Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 832/2018

-132

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně městské části Praha - Řeporyje, se sídlem v Praze 5, Nad Náměstím 84, zastoupené JUDr. Rudolfem Kratěnou, advokátem se sídlem v Praze 5, Ořešská 378/15, proti žalovaným 1) F. K., P., zastoupenému městkou částí Praha 13 jako opatrovníkem, 2) M. K., P., zastoupené JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2017, č. j. -97, takto:

Stručné odůvodnění ( ) :

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 12. 2016, č. j. -56, uložil žalovaným povinnost vyklidit tam specifikovaný byt a vyklizený jej žalobkyni odevzdat do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení, přičemž povinnost k jejich zaplacení uložil společně a nerozdílně žalovaným (výrok II.).

K odvolání žalované 2) Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 3. 8. 2017, č. j. -97, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že lhůtu k vyklizení bytu stanovil na 6 měsíců od právní moci rozsudku, jinak tento výrok potvrdil, a ve výroku II. tak, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaní užívají předmětný byt bez právního důvodu (neprávem), neboť jejich nájemní vztah uzavřený na dobu určitou skončil jejím uplynutím ke dni 31. 12. 2015, a že jsou povinni jej podle , (dále jen „o. z.“), vyklidit. Výkon práva žalobkyně realizovaný žalobou na vyklizení bytu nepovažoval za rozporný s dobrými mravy ( o. z.) ani za zneužití práva ve smyslu o. z., přičemž ve své úvaze zohlednil jak sociální a majetkové poměry žalovaných (jejich věk, zdravotní stav i omezenou možnost zajistit si jinou možnost bydlení), tak i skutečnost, že žalovaní užívají byt způsobem, který obtěžuje (zejména zápachem) nájemce ostatních bytů v domě měrou, která již není akceptovatelná, čímž významně ztěžují žalobkyni výkon práva pronajímatele. Přihlédl i k možnosti opatrovníka žalovaného 1) zajistit žalovaným vhodné ubytování a k tomu, že nájemní poměr byl od počátku uzavřen na dobu určitou.

Dovolání žalované 2) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2. ), dále jen „ “, neboť dovoláním zpochybněnou otázku, zda výkon práva žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. ), od níž není důvod se odchýlit. V těchto rozhodnutích dovolací soud zformuloval obecný závěr, že zamítnutí žaloby na vyklizení bytu nebo nemovitosti sloužící k bydlení pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva, který je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, má být až poslední možností - ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona.

Problematika dobrých mravů byla dříve upravena v , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“, s účinností od 1. 1. 2014 je obsažena v , (dále též jen „o. z.“) a v o. z. vylučující právní ochranu při zjevném zneužití práva. Nejvyšší soud již dříve dovodil, že judikaturu přijatou k výkladu rozporu s dobrými mravy podle obč. zák., lze přiměřeně aplikovat i na výklad podle o. z. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. ).

Při úvaze, zda výkon práva žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.), přihlédl odvolací soud ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně žalobkyně, tak i na straně žalovaných a nepříznivou sociální situaci žalovaných zohlednil prodloužením lhůty k vyklizení bytu. Odvolací soud vycházel z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. ).

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [ ] - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. .

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. dubna 2018

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu