Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1245/2022

26 Cdo 1245/2022-260

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce města Hodonín, se sídlem v Hodoníně, Masarykovo náměstí 53/1, IČO 00284891, proti žalované M. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Davidem Skuteckým, advokátem se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 378/1, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. října 2021, č. j. -213, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná jepovinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

K odvolání žalované Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. 10. 2021, č. j. -213, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Dovolání žalované proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “, neboť otázky nastolené k dovolacímu přezkumu (rozpor s dobrými mravy a zneužití práva, délka pariční lhůty) byly již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny a rozhodnutí odvolacího soudu je s ustáleným řešením těchto otázek v souladu.

Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. , či ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. ) se v minulosti ustálila v názoru, podle něhož skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovité věci sloužící k bydlení) byl uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností případu mohla projevit určením delší než zákonné lhůty k vyklizení ( ) nebo i zamítnutím žaloby. Zamítnutí žaloby na vyklizení bytu (nemovitosti sloužící k bydlení) na základě aplikace , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), však mělo být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, kdy by se odložené vyklizení bytu jevilo krajně nespravedlivým (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. , či již citované usnesení ze dne14. 11. 2017, sp. zn. ). Dřívější ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rovněž dovodila, že v dovolacím řízení lze úvahu (odvolacího) soudu o tom, zda v konkrétním případě jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, zpochybnit jen tehdy, je-li tato úvaha z pohledu zjištěných skutečností zjevně nepřiměřená (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. (ústavní stížnosti podané proti uvedeným rozhodnutím odmítl Ústavní soud usneseními ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. ).

S účinností od 1. 1. 2014 je problematika dobrých mravů obsažena v a v , (dále jen „o. z.“), vylučující právní ochranu při zjevném zneužití práva. Judikaturu přijatou k výkladu rozporu s dobrými mravy podle obč. zák. lze přiměřeně aplikovat i na výklad podle o. z. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 25. 3. 2015, sp. zn. – ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. dále ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. , či ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. ).

V projednávané věci odvolací soud při posuzování otázky rozporu výkonu práva žalobkyně s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.) zohlednil všechny rozhodné okolnosti na straně žalobce i dovolatelky, jeho úvaha takto zjištěným okolnostem odpovídá a není ani zjevně nepřiměřená. Nepřípadný je odkaz dovolatelky na nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. , neboť se jednalo o skutkově zcela odlišnou situaci – vyklizovaný byl senior vysokého věku, v domě, kde se nacházel vyklizovaný byt, bydlel několik desítek let, nejprve v bytě na základě nájemní smlouvy na dobu neurčitou, z důvodu výměny oken se po dohodě s vlastníkem přestěhoval do menšího bytu v témže domě, ohledně kterého byla sjednána nájemní smlouva na dobu určitou s možností jejího prodloužení. V projednávané věci však žalovaná v domě žalobce pobývá od 1. 9. 2017, od 31. 8. 2019 bez právního důvodu, neboť smlouva byla uzavřena na dobu určitou 2 roky a zanikla uplynutím doby. Nelze ztratit ze zřetele, že v řízení bylo nadto prokázáno, že žalovaná porušila povinnosti plynoucí jí z nájemní smlouvy zejména opakovaným rušením nočního klidu, dopustila se přestupků vůči dalším obyvatelům domu a obtěžuje je mimo jiné hlukem, vulgaritami a slovním napadáním, přičemž byla na toto své závadné chování žalobcem upozorněna.

Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka „zda výkon práva žalobce není v rozporu s dobrými mravy, co se týče lhůty určené k vyklizení nemovitosti“. Nejvyšší soud již vrozsudku ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. , dospěl k závěru, že zákon, který zásadně předpokládá, že splnit povinnosti uložené rozsudkem je třeba v třídenní lhůtě (a v případě vyklizení bytu v patnáctidenní lhůtě), umožňuje soudu, aby v odůvodněných případech určil lhůtu delší nebo stanovil splátky peněžitého plnění, přičemž nevymezuje, jakými kritérii se má soud při rozhodování o jiné než třídenní lhůtě řídit a jaké okolnosti má posuzovat. Ustanovení je tedy právní normou s relativně neurčitou hypotézou a vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. ).

Důvody, proč stanovil lhůtu k plnění delší, než je zákonná třídenní, resp. patnáctidenní, nebo proč uložil zaplacení peněžitého plnění ve splátkách, je soud povinen v rozhodnutí uvést. Má-li soud za to, že je třeba určit k plnění lhůtu delší nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, musí být rozhodnutí podloženo zjištěním všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě zdůvodnily závěr, že je takový postup namístě. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 1966, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 67/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , či rozhodnutí již shora uvedená) se zpravidla důvody pro rozhodnutí ve smyslu věty za středníkem odvíjejí od povahy projednávané věci, přiznaného nároku a osobních a majetkových poměrů účastníků.

Odvolací soud se od uvedené judikatury neodchýlil, jestliže při stanovení delší (třicetidenní lhůty) k vyklizení bytu přihlédl zejména ke skutečnosti, že žalovaná je vyššího věku, bude se muset vystěhovat z podporovaného bydlení, ale delší než třicetidenní lhůtu neshledal přiměřenou s ohledem na délku řízení zaviněnou koronavirovou krizí a skutečností, že žalovaná měla byt vyklidit již v roce 2019. Odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. , není přiléhavý, neboť předmětem dovolacího přezkumu v této věci posouzení délky pariční lhůty nebylo.

Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud bezdůvodně a v rozporu s ustanovením neakceptoval její omluvu a žádost o odročení jednání, uplatňuje zmatečnostní vadu řízení podle , jež není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro jejíž posouzení nelze připustit dovolání podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. , ze dne 5. 2. 2014, sen. zn. , nebo ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. ). K této vadě, jakož i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, může dovolací soud přihlédnout toliko v případě přípustného dovolání ( ).

Vzhledem k tomu, že dovolání žalované není přípustné, Nejvyšší soud jej podle odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [ ], neboť jde o návrh akcesorický (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 1. 8. 2022

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu