Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3146/2019

-126

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce SOS dětské vesničky, z.s., se sídlem v Praze 5, Lahovicích, Strakonická 98, IČO: 00407933, zastoupeného Mgr. Davidem Ilczyszynem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 854/14, proti žalované M. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 2056/3, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. dubna 2019, č. j. –102, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kčdo tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Davida Ilczyszyna, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 854/14.

Odůvodnění:

K odvolání žalované Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. dubna 2019, č. j. -102, citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., kterým byla uložena povinnost k vyklizení dalším osobám, které se v nemovitosti zdržují, zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil, ve výroku I., kterým bylo rozhodováno o povinnosti žalované k vyklizení nemovitostí, a ve výroku II. změnil a uložil žalované vyklidit a vyklizenou žalobci předat do šesti měsíců od právní moci rozsudku tam specifikovanou budovu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti měnícímu výroku a výroku o nákladech řízení rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dovolatelka) dovolání, k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil. Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ) za splnění podmínky zastoupení advokátem ( a 4 ), není však z posléze uvedených důvodů přípustné podle , , dále jen „“.

Předně je třeba uvést, že vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ) dovolatelka v dovolání uplatnila rovněž nezpůsobilé dovolací důvody, jejichž prostřednictvím se pokusila zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu a namítla vadu řízení (výtkou, že soudy nižších stupňů neprovedly její výslech). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.

Dovoláním zpochybněnou otázku, zda ze strany žalobce jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

Ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2009, sp. zn. , uveřejněném pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, využitelném i v poměrech nynější právní úpravy [srov. rozhodnutí z 25. března 2015, sp. zn. , (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením z 16. července 2015, sp. zn. ), z 5. září 2017, sp. zn. , a z 21. března 2018, sp. zn. ] Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovité věci sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností případu může projevit určením delší než zákonné lhůty k vyklizení ( ) nebo i zamítnutím žaloby. Zamítnutí žaloby však má být až poslední možností – ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona. Odvolací soud se otázkou aplikace korektivu dobrých mravů zabýval, vzal přitom v úvahu i okolnosti zdůrazňované dovolatelkou (její sociální poměry, péči o dva již zletilé nesvéprávné chlapce) a zohlednil je při určení lhůty k vyklizení nemovitosti. Sociální problémy dovolatelky totiž nelze řešit na úkor žalobce (užíváním jeho nemovitosti bez právního důvodu). V posuzované věci si dovolatelka byla vědoma toho, že užívání nemovitosti ve vlastnictví žalobce je vázáno na trvání pěstounské péče a že pěstounská péče u nejmladšího z dětí, které jí bylo svěřeno, zanikla dne 8. 2. 2016, a nemohla přitom spoléhat na to, že s ní bude uzavřena nová dohoda o výkonu pěstounské péče. Důvody, pro které jí nebyly svěřeny do pěstounské péče další děti, i kdyby byly zjištěny, ani okolnost, že si dosud nezajistila jiné bydlení, nelze klást k tíži žalobce. Za této situace úvaha odvolacího soudu o prodloužení lhůty k vyklizení nemovitosti odpovídá zjištěným skutečnostem a není v tomto směru zjevně nepřiměřená.

Dovolací soud nepřehlédl sdělení žalované, že dovolání podává i proti nákladovému výroku rozhodnutí odvolacího soudu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění; navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [ ].

Za této situace dovolací soud dovolání žalované podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 8. 10. 2019

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu