Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 209/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 22. listopadu 2000, č.j. -86, ve znění opravného usnesení ze dne 18. prosince 2000, č.j. -99, kterým soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni 78.430,59 Kč a na nákladech řízení 3.140,- Kč, tak, že žalobu co do částky 78.430,59 Kč zamítl (výrok I.). Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).

V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že předmětem řízení je nárok na zaplacení úroků z prodlení, které se týkají „tvrzeného prodlení s placením tvrzeného peněžitého závazku“ (závazku k zaplacení kupní ceny), který měl vzniknout z „tvrzených kupních smluv vzniklých v mezinárodním obchodu“.

Zabýval se především přezkoumáním závěru soudu prvního stupně o „momentu“ vzniku kupních smluv, když považoval za rozhodující, zda žalobkyně měla právo na zaplacení kupních cen, tj., zda tu existovaly před uskutečněním dodávek kupní smlouvy.

Oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že okamžik vzniku kupních smluv nebyl prokázán, v důsledku čehož nelze ani dojít k závěru, zda, odkdy a jak dlouho byla žalovaná v prodlení s placením kupních cen. Povinnost žalované zaplatit kupní cenu žalobkyni byla totiž vázána na doručení faktury (a uplynutí lhůty čtrnácti dnů), přičemž žalobkyně v řízení neprokázala, kdy k doručení faktur žalované došlo.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odvozujíc jeho přípustnost z ustanovení (dále též „“) a důvodnost z ustanovení , jehož prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem. V dovolání snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Podle bodu 17, hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 31. prosince 2000. O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání - ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, - rovněž projednal a rozhodl o něm (jak se výslovně podává z odůvodnění jeho rozsudku) podle ve znění účinném do 31. prosince 2000.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, upravuje ustanovení , s tím, že podle ustanovení není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.

Jak je zřejmé z obsahu spisu, předmětem řízení je požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení v celkové výši 78.430,59 Kč, uplatněný s odkazem na skutková tvrzení, že žalovaná opožděně uhradila faktury č. 53505, 49111, 49118, 49134, 49158, 49172, 49200, 49213, 49269, 49283, 49403, 49410 a 50480, jimiž bylo vyúčtováno zaplacení zboží dodaného na základě kupních smluv uzavřených dle objednávek žalované ze dne 15. prosince 1992 č. 296/MTZ/02/92, ze dne 19. února 1993 č. 67/04-93 a ze dne 25. června 1993 č. 215/05/93-MTZ/2.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 15. června 1993, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9, formuloval a odůvodnil závěr, že přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o více samotných nárocích s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Zmíněný závěr se uplatní i v této věci.

Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 78.430,59 Kč změněn.

Ačkoli odvolací soud rozhodl o této částce jedním výrokem, je jednoznačné, že se tato částka skládá z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu. Žalobkyně totiž uplatnila nároky na zaplacení úroků z prodlení z opožděně zaplacených faktur, jimiž bylo požadováno zaplacení kupních cen dodaného zboží (tyto ceny byly splatné do čtrnácti dnů od doručení faktur), přičemž ve vztahu ke každému z takto uplatněných nároků bylo nutné samostatně posuzovat jak samotné dodání zboží, tak i případný vznik a délku prodlení a to v závislosti na datech doručení jednotlivých faktur a datech plnění žalovanou. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má ohledně každého z těchto nároků charakter samotného výroku a přípustnost dovolání je též třeba zkoumat samostatně bez ohledu na to, zda tyto úroky byla uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem.

Jelikož žádným z dovoláním dotčených výroků nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč, přičemž je zřejmé, že mezi účastníky jde o vztah obchodní, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením , aniž by na použití tohoto ustanovení měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků přesahuje částku 50.000,- Kč.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti ( ) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v ) každé rozhodnutí odvolacího soudu, však dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a věty první (per analogiam), neboť žalobkyně procesně zavinila, že dovolání bylo odmítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni podle ustanovení , , , a ve výši 4.067,50 Kč a z náhrady paušálních výdajů v částce 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně. co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 11. května 2004

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu