Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1167/2018

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a. s.,se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 969/33, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupené JUDr. Vítem Horáčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská č. 316/12, proti povinné CLEAR FORCE PROJECTS s. r. o., v likvidaci, se sídlem v Praze 2, náměstí Míru č. 820/9, identifikační číslo osoby 61509213, zastoupené JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská č. 1037/38, pro uspokojení nepeněžité pohledávky, vedené u soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, Exekutorský úřad Praha 3, pod sp. zn. 091 EX 00727/17, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2017, č. j. -33, takto:Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění :

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím změnil usnesení soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, Exekutorský úřad Praha 3, ze dne 14. 7. 2017, č. j. 091 EX 00727/17-025, tak, že výše pokuty povinné, kterou je povinná povinna uhradit na účet exekučního soudu, činí 50 000 Kč, a ve zbylém rozsahu jej potvrdil. Ztotožnil se se závěrem soudní exekutorky, že jsou dány zákonné předpoklady pro uložení pokuty povinné ve smyslu , neboť povinná nesplnila povinnost složit do soudní úschovy peněžní částku uloženou exekučním titulem, avšak na rozdíl od soudní exekutorky dospěl k závěru, že není dán důvod pro uložení pokuty v maximální výši, neboť jde o první pochybení povinné a uložení pokuty má mít funkci výstrahy účastníku, který neplní své povinnosti, s připomenutím, že další sankce mohou dále následovat, pokud povinnost splněna nebude.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že odvolací soud se dostatečně nezabýval všemi námitkami povinné, zejména že povinná nemá objektivní možnost splnit exekučním titulem uloženou povinnost, když neobdržela žádné plnění, které předpokládá exekuční titul a které by dle exekučního titulu měla složit do soudní úschovy. Dále namítá, že s ohledem na skutečnost, že exekučním titulem je předběžné opatření, neměla možnost řádné procesní obrany proti exekučnímu titulu v nalézacím řízení. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatelka současně navrhla odklad právní moci napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “.

Dovolatelka nevymezila důvod dovolání v souladu s , ani neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu a tuto skutečnost ani nebylo možné dovodit z obsahu dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Námitky, které dovolatelka v projednávané věci uvádí, nejsou dostatečně konkrétním vymezením dovolacího důvodu a nejsou ani dostatečným vymezením otázky hmotného či procesního práva, která by byla způsobilá založit přípustnost dovolání. Povinná ve svém dovolání vznáší pouze skutkové námitky, námitky stran nesprávnosti exekučního titulu [jehož věcnou správnost nelze, jak již ostatně uvedl i odvolací soud, v dovolacím řízení přezkoumávat a jeho obsahem je vázán (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. )]. Namítá-li povinná ve svém dovolání možné vady řízení (například nedostatečné odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu), dovolací soud nemohl k těmto námitkám přihlédnout, neboť poukaz na možné vady řízení není sám o sobě způsobilý založit přípustnost dovolání; dovolací soud by se jimi mohl zabývat až tehdy, pokud by byla dána přípustnost dovolání. Nejde totiž o otázky správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu ustanovení , nýbrž o otázky případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu ustanovení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. , proti kterému byla odmítnuta ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. ).

S ohledem na shora uvedené není dovolání povinné přípustné, Nejvyšší soud je tedy v souladu s odmítl.

Dovolatelka v dovolání dále navrhuje odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem povinné na odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně

dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 4. 2018 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu