Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1241/2017-144

28 Cdo 1241/2017-144

U S N E S E N Í

Římskokatolické farnosti Lukavec

České republiky - Státního pozemkového úřadu,

se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2016, č. j. -87, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ) :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 11. 2016, č. j. -87, změnil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 7. 1. 2016, č. j. -61 [jímž bylo rozhodnuto, že žalobkyni se do jejího výlučného vlastnictví vydávají nemovitosti, zapsané u Katastrálního úřadu pro V., Katastrální pracoviště P., na LV č. pro obec L. a k. ú. L. u P., jako p. č. orná půda, p. č. orná půda, p. č. orná půda a p. č. orná půda (dále jen „předmětné pozemky“), a že se tímto rozsudkem nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Kraj V., ze dne 4. 8. 2015, č. j. SPU 388045/2015/520100/Brabcová, v části výroku II. o nevydání nemovitostí p. č. (výrok I.), a jímž účastnici uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 12.342,- Kč k rukám JUDr. Jakuba Kříže, Ph.D. (výrok II.)], tak, že žalobu žalobkyně na vydání předmětných pozemků zamítl (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl (k hlediskům přípustnosti dovolání srov. ) podle ustanovení věty první , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. bod 2., čl. II. části první - dále jen „ “), neboť v dovolání formulovanou právní otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí (jímž bylo odvolací řízení skončeno) závisí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž dovolací soud nemá důvod se odchýlit ani v této věci.

K dovoláním vymezené otázce hmotného práva [týkající se výkladu a aplikace „výlukového“ ustanovení , o vypořádání majetkových vztahů s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění nálezu pléna Ústavního soudu č. 177/2013 Sb. - dále jen „ “] lze z aktuální rozhodovací praxe dovolacího soudu odkázat zejména na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. , v nichž byl formulován a odůvodněn závěr, že rozhodujícím hlediskem pro posouzení, kdy je ve smyslu ustanovení pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, vymezené ve schválené územně plánovací dokumentaci, nutné právo k části pozemku vyvlastnit (formou odnětí vlastnického práva) a kdy postačí zřízení věcného břemene, je okolnost, zda by restituent mohl k této části pozemku dotčené takovou stavbou po jejím vydání realizovat své vlastnické právo, či nikoliv. Právě u staveb pozemních komunikací (jako staveb dopravní infrastruktury; stavebního zákona) dochází v naprosté většině případů po jejich uskutečnění ke znemožnění užívání pozemků k původnímu účelu (a přitom i ke změně druhu pozemku), kdy by i případnému restituentu pozemků zůstalo prakticky pouze tzv. holé vlastnictví (byl by podstatně omezen v právu věc užívat a požívat její plody a jeho držba by byla permanentně rušena). Nezbytné je přitom i naplnění těch předpokladů, že v případě konkrétního pozemku či stavby by byly splněny podmínky pro jejich vyvlastnění a že jde o veřejně prospěšnou stavbu vymezenou takto ve schválené územně plánovací dokumentaci, přičemž přípustnost vyvlastnění (odejmutí vlastnického práva) - v případě (plánované) veřejně prospěšné stavby dopravní a technické infrastruktury - plyne z příslušných ustanovení zvláštních předpisů [srov. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů; resp. , odst. 2 písm. a) , o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (jde-li o pozemky určené pro stavbu v něm vyjmenovaných druhů pozemních komunikací, jejich součástí, příslušenství či staveb souvisejících)].

Uvedené závěry jsou plně aplikovatelné i v posuzované věci, v níž bylo zjištěno, že předmětné pozemky, jejichž vydání se žalobkyně domáhá, jsou dle územního plánu městyse L. u P. dotčeny veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury - přeložkou silnice II/128.

K argumentaci interpretačním pravidlem

in favorem restitutionis

(srov. též ) nelze než uvést, že ani jeho aplikace nemůže vést soudy k tomu, aby vybočily ze zákonného rámce majetkového vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. , bod 29. jeho odůvodnění). Ačkoliv s nevydáním konkrétního majetku oprávněným osobám (např. právě pro zákonnou překážku působící ve prospěch veřejného zájmu) bezprostředně nestanoví povinnost k náhradnímu plnění, dostává se církvím i za takto nevydaný majetek finanční náhrady koncipované jako paušální (srov. zákona), jež - kromě vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi - nepopiratelně plní právě i funkci restituční (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. ).

Jde-li o

dovolatelkou uváděný „ústavněprávní rozměr zásahu“ - konstruovaný na porušení d, pak je nutno uvést, že ústavní ochrana se vztahuje k vlastnickému právu již konstituovanému, nikoliv k uplatněnému restitučnímu nároku (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 1995, sp. zn. , ze dne 4. 10. 2000, sp. zn. , ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. , ze dne 3. 5. 2001, sp. zn. , a dále usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. , či ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. ; podobně k aplikovatelnosti Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod srov. např. rozhodnutí velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Malhous proti České republice č. 33071/96 ze dne 13. 12. 2000). Relevantní v dané souvislosti není ani argumentace spojovaná s ústavně zaručeným právem na církevní autonomii ( d), do něhož zde napadeným rozhodnutím (a jemu předcházejícím výkladem restitučního předpisu) nikterak zasahováno není. Legitimní očekávání církví a náboženských společností upínalo se pak toliko k samotnému vydání právního předpisu o zmírnění majetkových křivd (viz nález pléna Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. , publikovaný pod č. 242/2010 Sb., zejm. body 103-106 odůvodnění), nikoli již k tomu, že bude naturálně vydáno maximální množství dotčených statků; bylo věcí zákonodárce, jaký rozsah (z hlediska osobního, věcného či časového) a způsob (vydání věcí in natura, poskytnutím náhrady finanční) zmírnění majetkových křivd stanoví (k tomu srov. i důvody plenárního nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. 177/2013 Sb.).

Ve vztahu k nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu dovolatelka žádnou argumentaci (natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle ) v dovolání neuplatnila.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , části věty před středníkem a za situace, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a účastnici řízení (České republice - Státnímu pozemkovému úřadu) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. února 2018

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu