Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 532/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. P. J.,proti žalovanému Mgr. M. S., jako správci konkursní podstaty úpadkyně SELIKO a. s. v likvidaci, identifikační číslo osoby 45192537, zastoupenému Mgr. Antonínem Šimečkem, advokátem, se sídlem v Brně, Heršpická 800/6, PSČ 639 00, o zaplacení částky 60.033,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. srpna 2010, č. j. -171, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil výroky I. a III. rozsudku ze dne 25. listopadu 2008, č. j. -141, jimiž Městský soud v Brně zamítl žalobu o zaplacení částky 60.033,- Kč spolu s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 45.177,- Kč od 27. června 1998 do 12. srpna 2001 a rozhodl o nákladech řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, domáhaje se jeho zrušení.

Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a má za to, že dovolání – s ohledem na ustanovení , (dále též jen „ “) – není přípustné.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé upravují ustanovení a c/ , s tím, že podle ustanovení dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9, jakož i usnesení ze dne 11. května 2004, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise č. 6, ročník 2004, pod číslem 116, proti němuž byla podána i ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 1. srpna 2005, sp. zn. , odmítl).

V daném případě dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnuto o souhrnném nároku na zaplacení částky 60.033,- Kč, který však sestává ze dvou samostatných nároků s odlišným skutkovým základem, a to nároku na zaplacení „managerské odměny“ za rok 1997 podle managerské smlouvy ze dne 19. března 1997 ve výši 45.177,- Kč a nároku na zaplacení náhrady za dovolenou na zotavenou za období od 25. října do 4. listopadu 1999 ve výši 14.856,- Kč. Žádný z uplatněných samostatných nároků tak nedosahuje částky 50.000,- Kč podle

Dovolatel přitom nikterak nenapadá způsob, jakým bylo o jeho nároku rozhodnuto (nevznáší žádné námitky proti tomu, že o žalobě, původně formulované jako o určení pravosti, výše a pořadí pohledávek, bylo rozhodnuto výroky na plnění).

Přípustnost dovolání pak není způsobilé založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu (k tomu srov. např. obdobně rozhodnutí uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto podle a dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobci vznikla povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ve znění účinném do 29. února 2012, která podle ustanovení , , , a činí 4.380,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , a celkem s připočtením náhrady za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 936,- Kč činí 5.616,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 18. dubna 2012

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu