Pernštejn, se sídlem v Pardubicích, třída Míru 2672, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 00486337, zastoupeného Mgr. Josefem Smutným, advokátem, se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, PSČ 530 02, proti žalovanému M. Š., zastoupenému JUDr. Tomášem Bělinou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, PSČ 186 00, o zaplacení 83.827 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2016, č. j. -490, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 13. 1. 2016, č. j. -434, připustil změnu žaloby učiněnou žalobcem při jednání soudu dne 24. 10. 2012 (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobci 83.827 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Šlo přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když rozsudek ze dne 25. 10. 2012, č. j. -324, jímž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích připustil změnu žaloby učiněnou žalobcem při jednání soudu dne 24. 10. 2012 (výrok I.), řízení částečně zastavil co do zaplacení 11.313 Kč, 1.091 Kč a 18.000 Kč (výrok II.), zamítl žalobu co do zaplacení 650 Kč s příslušenstvím (výrok III.), uložil žalovanému zaplatit žalobci 83.827 Kč s příslušenstvím (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky V. a VI.), byl ve výrocích I., IV., V. a VI. zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 9. 2014, č. j. -353, a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu (podle obsahu pouze v rozsahu prvního výroku v části, ve které byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé) podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle a , (dále též jen „ “).

Učinil tak proto, že dovoláním napadeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o samostatných nárocích žalobce majících odlišný skutkový základ a nepřevyšujících 50.000 Kč.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. , ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. , ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. , a ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V daném případě dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnuto o souhrnném nároku na zaplacení částky 83.827 Kč s příslušenstvím, který se však skládá z více samostatných nároků s odlišným skutkovým základem, a to jednotlivých nároků na náhradu škody způsobené nehospodárným nakládáním s prostředky družstva po jejich odčerpání z pokladny družstva. Tímto porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře měla žalobci vzniknout škoda sestávající

- z neoprávněných výdajů za ověřování dokumentů u notáře ve výši 785 Kč, 443 Kč, 671 Kč a 559 Kč ve dnech 4. 5. 2009, 17. 6. 2009, 19. 6. 2009 a 23. 6. 2009,

- z neoprávněného čerpání paušální náhrady za telefon ve výši 12.000 Kč,

- z nadbytečných nákladů ve výši 1.300 Kč, 90 Kč a 1.352 Kč vynaložených žalovaným na vrub žalobce na distribuci a tisk pozvánek na členské schůze konané ve dnech 26. 5. 2009 a 23. 6. 2009,

- z neoprávněného vyplacení zálohy na doplatky mzdy žalovanému dle absolutně neplatné pracovní smlouvy na pozici předsedy družstva ve výši 18.000 Kč, jež podle soudu prvního stupně a odvolacího soudu „nebyly schváleny“ (podle žalovaného bylo měsíčně k doplacení 2.655 Kč čistého počínaje dnem 1. 8. 2008, tedy ještě za dobu, kdy žalovaný vykonával funkci předsedy představenstva žalobce),

- z neoprávněného vyplacení mezd žalovanému za výkon funkce předsedy představenstva žalobce za měsíce duben a květen 2009 ve výši 8.586 Kč a 18.275 Kč (přestože funkce zanikla dne 14. 4. 2009),

- z neoprávněného vyplacení zálohy na mzdu za výkon funkce předsedy představenstva žalobce za červen 2009 ve výši 18.525 Kč a

- z neoprávněného čerpání náhrad za neúčelné pracovní cesty žalovaného ve výši 434 Kč, 999 Kč a 1.808 Kč.

Žádný z uplatněných samostatných nároků tak nedosahuje částky 50.000 Kč.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. , a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 8. 2018

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu