Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2671/2012

29 Cdo 2671/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně OPTIMA, spol. s r. o., se sídlem ve Vysokém Mýtě, Žižkova 738/IV, PSČ 566 01, identifikační číslo osoby 15 03 07 09, zastoupené Mgr. Petrem Švadlenou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalované GE Money Bank, a. s., se sídlem v Praze 4 – Michli, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 25 67 27 20, o zaplacení částky 101.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2012, č. j. -287, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. ledna 2012, č. j. -287, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 7. dubna 2011, č. j. -250, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 101.000,- Kč s příslušenstvím.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení , (dále jen „ “), namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení a b) a domáhajíc se jeho zrušení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé lze dovolání podat při splnění podmínek uvedených v ustanovení a c) Podle ustanovení však dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Soudní praxe je jednotná v závěru, podle něhož přípustnost dovolání podle ustanovení proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. a ze dne 11. května 2004, sp. zn. , uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000 pod číslem 9 a č. 6, ročník 2004, pod číslem 116, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2005, č. j. , jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 1. srpna 2005, sp. zn. a ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. , a v poslední době důvody usnesení ze dne 27. června 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

O takovou situaci jde i v poměrech projednávané věci, když žalobkyně se po žalované domáhá peněžitého plnění v částkách 3 x 25.000,- Kč a 1 x 26.000,- Kč s tím, že pohledávka žalobkyně za žalovanou měla vzniknout tak, že žalovaná vydala L. P. (zaměstnankyni žalobkyně) na základě neplatných příkazů ve dnech 15. prosince 2008, 20. ledna 2009, 9. července 2009 a 25. ledna 2010 „peněžní prostředky“ (konkrétně částky ve výši 300.000,- Kč, 2 x 500.000,- Kč a 510.000,- Kč) [viz ostatně též argumentace samotné dovolatelky, podle níž „výběry, resp. platební příkazy byly činěny v různém časovém období za různých skutkových podmínek a za účinnosti různých právních předpisů“].

Jelikož výše žádného z uvedených nároků nedosahuje limitu určeného ustanovením , Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2014

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu