Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2310/2018

28 Cdo 2310/2018-157

USNESENÍ

Římskokatolické farnosti - děkanství Česká Třebová

,

se sídlem v České Třebové, Klácelova 1, zastoupené Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Zelená 267, za účasti

České republiky - Státního pozemkového úřadu

, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 01312774,

za nějž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČ 69797111, Územní pracoviště Hradec Králové, Horova 180, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2018, č. j. -123, t a k t o :

Dovolání

se

odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit účastnici řízení na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Vrchní soud v Praze (v řízení podle části páté ) výrokem I. rozsudku ze dne 20. 2. 2018, č. j. -123, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 23. 8. 2017, č. j. -87 (jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro P. kraj, ze dne 18. 11. 2015, č. j. 350579/2013/544350/R2121/RR13178, SPÚ 602160/2015/544102/Pe, tak, že se žalobkyni vydávají specifikované pozemky v katastrálním území a obci Č. T., mezi nimi i pozemek parc. č., a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Rozhodnutí odvolacího soudu je (shodně se soudem prvního stupně) založeno na závěru, že předmětné pozemky se v celé jejich výměře nacházejí v koridoru vymezeném územním plánem města Česká Třebová pro umístění přeložky silnice I/14, že se jedná o veřejně prospěšnou stavbu dopravní infrastruktury řádně vymezenou v územně plánovací dokumentaci opodstatňující možnost vyvlastnění odnětím vlastnického práva k předmětným pozemkům, takže je dán výlukový důvod podle , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „ “), pro který nelze pozemky žalobkyni vydat. Dále odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že princip ex favore restitutionis, na který žalobkyně v odvolání poukázala, v této věci uplatnit nelze, neboť by to bylo proti smyslu a účelu Snaha o volbu interpretace vstřícné vůči oprávněným osobám nemůže vést k tomu, aby soudy překračovaly zákonný režim majetkového vyrovnání s církvemi. Zakotvení právního rámce pro nápravu historických bezpráví z doby nesvobody bylo úlohou demokraticky konstituovaného zákonodárného sboru; naproti tomu soudy nemohou politickou reprezentací zvolené pojetí nápravy majetkových křivd uzpůsobovat vlastním představám o žádoucí míře kompenzace újmy, již církve a náboženské společnosti v minulosti utrpěly (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. ).

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost ve smyslu spatřuje v tom, že „napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu“; jeho důvodnost dovozuje z toho, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci. Odvolacímu soudu předně vytýká, že se nezabýval otázkou, zda „uvedenou výlukou může být dotčena pouze část pozemku“ (parc. č.) „a nikoliv jako celek ve smyslu jedné parcely“, přičemž v tomto smyslu se jí nedostalo ani poučení, zda „žalobou míní pouze vydání tohoto pozemku jako nedílného celku (tj. celé parcely) nebo zda in eventum u tohoto pozemku navrhuje vydání alespoň jeho části. Dále namítá, že „odvolací soud svým postupem porušil zásadu formulovanou Ústavním soudem:

favore restitutionis

vyslovenou v nálezu Ústavního soudu č. 177/2013 Sb.“, kterým Ústavní soud přezkoumal ústavnost a v němž uvedl: „Ústavní soud již od svých prvních rozhodnutí v restitučních věcech vycházel ex favore restitutionis a nesčíslněkrát zdůrazňoval, že k restitučním věcem je třeba přistupovat s přihlédnutím k tomu, že těm, kteří restituují, byla v minulosti způsobena celá řada křivd, včetně oněch majetkových. Již Ústavní soud ČSFR ve svém nálezu sp. zn. ze dne 21. 12. 1992 (viz Sbírka usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR, ročník 1992, nález č. 16) dovodil, že restitučními zákony se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd vzniklých v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990. Stát a jeho orgány jsou tedy povinny postupovat podle restitučního zákona v souladu s oprávněnými zájmy osob, jejichž újma, způsobená za totalitního komunistického režimu, má být alespoň částečně kompenzována. Vůdčím principem musí být vždy výše uvedený účel restitucí, k jehož naplnění je nutné, aby restituční zákony byly interpretovány ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji, v duchu snahy o zmírnění některých křivd, v jejichž důsledku k odnětí majetku došlo [srov. nález sp. zn. ze dne 18. 1. 1996 (N 7/5 SbNU 47), nález sp. zn. ze dne 23. 10. 2003 (N 123/31 SbNU 113), nález sp. zn. ze dne 29. 4. 2010 (N 97/57 SbNU 273) a další]“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v rozsahu pozemku parc. č. v k. ú. Č. T. a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Účastnice řízení navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto. Poukázala na to, že žalobkyně v dovolání nevymezila žádnou otázku hmotného či procesního práva, která by zakládala jeho přípustnost, že odvolací soud se k aplikaci zásady

ex favore restitutionis

formulované Ústavním soudem zevrubně vyjádřil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a že žalobkyní nastolená otázka, zda pozemek parc. č. v k. ú. Č. T. je výlukou dotčen v celém rozsahu, je otázkou skutkovou, a nelze tedy argumentovat tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nadto bylo v řízení prokázáno, že předmětný pozemek je v platné územně plánovací dokumentaci vymezen pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby v celém rozsahu a že žalobkyně neprokázala opak a ani v tomto směru nenavrhla žádné důkazy.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání žalobkyně odmítl podle věty první , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. bod 2., čl. II. části první - dále jen „ “), neboť podle není přípustné, jelikož odvolací soud vyřešil otázku, zda v dané věci lze aplikovat princip

ex favore restitutionis

( ) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jakož i Ústavního soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této věci (k tomu srov. již odvolacím soudem citované závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. , uveřejněném pod č. 115/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. , ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. , ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. , bod 29. jeho odůvodnění). Lze jen dodat, že ačkoliv s nevydáním konkrétního majetku oprávněným osobám (např. právě pro zákonnou překážku působící ve prospěch veřejného zájmu) bezprostředně nestanoví povinnost k náhradnímu plnění, dostává se církvím i za takto nevydaný majetek finanční náhrady koncipované jako paušální (srov. zákona), jež - kromě vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi - nepopiratelně plní právě i funkci restituční (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. ).

Pokud pak dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval otázkou, zda „uvedenou výlukou může být dotčena pouze část pozemku“ (parc. č.) „a nikoliv jako celek ve smyslu jedné parcely“, přičemž v tomto smyslu se jí „nedostalo ani poučení, zda žalobou míní pouze vydání tohoto pozemku jako nedílného celku (tj. celé parcely) nebo zda in eventum u tohoto pozemku navrhuje vydání alespoň jeho části“, pak ve vztahu k těmto námitkám žádnou dovolací argumentaci - natož tu, jež by se vztahovala k obligatorním náležitostem dovolání podle - v dovolání nevznesla; dovolání tak trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle věty první, , a tak, že zavázal dovolatelku, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých účastnici řízení v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, přičemž účastnice řízení nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde tak o paušální náhradu hotových výdajů podle , , ve znění pozdějších předpisů (viz čl. II bod 1. ) ve výši 300,- Kč ( , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu).

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 7. 2018

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu